BRIDGET: Nu, jsou to všechno takové jednoduché a místy škobrtavé říkanky. Ono to třeba obyčejně funguje na toho, o kom to je, poněvadž ti lidé jsou tak nadšeni faktem, že jsou obásněni, že v tom nehledají nic jiného.
Já ano a tím pádem to míjím.

BRIDGET: Kdepak, nemusíš se uklidňovat. [ A Z Y L PRO VĚČNÉ ROMANTIKY ]

BRIDGET: Poslyš, vědělas, že NP hledá motto pro letní období? ;) Takové "Nejsem děvče do větru / K tobě se přitulím ve svetru" se mi pro tento účel začíná dost zamlouvat. Jen tak namátkou: "v klíně se bolest rodí" je fakt dost toxické klišé. A "Měsíc se celý", je to to, co si myslím, nebo jsem nepochopil nějaký složitý stylistický přemet? :/

Ti grafomani, ti nám dávaj...

Ricarderon mi psal v poště, že jsem se "rozepsala".
Tak ještě pár, ať má radost!

HOUPÁNÍ VE VLNÁCH
Na mořské vlně válíš se líně
slunce Tě sežehne ve vteřině
a než se nadechneš větrného hlazení
zmizíš mi v příboji, ve slaných krůpějích

KAŽDÝ MĚSÍC
Měsíc se celý
Horkem padám k zemi
V samotách schvácená
Bolívám
(v klíně se bolest rodí)

Nebývám
a sama sobě se ztrácím
když příští měsíc
znovu
Vykrvácím


POČKÁM
Nejsem děvče do větru
K tobě se přitulím ve svetru

Nenosím krajku ani podvazky
Stojím jen o vážné závazky

Jsem počestná Panna
Mým osudem je být sama

Však už vím který muž mým bude
Ten, co vždycky zahřeje a nikdo nezebe

Já si počkám
Prostě si počkám
Počkám
Na Tebe


a samozřejmě mě zajímají všechny vaše reakce.
(dodatek: Já se zase uklidním. Možná.)

NECECH: Prostě si myslím, že jedna básnička se Ti může líbit a ta druhá ne. Ale u jiného člověka je to přesně naopak. A třeba pro to nemáš logické vysvětlení.
Že je to věcí subjektivního vkusu.
Já se přiznávám v tom, že ano, mám ráda sladké až přesladké věci, kýče a líbivost. A vím, že mě to neposouvá. V ničem. Přesto se v tom vyžívám.

Hora nezapomíná
pamatuje si stezky vody
z tajícího sněhu
i cestu osamělého chodce
živorodou ještěrku
a mouchy v líném odpoledni

Všechno je vyryto
mezi flarkary a bulty
v nekonečné paměti
rašeliny

(17. června 2012)

BRIDGET: Je mi jasné, že poezie je o subjektivním dojmu. - Co to pro tebe obnasi?

Za dva dny prijde NECECHOVA VYZVA!

BUBLINKY: vida!!!

obecně si myslím, že se moc "rozepisuju".že platí jako pro státní rozpočet "škrkat, škrkat, škrkat." :o)

BRIDGET: Také jsem měl takové období. Nic proti. Jen nesmíš podlehnout dojmu, že vše, co se rýmuje, je zpěvavé, a tudíž dobré. Já osobně teď vnímám volný verš i jako prostředek osvobození se od svazující formy, který umožní ušetřenou energii investovat do obsahu. Ale také platí, že každá blbost ve volném verši není nutně dobrá báseň. ;)

Tak se po měsících sledování jednou zapojím:)
Brigdet: Líbí se mi ta první, ale úplně bych vyškrtla ten řádek "se svými představami".

Schovaní
za branami fantazie
zůstáváme sami

V druhé bohužel platíš za melodičnost hroznou kostrbatostí.

přece jenom:
TOMASZ: Líbí se mi, když jsou verše "zpěvavé". Třeba nemůžu najít zalíbení ve volném verši. Ale je mi jasné, že poezie je o subjektivním dojmu.

PO TA JÍ
Schovaní
Za branami Fantazie
se svými představami
Zůstáváme sami

nebo

NENASYTNÁ
Zatajím dech
než dají nám oběd
Pohledem přelétnu
jídelnu

Jak moc mě bude zas
hladovění bolet
opět svým představám
podlehnu

Děkuji za názory.

TOMASZ: Vidíš a já chtěla vystihnout Tu chvíli. ;) Děkuji.

BRIDGET: Mně se tam nelíbí ty infinitivy. Navíc rým, který z nich konstruuješ, na mě působí jako akustické konstanty. A pak, je to takové šroubované "ruku jen natáhnout". A ani dlaní/slitování nějak nebere. Nu což...

BUBLINKY: Po druhém přečtení: Líbí se mi to bez první strofy, která obsahuje imho zbytečné popisné informace. Druhá a třetí, jak by řeklo jeho veličenstvo, to je jazz! ;)

V slunečním západu
nalezeno osvícení
Bezbřehé ticho večera
Oceány hvězdy nezahřejí
V měsíčním světle
půlnoc svlečená....

JSME JEN....
blednoucí barvy
v oprýskaném rámu
na cestě časem
do Nenávratna

Střídání cyklů
pravidelnost vítá

Na věky věků
barvy se ztrácí

Svítá