• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Na druhou stranu báseň by měla obsahovat nějaké sdělení i bez vztahu k autorovi, bez nutnosti ho znát a spojovat si to. Proto lze kritizovat dílo bez kritiky autora. Natashe asi vadilo, že moje reakce může (díky mé neobratnosti) vyvolat zdání, že mluvím o autorce, ale opak je pravdou! Mluvil jsem pouze o představě, kterou ve mně ten text vyvolával. Všechny osoby v té představě jsou smyšlené a jakákoliv případná podobnost se skutečnými osobami, vlaštovkami a losy je čistě náhodná. ;)
    FIN
    FIN --- ---
    NATASHA: autor jest s dílem neodlučitelně spjat. i kdyby nechtěl... hrozné klišoidní obrazy budící v mozku úděs mu (autorovi) nenacpali ve chvíli nepozornosti do básně záškodníci od lorda voldemorta - napsal si je tam autor sám. a ten autor sám, jež tak často se dožaduje svého práva se vyslovit, se těmito hroznými obrazy vyslovil a sdělil nám, co mu straší na cimbuří. zejména v textech, kde tak mluví o svém vyprahlém ženství.
    FIN
    FIN --- ---
    RICARDERON: spíš rumy
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: Možná že v nepřehlédnutelném kontextu to splývá. Ale ať už mě k tomu (krom pocitu hnusu z textu samého) vyprovokovalo cokoliv, napsal jsem tu poznámku výhradně k textu samotnému, takže si za ní stojím. Autorku osobně neznám, tj. nemohu hodnotit.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    FIN: Souhlasím. Vyprahlé ženy přitahují lesy a runy.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ:
    FIN:

    2. Reflexe i kritika je přípustná, dokonce žádoucí. Kritizujeme však dílo, nikoliv autora.

    Už to začíná být jen hnusné, nikoliv konstruktivní. Případně se s tím přesuňte do Jedovaté, kam to patří.
    SONA1
    SONA1 --- ---
    (Napadá mě k tomu, že ženská tvorba - odhlédnuto od kvalit - asi skutečně disponuje jistými specifiky, protože vyprahlé mužství není jaksi motiv ni u Vogonstva zdaleka tak frekventovaný. Nabízí se ovšem vysvětlení, že u mužských autorů sublimuje v poněkud jiných formách.)
    :)
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: aneb a jinak: žena, která na mě vybalí své "vyprahlé ženství", způsobí, že veškerý sexuální instinkt se zkoncentruje do jediného ohniska: run, forest, run (like hell and far far away...) a nejen na mě, řekl bych, což zase možná vysvětluje, proč nakonec to její ženství zůstane vyprahlé i nadále :-)
    FIN
    FIN --- ---
    "která si stěžuje, jak je život těžký, protože i to všechno, co ona dokáže sežrat k večeři je hrozně těžké"

    + 1 zlobod
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NIRA: Nejsem od přírody hajzl a nemám potřebu kopat do mrtvol a posmívat se lidem, i přesto, že si většinou za své neštěstí mohou z valné části sami, ale když nám autorka naservíruje tohle a pak má ještě hloupé poznámky, ve kterých nejde přehlédnout, že se ukrutně snaží vypadat, jak moc je nad věcí, nemohu si pomoct, abych nepřipojil tuto malou poznámku o nešťastné volbě tématu.

    Myslím, že není od věci si uvědomit, čím se chystám čtenáře oblažit a co z toho bude mít on. A to se tady fakt ošklivě vymklo:

    Vyprahlé ženství žízní po lásce, / všichni mi podali jen ocet....

    Protože tohle ve mně vyvolává asociace na masturbující Bridget Jonesovou po deseti letech a dvaceti kilech.

    Je sice fakt, že většina autorů podstatnou část své tvorby prokňourá, a do toho zbytku zase tahá pokleslou erotiku, ale je opravdu nešťastné smíchat sexuální symboliku se skuhráním stárnoucí tlusté sekretářky, která si stěžuje, jak je život těžký, protože i to všechno, co ona dokáže sežrat k večeři je hrozně těžké...
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA: Ano, Deníky...ty pochyby...
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NIRA: Vidíš, a zrovna jmenuješ V. Woolfovou, která s neústupnou posedlostí hledala a znovu a znovu tesala do textu ve snaze najít co nejpřesnější tvar. Její knihy nejsou nic nahodilého, ano, jistě, bylo třeba jiskry inspirace a génia autorského zření, ale také přísnosti a pochybování. Přečti si její Deníky.

    Ne. Že je něco autentické nebo že to pomáhá, je málo. Respektive může to být všechno pro autora, a proti tomu vůbec nebrojím. Ale zároveň to může být nic pro čtenáře. A kdo publikuje, musí se čtenářem počítat.
    NIRA
    NIRA --- ---
    NATASHA: natasho, které umění NENÍ terapie? /Sylvia Plath, F. Kafka, Virginia Woolf, A.E.Poe aj/
    NIRA
    NIRA --- ---
    TAYLES: svoboda podle darwina?
    FIN: na two men show stačí jen mírný vánek :-)
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: navštívil nás zkázonosný tajfun, jinde již známý
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    Au, co se to tady zase děje!? :(
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    RYCHART: A proč bys nemohl?
    TAYLES
    TAYLES --- ---
    NIRA: u mráze a hráze si jeden nemusí být jistý, jestli se náhodou nejedná o poezii z porodnického sálu. v tom posledním nášupu bych to změnila na "když mě ojedeš v smrtelném objetí" - trocha toho sexu a mafie - jak to má čtenář rád
    TAYLES
    TAYLES --- ---
    NIRA: " celkově babička je symbol stáří a žehlička něco naprosto těžkého /kov/" :) přesně tak - peříčko je zas symbol lehkosti a šimpanz, který utekl z klece, symbol svobody
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    NIRA: Natasha to řekla velmi klidně a správně. Navíc dodám, že buď ráda za mínusy a nikoli rozbor rýmů babičkou - žehličkou atp... To by se ti líbilo ještě míň.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam