RICARDERON: Nemůžu si nějak pomoct,
za očima podzim a
srovnávání s létem je mi nějak důvěrně povědomé, jako takové ty věci, co člověka pořád napadají a pak je zahazuje, protože jsou tak děsně očividné a profláklé (aspoň mně osobně dalo práci se to naučit zahazovat, a pořád myslím, že nějak nezahazuju dost).
Na úplném konci se mi zase živě vybavilo Faunovo velmi pozdní odpoledne, jak tam Suchařípa vyspává opici v parku a přijede si pro něj šéfka a on si jí splete se smrtkou a vede s ní ten úžasnej dvojsmyslnej dialog, že ještě nechce "jít", protože ještě "nic neudělal, ani tomu Cipískovi to nepodepsal". ;)