RICARDERON: jelikož jsme v klubu "autorské poezie" asi by se hodilo k tomuto příspěvku dodat, že jakkoliv vypadá sympaticky a čtivě, přeci jen je tato linie civilně racionální poetiky všedního dne za posledních 50 - 70 let dosti vyčvachtaná a že jen těžko se v ní dnes najde něco, co ji učiní autorsky nápaditou a pro čtenáře objevnou. - pro mě jisté novum oproti Květňákům, jim předcházejícím Kolářovcům a později následujícím kdejakém Sýsovi a normalizačním veršotepci, nebo P. Hruškovi a nezaujatým naslouchačům věčnosti v každodennosti představují alespoň ty domácí potřeby, které tehdy patrně nebyly k mání. - ale i přesto, za hranicemi tohoto autorského klubu je také používá kde kdo. :) - na druhou stranu, pokud jsi chtěl předvést, že umíš (stejně jako oni) vytvořit obraz a jeho dění, což jsou jistě poetické vlastnosti, potom bez ironie říkám, že se to povedlo.

RICARDERON: Já bych Tě zabila. Klouže Ti to k popu, takže stejně jako u té minulé můžu napsat "líbí", a taky zdvihnu palec, jasně, ale tady Tě za ten pop v tom nesnáším, protože tohle mohlo jít mnohem dál za hezké, hezké.

…
Když jsme se sestěhovali
pořádali jsme závody
rychlovarných konvic
a topinkovačů

sedělas vždycky na lince
se sklenkou mávala nad hlavou
a křičela Moulinex Moulinex

já drmolil mantru Eta Eta
a ještě teď mi řvou hlavou
žlutí ptáci

…
V kuchyni jsme měli dvě židle
jen dvě židle protože
kuchyň byla naše
návštěvy jsi do ní nepouštěla
a já s nimi potom trucoval
na zemi v obýváku

…
Koupelnu jsi proměnila v úplný lázně
ale tak trochu pro ženský
od tý doby jsem se jen sprchoval
a holil se jen v rychlosti
ty sis pak vždycky stěžovala
že píchám

…
V létě jsme vždycky chodili pozdě
v práci to nikomu nevadilo
a já už nemůžu nikdy snídat někde venku

…
Žebra jsou dvířka
košíku na piknik
ve kterém nechybí
cigarety
nůž
zápalky
ani kamení

žebra jsou křídla žlutých ptáků
kteří nevzlétnou

TOMASZ: Znáš přece argument našich častých návštěvníků odjinud: V mojí poezii si každý najde to svoje. :)))

RICARDERON: Nemůžu si nějak pomoct, za očima podzim a srovnávání s létem je mi nějak důvěrně povědomé, jako takové ty věci, co člověka pořád napadají a pak je zahazuje, protože jsou tak děsně očividné a profláklé (aspoň mně osobně dalo práci se to naučit zahazovat, a pořád myslím, že nějak nezahazuju dost).

Na úplném konci se mi zase živě vybavilo Faunovo velmi pozdní odpoledne, jak tam Suchařípa vyspává opici v parku a přijede si pro něj šéfka a on si jí splete se smrtkou a vede s ní ten úžasnej dvojsmyslnej dialog, že ještě nechce "jít", protože ještě "nic neudělal, ani tomu Cipískovi to nepodepsal". ;)

Podzim v očích (ač za nimi) pro mě tu první zabíjí, slova po zadní straně straně víček na konci zadupnutá sakrováním mi pěkně chytla oko. Akorát to šílenství už je moc exaltované.

NECECH: Netvrdím, že autorské kluby na diskusních serverech jsou nějaké literární nebe. Nicméně lidé, kteří na nich publikují, usilují o čtenářskou odezvu. Proto si stojím za tím, co jsem řekla.

Jsi jako tohle léto
Samej smích ale mě nevoblafneš
Za očima máš podzim
a to nejsme ani v půlce

Jsi jako tohle léto
Vždyť já si ještě neužil

BUBLINKY: za mě do emočních - je to takové "škádlivé", jakkoli do smutna - v podstatě se mi líbí, vyvolala odezvu, ale čistě na emoční rovině, ne jako "báseň", jestli mi rozumíš...