Nepsat brutálně

Nepsat brutálně.
Nejjemnější hřeben vezmi,
tam za uchem,
jen jako vydechnutí.

Nepsat křik zděšené duše
do nevinných oken. Dobrá, sousede,
přijď a utiš mě,

kořeny i listy, vše bude počištěno
na Malé Straně,
v zemi sloupaného času;

aha: nepsat brutálně?

Dobrá, sousede.
Protáhni mě do babího slunce,
přijď a utiš mě, vykoupej mě v limonádě,
nakrm tygří mastí.

NATASHA: Červená barva je dobrý nápad. :-)

NECECH: Nejsem si jist, jak moc to nakonec pomůže, ale obecně jsem za (zvýraznění varování). :)

BUBLINKY, TOMASZ: Helejte se, já vaše skvělá pravidla nechci rušit ani měnit. Když se mi něco nelíbí, mám prostě smůlu, že jo? Jenom podotýkám, že byste si možná ušetřili čas, když vaše pravidla na nástěnce napíšete více explicitně. Polo-literární reflexe dole pod odkazy asi skutečně nikdo nečte.

NECECH: Mně zase přijde, že sem velmi často prostě někdo něco napíše bez toho, aniž by se obtěžoval přečíst si nástěnku. Nehledě na to, že je tu ještě třeba ta Emotivní nebo Tkanice, je na každém, vybrat si, co chce. Jestli by rád kritiku, byť třeba dostane přes čumák nebo jestli z ní má obavy a přispěje tedy do dvou výše zmíněných diskuzí, které jsou, dle mého, liberálnější. Je zde možnost výběru, a to se mi líbí.

Nicméně už se to tady řešilo xkrát a bude se to řešit pokaždé, když přijde někdo nový a nebude to myslet vážně, nepůjde mu o poezii jako takovou, ale o uspokojení svého ega.

TOMASZ: když někomu řekneš "máš to blbě", obvyklá reakce je:
- neser se do autora a laskavě odděluj
- buď konkrétní a řekni kde. tak jsem, u pěti ježků pracně se vlekoucích na horu sněžku, konkrétní. i když uznávám, že ta dávka úlevy v tom je taky. abych zase moc nelhal :-)

přítel FIN mi svými komentáři připomíná sedm osmin intelektuálního Titanicu. Leccos na jeho přítomnost poukazuje, ale již delší dobou jej nad hladinou nevidím jinak než v odrazech plachtoví několika záchranářských jachet. - I toto málo mi ovšem stačí k tomu, abych s klidem v duši a úsměvem na tváři věřil, že ještě nešel docela ke dnu. :)

NECECH: Když už tedy v příspěvku adresovaném Finovi mluvíš i ke mně a dušuješ se, že nechceš další flame -- čímž si trochu protiřečíš se svojí dikcí a s tím, co o tobě víme, ale budiž! ;) -- zkusím ti upřímně odpovědět. Ne na to, proč to dělá Fin (do hlavy mu nevidím), ale zkusím se zamyslet, proč se takových věcí obvykle dopouštím já. Všiml jsem si totiž. Tahle tvoje otázka má smysl:

Co ti to dá, když opravíš tyhle chyby? Myslíš si, že on se z toho poučí a od nyní bude psát jenom "správně"?

Ne, to si asi nikdo nemyslí. Důvodem, proč tohle obvykle padne (všechny tyto hádky, které jsem měl možnost sledovat za dlouhou dobu, mají totiž zcela stejnou anatomii, jen aktéři se střídají), je snaha veřejně dehonestovat blba, který překročil pravidla tím, že se začal povznášet nad místní čtenářské jádro. Co mi to dá? Pocit úlevy a ventil, protože jsem jenom člověk, ne stroj, a tyhle výlevy (označím konkrétně níže) mě -- narozdíl od sportovního kumite v Jedůvce, které může maximálně tak začít časem nudit -- opravdu vadí, protože jsou velmi destruktivní pro klima v této diskusi. A to je jádro věci: nevadí mi, že je někdo pitomý, nepozorný, že má diametrálně jiný názor. Vadí mi, že se zachová jako blbec v určitém klíčovém okamžiku a už v tom zůstane vězet.

--

Příloha:

ANATOMIE ZDEJŠÍCH TYPICKÝCH KONFLIKTŮ

Nedávno jsi Fina obvinil, že rozpoutává flame. Dovolím si ukázat, kde si já myslím, že flame začal, a jak a proč to tak vnímám:

TURBOMRDAC: Tady uveřejnil autor svůj text. Dost příšerný, ale to mu nelze zazlívat. Ani to, že si nepřečetl nástěnku. I kdyby si ji přečetl, dokud si to nezkusí, nemůže tušit, jak vážně to myslíme. Skoro každý se spálí, někdo i víckrát, protože mu nelze ani vyčítat, že svůj x-tý pokus zase považuje za dobrý, posunutý někam dále, a doufá, že již dnes... ;) Potud OK. Nečtu to rád, ale chápu to.

FIN: Tady mu to Fin zcela v souladu s pravidly vytmavil. A nyní se očekává, že zase autor bude chápat, ačkoli to nebude číst rád. Kdyby to totiž s poezií myslel vážně, potlačil by frustraci a zamyslel by se předně všeho nad tou reakcí a zkusil z ní něco vytěžit, pochopil by, že její prudkost je jeho vina, protože on chtěl místním něco sdělit a nepodařilo se mu to. On aspiroval na zdejší úroveň, ačkoli mohl napsat jinam, a musí si samozřejmě vybrat, jestli chce dojít uznání tady, nebo odejde. Je to jen na něm.

TURBOMRDAC: Tady se ukázalo, že se autor nesrovnal s touto nutností volby, ego zvítězilo nad pokorou (čímž se jeho šance dosáhnout pokroku, bohužel, i dramaticky snížila). A rozhodl se nám ukázat, jací jsme tu do jednoho namyšlení kreténi. To je ovšem jen sebezáchovná snaha ega, ve které nenajdeme žádný racionální motiv.

O co jinak by to vypadalo, kdyby autor projevil aspoň trochu něčeho pozitivního a napsal třeba: "Máš recht, zkoušel jsem to a rytmus tam není. Ale já nevěděl, že je to tak důležité. Kde bych se o tom mohl něco dozvědět, prosím? A mohu se zeptat, proč jsi mi to napsal tak konfliktním tónem? Nebylo to příjemné. Já jsem to sem zkusil dát, protože jsem chtěl upřímně vědět, co si o tom myslíte, a nečekal jsem, že budeš tak hrubý."

Věř, že mnoho lidí by v tomto momentě změklo. (Ruku na srdce: naše reakce bývají stejně drsné jako sama právě "oceňovaná" poezie.) Autor by se dozvěděl, proč jsme tu zpočátku drsní, ale jeho snaha se dohodnout by byla oceněna a bylo by mu v rámci možností pomoženo. On ale místo toho napsal (volně cituji):

"Mrdám na rytmus, mrdám na gramatiku... Přežitky."

a tím byl rozpoutám (v mých očích) flame!

Později bylo autorovi stejně naservírováno Finem mnohé užitečné, z čeho se mohl poučit, ale on to zakončil typickým obratem ve stylu "udělám z vás idioty a povznesu se nad vás", když uzavřel touto lišáckou ironií:

Nemám na Vás.Odcházím do ústraní,abych ochránil svoje křehké ego.
Nakonec možná i pan Topol musel udělat totéž...
nazdar a pozor,ať si moc nemáčíte svý pseudoitelektuálský plnovousi v pívu,smrdí to.

A bylo vymalováno.