mrdám rytmus no

TURBOMRDAC: hele, na rovinu: už chvíli si čtu ty tvé kusy a říkám si - teď vynecháme "kvalitu obsahu/myšlenky" a budeme se soustředit na techniku provedení - jednu věc:
čteš ty to po sobě vůbec? postav se před zrcadlo a zkus si to nahlas s důrazem přečíst. nahlas. je jedno, zda klasicky nebo použiješ tu moderní vymyšleninu a la "hrnu to ze sebe" anebo rap... prostě si to přečti a poslechni se (sám sebe). to do prdele neslyšíš a nevnímáš, jak hrozně ti kulhá rytmus, nesedí, hapruje a vůbec je totálně vyfuckovanej? někde moc slabik, jinde o dost míň... rytmus, plynutí - úplně v prdeli. to to vážně neslyšíš? pokud máš vůbešc trochu schopnosti, slyšet a vnímat to musíš. stoupni si, čti to dokola a sakra: něco s tím udělej. ale hned.

TURBOMRDAC: příliš krátké na pořádný rap... ale pobavili mě počeštění Beaudelaire a Verlaine a "bohem zapomenutý Bohém"...

KONTRAPHUNKA: btw. též cca 40' klavírního Charlese Ivese

NECECH: Něco mě na tom zaujalo, celkově se mi to nelíbí, ale ten začátek - přechod od výčtu barev do první sloky a její první tři řádky - je podle mě povedený.

KONTRAPHUNKA: Vidím to.

NECECH: já jsem tím rytmem nemyslel nic technického, já slabiky většinou nepočítám (to, že se pár věcí rýmuje, ještě neznamená, že to měl být vázaný verš), není to můj styl psaní. Jediným měřítkem pro mě je, jestli to na mě působí libozvučně. Což možná může znít, jakože neberu ohled na čtenáře, ale já věřím, že se vždycky najde pár lidí, kteří v tom vidí podobné věci jako já. Nejde to ale nijak exaktně dokázat. Ale jsem rád, že co se týče obsahu vidíš zhruba stejnou krajinku jako já :)

Oslava marnosti

Pivo! Pivo, pivo, rum, pivo, rum, rum, rum… a ještě pivo.
A dno sklenky jako nejčastější oběživo.
A k oslavě marnosti ještě další prolití hrdel,
ráno pak svět chutná, jako když psovi lížeš prdel.

I Diogenes, i Dionýsos křiví nad tím obrazem hubu,
že člověk dobrovolně stráví život v pivním sudu.
Že mění své sny za chladný nápoj co pění,
že naoko šťastný je ve svém nezměrném utrpení.

Trpět jako zvíře střelené do zadní nohy.
Kulhat v naději, vysmívat se víře, proklít bohy!

A jaký je smysl toho všeho?
Začínat pro nic od ničeho.

A kdo mu zaručí,
že usne v náručí milované?
Pak někdo poslední rundu poručí
a on vzdechne v područí
štětky zmalované.

KONZUM23: skoda, ze radis jakoby z pozice velkeho odbornika, ktery nic konkretni k dilu nerekne... ja myslel, ze k sobe budeme prisni a takove postoje hodime taky do Jedovate, protoze se prece nechceme snizit na uroven nekterych Velkych Basniku... bacha na to...

KONTRAPHUNKA: rytmus vidim nasledne (samozrejme o nekterych detailech muzeme polemizovat, ale domnivam se, ze zhruba takhle to je), takze minimalne ta pasaz ve druhe strofe se tremi neprizvucnymi slabykami za sebou je oskliva, nicmene se da lehce opravit na "náramně kouká se"... i tak je ten rytmus s vyjimkou prvni strofy docela divoky... :) ... coz mi nebrani v tom, abych rekl, ze tahle basen je moc pekna kvuli obsahu... takovy osamely domek u skaly, i ciste ve fantazii, je jako stvoreny pro meditaci...

x-- x-- x
- x-- x-
- x-- x-

- x- x- x-
- x-- x--
x--- x-

x-x- x-- x--
x-x- x--
- x-- x- x
x- x- x-

KONZUM23: Psát znova to určitě nebudu, je to hotové, ale děkuju :) Nevím přesně, co myslíš tím zlomeným žebříkem, ale trochu se mi zdá, že je to něco, co já vnímám jako rytmický prostředek.

jednoduchá báseň

za domem náramně je
a závětří vzniká
jen proto, že fouká

na horní hranu skály
na mlhu jak odchází
náramně se kouká

jednoduchá báseň o pohledu
okamžiku do tváře
a o tom co v skrytu hor
nikdy nezní staře