• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    THEFISH
    THEFISH --- ---
    Ve vinném sklepě zrají viny
    odložené kostýmy

    Zbytečné role ve své nahotě
    vytěsněny
    toulají se
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NECECH: Já to myslel jinak, tohle je už moc prvoplánová freudovina... ;)
    NECECH
    NECECH --- ---
    TOMASZ: to zavání freudovskou interpretací: trnož – stěžejní noha stolu / dlouhý předmět cylindrového tvaru, lenoch – pohovka / člověk pohodář
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NECECH: Souhlas, ta otázka je těžištěm, o čemž i trnož i lenoch už vědí své... ;)
    NATASHA
    NATASHA --- ---


    Těšíme se, že přijdete.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NECECH: Mám radost.
    NECECH
    NECECH --- ---
    NATASHA: chválit báseň je samozřejmě nejtěžší disciplína literární kritiky, ale bohužel tento text nemá chybu, takže se nemám čeho chytit, abych o něm napsal nějakou jízlivou zábavu – místo toho přiznávám, že introvertní slečna z kavárny je mi velmi sympatická i se svými sklony k prokrastinaci a mnohoznačný význam otázky "bude vás ještě víc" mě přinutil k opětovnému čtení
    NEKDO_CIZI
    NEKDO_CIZI --- ---
    NATASHA: moc pěkné ....
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ***

    Zabrala nejlepší pohovku
    u největšího stolu
    v kavárně.

    Zarputile hledí
    do desky stolu,
    ignoruje šípy výčitek,
    jimiž se hemží trnož
    i lenoch.
    Neslušně olizuje lžičku.

    Slečno, bude vás ještě víc?

    Ale na takové otázky
    v tomto světě opravdu nejsou
    odpovědi.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    RICARDERON: Za mě taky Znojemnská.
    NECECH
    NECECH --- ---
    NATASHA: Ne! Znojemská právě že taky ne! V první chvíli jsem si řekl: tak jo, má to říz, dokonce to referuje k nějaké realitě. Třeba v obou kostelech jsou moc příjemní a světu otevření duchovní, to klidně může být. A taky ten mezilidský vztah je tam zhuštěn do jaderné věty, která působí v první chvíli jak pecka. Ale ve skutečnosti je obojí velmi banální, přesně jak podotýká můj přítel TOMASZ. Básnička k zasmání, ano, jako regionální poezie není špatná, dejme tomu jako výzdoba letáčků pro oba zmíněné kostely. Ale není to hotové dílo, spíš fragment, první nástřel.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON: Znojemská jo.
    NECECH
    NECECH --- ---
    umírající duše hroznů kálející na dno života, to je správný patos, tak to mám rád, ale obávám se, že básník chtěl napsat tragické nikoli komické verše...
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Vinobranná

    Upouštěné světlo
    po kalíšcích
    maximálně po sklenkách

    Ono pak bouří ulicemi
    v očích lidí


    Znojemská

    Pod Mikulášem ještě dva kostely

    Ani v jednom si tě nevezmu
    ale v obou
    jsme všichni svoji



    I na dně života leží kal
    Je to prach z duší hroznů
    které tak překrásně umíraly
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NECECH: Smíchals dvě různé věci:

    Ohledně toho textu jsem nenapadal srozumitelnost, ale banálnost. I když je něco "svatá pravda", je-li to řečeno po sté, ztrácí to na zajímavosti. A i když připustím, že ty děti byly těžištěm sdělení, utopil je v hrozné záplavě klišé kolem. I v tom malém kousku.

    Ohledně srozumitelnosti obecně: Exaltovaní poetové hustící nesrozumitelné metafory mohou leckoho opravdově nasrat. ;) Ale uvaž, jestli ty metafory náhodou nejsou nesrozumitelné pouze pro racio, zatímco perfektně čitelné pro fantazii (při vypnutém raciu). Možná se někteří "nesrozumitelní", nebo "moderní" v tomto ohledu, poetové pouštějí jenom na tenký led hledání správných (poučených, osvícených) čtenářů. V tom je kus dobrodružství poezie, i když lze schytat občas pár přes tlamu. ;)
    SONA1
    SONA1 --- ---
    Mám to momentálně nějak po těch strofách, čort znajet proč, tož

    NATASHA: první a poslední
    JANEQ: třetí
    BLACKDRAGON
    BLACKDRAGON --- ---
    mne je jedno ako sa to nazve, kludne nech je to scum :D
    NECECH
    NECECH --- ---
    BLACKDRAGON: styl je, podle toho co o něm vím, spíš záležitost mikro-organizace textu jako hovorový vs. spisovný jazyk než záležitost makro-organizace textu jako mega-báseň vs. mini-básně... zdá se mi, že bys rád tvořil epos ve volném verši, což není úplně vyloučeno, ale taky to chce řád a jednotnou strukturu, kterou poslední tvůj výtvor jakožto jeden celek postrádá zcela...

    FIN: čímž akorát podtrhuješ skutečnost, že autorův text tě nestrhnul ze židle, captain obvious

    TOMASZ: zdánlivě banální, prosím! otázka dětí místo fotek má hloubku... když takové jemnosti nevnímáš (a není to poprvé), je to tvoje chyba... já vůbec nemám rád exaltované poety, kteří vše zhustí do nesrozumitelných metafor, kde na text je kladeno pouze kritérium kvality, že má člověka nějak oslovit emocionálně a význam ať si v tom každý najde sám... námět může být klidně banální, ale ať je prosím srozumitelný...
    FIN
    FIN --- ---
    "Někdy se stane, že je text tak silný, že člověk čte a čte a nemůže přestat, ale to už musí být pořádná pecka" - přesně
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    BLACKDRAGON: Proč? Protože obvykle není v silách autora udržet silnou myšlenku tak dlouho. A i kdyby, když se toho splácá tolik, není ani v silách čtenáře to zvládnout. Já vnímám rozdíl mezi poezií a prózou mj. v tom, že do prózy se vejde hodně, třeba i tohle všechno, zatímco poezie je citový extrém a navíc silně koncentrovaný. Musí zasáhnout okamžitě a neoddiskutovatelně. Poezie je trochu o schopnosti vyjmout z těch všech věcí, o kterých chceme psát, to nejsilnější a vybrousit z toho (často minimalistický) klenot, kde není nic navíc.

    Někdy se stane, že je text tak silný, že člověk čte a čte a nemůže přestat, ale to už musí být pořádná pecka. To Tvoje jsem vůbec nedokázal dočíst. (Což se mi -- nutno podotknout -- občas stává i u bezpochybných výborných básníků, to je fakt.)

    Zaměřím se na tu pasáž, o které psal Nečech. Dej si pozor na banální sdělení. To je velký mor, s kterým všichni bojují. To proto, že autorovi samotnému to málokdy přijde tak banální, protože on to prožívá. Ale čtenář je neúprosný soudce: Všichni, co píšou po rozchodu básničky, toho druhého velmi milovali. A všem krutě chybí. Všichni se prohrabují vzpomínkami, které jsou čím dál bledší a nehmatatelnější. A těch všech jsou miliardy, ne jeden nebo dva.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam