• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    NIRA
    NIRA --- ---
    JANEQ: moc zajímavé: stručné a přitom výstižné...jen se přimlouvám za "pijany" /nikoliv pyj jany:)/ doufám totiž, že pubertě odzvonilo!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: :) Rozhodně by se tím velmi podtrhl význam verše "když spatří dna svých hrnků".
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KLOUB: Napotřetí se mi podařilo to dočíst. Je mi sympatické, že Ti na slovech záleží, ale říkat tolika slovy vlastně jedinou emoci je zrádné; a Tebe to zradilo, je to navršené na hromadě, která se nedá sežvýkat. A přitom poéma se dá napsat, ale musíš to čtenáři usnadnit, vést ho někudy, dát mu důvod, aby byl zvědavý, co přijde.

    Strašně moc se mi líbí obrat "Umínil jsem si pronikavý pohled". Kdybys mi cestu lemoval takovými, budu volat, že je to moc krátké.
    NECECH
    NECECH --- ---
    KLOUB: mě to připadá jako literární sadomasochismus, ve kterém se literární subjekt zmítá v různých bolestech a zároveň autorský subjekt úmyslně trápí čtenáře dlouhými výčty oněch bolestí... tak trochu gothic koktejl: trochu okultismu, trochu duševních nemocí... ta posledni strofa se mi velmi zamlouva a domnivam se, ze malokdo ze zdejsiho ctenarstva se tim textem tak daleko prohrabal, protoze ctenarsky masochismus se v tomto klubu moc nepestuje... co kybys to rozdelil a vzal tuto cast zvlast?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JANEQ: Já bych se na Tvém místě nebál. Nazvi to: Píči kávy! ;)
    JANEQ
    JANEQ --- ---





    pijci (piči) kávy


    vzrušením vstávají
    když spatří dna svých hrnků
    vlasy na hlavě
    zas čtou ze sedlin turků
    bídných pičů káv


    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KLOUB: Když pejsek a kočička vařili dort, bylo jim z toho pak docela špatně. Ty jsi taky splácal všechno možný dohromady, a není to k žrádlu! Ukázals, že umíš ohýbat význam, pohybovat se na hranici řádků a meziřádků. Dobře. Ale taky že máš značný sklon ke grafomanství. Tvoje lingvistivká eskamotáž nezasahuje, nevyvolává chvění, neoslní... Co kdybys napříště šetřil slovy, zhustil obsah pro začátek tak asi 20x, a nesoustředil se na exhibici svého rozhopkaného těkání, ale na myšlenku, kterou má smysl sdělit, kterou chceš sdělit, a udělal to pořádně?
    KLOUB
    KLOUB --- ---
    Štír

    23/10 2008

    Poznávám miliony zklamání, pohybuji se
    mezi nimi a čas od času mne též zasáhnou;
    ženu se vstříc traumatům, nosím ukryty
    stesk, tíseň a hloubavou trýzeň v těle,
    mám plno práce s oklamáním sama sebe,
    že tomu tak není; nedávám najevo dlouhé
    skotačení šelestících listů, klanících se mi
    pro nezměrné utrpení, jež přeměňuji na
    radost, pro fanfáry halasně troubící masem
    kostí a štěbetáním vran. -krá krá-


    Na opuštěné borovici uklouzl lesní
    skřítek, byv stísněn okolními depresemi; meč
    a dýka; chvála a roztroušená masokostní
    dřeň; jetel, jenž má jen jednu neplechu; chlup
    a vřed, vše a mnohem víc jsem zřel, co
    však je skryto jsou pocity a potlačený mut;
    poddal jsem se měsícům s potloukající se
    osobností a prodělal nejeden záchvat štěstí;
    fakt, že navždy ponesu kříž sám je fakt;
    vzhlédni člověče v dáli zpívá mateřská láska,
    drobné špetky úsměvů a vlídných pohledů,
    na dosah máš však jen útržky bídy
    a kleteb, na tě seslaných.


    Umínil jsem si pronikavý pohled, pohled,
    jenž vidí do lidí, slídí, zří hnidy, pramení
    v hloubi; - trestem je mi neštěstí v lásce
    i neštěstí ve štěstí -; staral jsem se
    o bezbranné více než o sebe, svěřil jsem
    svůj osud hvězdám a dnes, dnes jedna
    svítí mi na cestu, má skrytá hvězda
    Antares opatruje v hloubi zarytá
    tajemství.


    Tančím s čarodějnicemi na sabatu,
    popírám dobré skutky, jichž jsem se
    omylem dopustil a vypouštím draka,
    jenž chrlí oheň ze všech třinácti hlav,
    doufám v temno, v něm je má spása
    a odpuštění. V něm se usídlím!
    CHAIWALLA
    CHAIWALLA --- ---
    KLOUB: Já nějak nevím. Nemyslím si že by snad zrovna v tomhle případě bylo nějakých "chytáků" třeba. Obsahově i pocitově mi to přijde silný samo o sobě... Líbí se mi to. Neříkám že vše, protože je tam toho spoustu a možná až moc, ale líbí.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    RICARDERON: Ale sedí (a aspoň víš, o čem píšeš). O ženskou bych se možná hádal, ale je pravda, že závěr jsem mohl uříznout dřív (a trochu jinak).
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    MAEROR: Já vím, že ode mě to zrovna sedí, ale ten obraz by byl úplně dostatečný bez té ženské tam. Za netěsní bych už nechtěl číst dál.
    KONTRAPHUNKA
    KONTRAPHUNKA --- ---
    Zákys

    kdo není zakyslej
    jako by nebyl
    říká staré české přísloví
    který se už nechceme řídit

    jenže zkuste vylít
    karton zákysu do dřezu
    a na vnitřní stranu
    nakreslit smajlíka

    MAEROR
    MAEROR --- ---

    ...

    neodemknutelný dům
    a okolo plave noc
    a sbírá otevřená okna

    možná si zpíváš pro sebe
    možná
    koupeš svůj smutek ve vaně krátké tak
    že v ní i touhu musíš
    ohýbat pod koleny

    ačkoli tvůj byt netěsní
    je ještě jedno ticho
    nad tichem
    a pouze v něm
    tě potkávám

    CORWEX
    CORWEX --- ---
    NECECH: Jestlis nečetl (mnohými léty již prověřený) Hrabákův ÚVod do teorie verše, lze jen doporučit.
    BRIDGET
    BRIDGET --- ---
    NIRA: v umění neexistují hrubky, pouze platí, že pokud si do dvou vteřin autor chybu neopraví, jedná se o umělecká záměr
    KLOUB
    KLOUB --- ---
    FIONOR:
    je tam pár chytáků z vlastní dílny...
    např.: měch měchu mimům - čti pouze první slabiku...
    plácat kabátem trakaře - čti prví slabiku, resp. písmeno
    srnku, dítě, čekanku, kohouta - obdobně zde
    lávku s kytičkou - zde to samé

    Bude jich tam víc, zbytek porozkrývej si po svém...
    KLOUB
    KLOUB --- ---
    To nesmí se


    září 05


    Slabý zpěváčku, pověz " Kde vzít jistotu, kde čerpat síly,
    kde zakopnout, upadnout na nos a zasmát se vlastní nemotornosti? " .
    Kde dřímá med a kde vzkvétají ladné křivky žen, much,
    žab, úrazů a kde jen se toulají uličníci. Kde a na kterou
    " šťastnou " zem šlapou? Proč nešlápnou vedle měchu,
    proč nedotknou se měchu a proč neříkají mimům, jak
    krásně svítí vám oči či jak nádherně bledou máte
    pleť a Váš kostým , ó lalá, překrásné? Proč neřeknou to měchu?
    Proč se měchu chce plácat kabátem trakaře.


    - To nesmí se však -


    Smíme jen tiše bloumat, bloudit a "fí" kalit mysl,
    srnku, dítě, čekanku, kohouta a temnou prázdnotu,
    jíž vyplněn můj živý obhroubek tlačil liliputánku
    k rozhodnutí, jehož vyřčení znamená pro kuklu, moc
    a bláto moc a jehož nedořčení znamená pro kazatele,
    háratele a spasitele moc, neboť nikdo mne nechce.


    - To nesmí se však říci -


    Smím jen usmívat se a radovat se z opuštění jako baba,
    radující se z nové bradavice na tváři - pro někoho
    pohroma, pro druhého štěstí-. Vyplenil bych pletichy.
    Zaonačil odloučení na sloučení, z čehož přemíra
    brusného papíru omrzla, tedy ne celá, jen její prstíčky
    a když vnesl jsem ji do domu, začala pookřávat,
    leč stále byla promrzlá, usmála se a z jejích očí
    byl cítit vděk a radovala se, ne že by skákala či
    výskala, pouze ji jakési "dobré" světlo rozpalovalo
    duši " v její rozpolcené duši", což zavdalo mi příčinu
    k vzpomenutí si na sebe a začaly mi kanout
    slzy po nohách, prodíraly se jemným chmýřím a lechtaly
    mne, leč nebylo to příjemné. Lechtaly jako břitvy
    a zařezávaly se do kůže, z níž prýštila černá
    pryskyřice, což kupodivu nebolelo, jensráželo jako
    všechna muka, jež prožil jsem bez láku, sraní kysela
    a všech těch prázdných dní, bázlivých a studených.


    - To nesmí se však říci nahlas -


    A je to navlas jako bylo - vše se opakuje-.
    Den střídá den. Smutek střídá štěstí. Radost střídá pláč.
    Lítost neunesla dobrotivost soucitu a soucity u lip,
    které překonají každou překážku - v pohádkách se praví-.


    - To ovšem ztrácí smysl -


    Ba né, některých překážek se nezbavíme, snáz se zbarvíme
    do běla požitím jedovaté houby a v zemi shnijem.


    - To vše bude rychlejší než čekat na lávku s kytičkou
    v ruce, podávajíc ji mile, usmívaje se jí mile a uhrančivýma
    očima očekávat co milého pronese krvežíznivý upír.


    Pozn. pod čarou
    Vyzpívejme stesk a strach
    Vyzpovídejme je a
    zakopejme pod drn.
    drn drn drrn drhrn
    KONTRAPHUNKA
    KONTRAPHUNKA --- ---
    Na ranveji

    ze světa se nám stal svět letem světem
    ve spěchu jsme opustili odletovou halu
    cestou k nástupišti v telefonu prohlédli
    okno prohlížeče s nabídkou jiných letenek

    nic nového pod sluncem
    když jsme se narodili
    ostatní dávno mávali
    z křídel železných ptáků

    zůstat na ranveji
    je teď těžký umění
    ale kdo mu rozumí
    bývá stále konzultován
    jako mapa oblohy

    NIRA
    NIRA --- ---
    SONA1: v umění neexistují hrubky, pouze inovace :-D
    SONA1
    SONA1 --- ---
    ZMYJKA: To tedy též smekám. Tahle je velmi zcela báječná.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam