...
Přilétla mi do bytu
tisícovka moskytů
Řeknu vám že jejich zpěv
zatraceně pije krev

Brecon Beacons

ovce
stojí na trávě

do kopce
přibývá sněhu

na obloze
hejno komet

SKRU: Že rovnou neřekneš ptákovina :)

Největší ticho je
na dně kráteru

Rok dva ale i deset
ptá se i pták
jestli smí zpívat

I potom zní
jako vyděšené dítě

A děti nesmějí
na dno kráterů

balík na poštu

vždycky když se ve vzduchu
objeví nový měsíc
a domy tam kde bydlím
docela se objiskří
vzpomenu si na sněžný skútr
jak peláší sibiřskou planinou

s termoskou vzadu v koši
a ze sedla je vidět měsíc
viditelný i za dne

skútr uhání
ale nespěchá
nestihnout jde jenom v mé mysli

v pozdní noci
stejně jako v jasném dni
aby ke snídani
došel balík na poštu

Být v bohu
to je být broučkem
v hromadě sena na louce

Každej otrapa tě může sežrat

A jenom slunečnice
se usmívají pořád

aspoň na chvíli

Ale pod vodou není ticho
jak by se mnohým mohlo zdát

ryby řvou nenávist k partaji
odbory korýšů klepetají
měkkýši mají málo bytů
paryby chtěly by vše žrát snad

Ze všeho nejhlasitější jsou krabi
již znají tam i tady

Jenže k nim
nechce se nikdo znát