ukřižuj se sám
na falickém symbolu
vlastní demence a smutku
nejvyšším vrcholu
okrase
pohoří všednosti

ukřižuj se sám
na vztyčeném prostředníčku.

meta(nol)fyzika se jasnozřivě vepsala
do vašich bulv.

a vy jaksi, sešlosti,
neprozíráte.

tak jako Amerika
zjevil se z mlhy tento kult,
žít nazí a
neposírat se.

Ale pak si vzpomeneš na perutýny
Jak tiskli se ke skále v síle přílivu

Nikde ani stopa
po vší té okázalosti
přírodopisných snímků

Jako srabi se choulili ke stěně

Jen jeden
ze kteréhos nezahlíd víc než osten
pyšně se nadouval v kapse korálu

Jeskyně slov
však ji znáš a nikdy nevyjdeš
když můžeš se rukama
zapřít o stěny

~

nalévání čaje
do termosky:
kuchyň v podzimní mlze

vylévání čaje
do šálku:
malý oheň ve větru

HANNA: ja taky ne ale libi se mi:))

BUBLINKY: i mně, ale nějak nechápu smysl té vazby "říkám jsem si"

Říkala jsem si

uteč
co nejdál od Města
co nejblíž minulosti
pocitu domova
a tedy bezpečí

a pak se to stalo

ne tramvaje ale šaliny
lomozí pod okny na Olomoucké

říkám jsem si
po čtvrté sklence stáčeného vína
utekla jsi před vším

dva dny
na balkoně plném suti
a taky popelníky
by potřebovaly vysypat

ale je mi to jedno

říkala jsem si
že si uteču

Posázavská stezka

přírodní lyrika vypadla z kurzu
— teď je zpět
v sázkových kancelářích

les někde zůstal
přese všechno lesem
a voda dál ho odráží

kousek od Prahy
svah blízko / naproti svahu

přes řeku výhled
jako v meandrech řeky Keču