...

jaro zůstává
za oknem jako podvěšené
mraky
kontrastní silueta pěnkavy

až děti přijdou
budou mi vyprávět
ještě umazanýma rukama
a ty mi napíšeš, že všechno
bolí jinak
aby nakonec ta zpráva
zůstala neodeslaná

ROZLÁMANÉ LEDY

Udeláš nožem zářez
že už musíme kolem rybníku

a každý den je o kousek delší

očekáváním

NATASHA: Souhlas naprostý. První tři a poslední dva.

JANEQ: Ten nápad mě baví. Nejspíš ale nepotřebuju takový výčet v závěru první strofy.

ukřižuj se sám
na falickém symbolu
vlastní demence a smutku
nejvyšším vrcholu
okrase
pohoří všednosti

ukřižuj se sám
na vztyčeném prostředníčku.

meta(nol)fyzika se jasnozřivě vepsala
do vašich bulv.

a vy jaksi, sešlosti,
neprozíráte.

tak jako Amerika
zjevil se z mlhy tento kult,
žít nazí a
neposírat se.

Ale pak si vzpomeneš na perutýny
Jak tiskli se ke skále v síle přílivu

Nikde ani stopa
po vší té okázalosti
přírodopisných snímků

Jako srabi se choulili ke stěně

Jen jeden
ze kteréhos nezahlíd víc než osten
pyšně se nadouval v kapse korálu

Jeskyně slov
však ji znáš a nikdy nevyjdeš
když můžeš se rukama
zapřít o stěny

~

nalévání čaje
do termosky:
kuchyň v podzimní mlze

vylévání čaje
do šálku:
malý oheň ve větru