• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    FAIRIELLA: V zásadě všechno napsal Tomáš. To, že se tak rozepsal, ale svědčí o tom, že to někde uvnitř máš. Myslím v tom textu. Ale ten útvar je strašně repetitivní, hrozně toužíš vysvětlovat sama sebe, protože partner byl/je asi vůl. Čtenář není.:-) Takže znovu, lépe a méně.:-)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FAIRIELLA: Dráždí mě konstrukce, které jsou příliš sešroubované a imho nefunkční, např. ptáci neumějí uhýbat před vlnami.

    A taky, jestli tohle je stav, kdy Ti došla slova, jak to musí vypadat, když Ti nedojdou?!

    Připadá mi to jako prvotní mapa té emoce, kterou jsi chtěla vyjádřit. Velmi doširoka, velmi rozmáchlá... a úplně zředěná. Na té se ještě musí ukrutně pracovat, dokud se jí nepodaří (což není zaručeno!) zkoncentrovat, zaostřit. Nejspíš jen do několika slov, která budou mít váhu. Homeopatická metoda poezii nesvědčí.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Pozdě v noci
    stíny na zdech
    začnou plakat

    brumlavý dialog
    mezi zdí a zdí
    nelze umlčet
    jinak než

    zoufale tichou pěstí
    udeřit do rozbřesku

    na solar plexus
    svého srdce.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    TOMASZ:
    Já bych věděl
    Ale neřeknu
    Já bych věděl
    Ale neřeknu
    Já bych věděl
    Ale neřeknu
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    PEP0: Hmm... já nevím... Hmm... já nevím... Hmm... já nevím... Hmm... ;)
    PEP0
    PEP0 --- ---
    Můžeš být daleko,
    ale musíš být blízko.
    Můžeš být daleko,
    ale musíš být blízko.
    Můžeš být daleko,
    ale musíš být blízko,
    Můžeš.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    c/ je zatím nej
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KONZUM23: a/ se mi jeví takové ukecané a moc rýmované, ;) ale ten konec, ten se mi líbí! ;)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KONZUM23: Jestliže je to a/, bude taky b/, c/..?
    a/ jeví se mi takové folkové
    ;)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FIONOR: Hmm, budu-li se zabývat formou: řekla bych, že ta opakovaná genitivní vazba působí uměle, je to celé jaksi příliš efektní: vodopád dnů, homeopatie zázraků, placebo okouzlení.

    A k obsahu: ač je to text krátký, stejně se v něm ztrácím. Dočtu a nevím, co si mám myslet, jak se mdlé, zředěné zázraky mají k oné toužené věčnosti... Myslím, že tomu prostě nerozumím, proto jsem také prve nekomentovala.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BLOUZNIVEC: Mrtvé? Ale ne, támhle vzadu se někdo hýbe:)

    Je pravda, že všeobecná pozornost se trochu zředila (např. tedy ta moje), ale stále je tu dostatek čtenářů, kteří by mohli utrousit tu a tam nějaké slovo.

    ad kritika: Prima, v to jsem doufala.
    BLOUZNIVEC
    BLOUZNIVEC --- ---
    NATASHA: Tak přeci jen to tu není tak mrtvé, jak se na první pohled zdálo. Co se samotné kritiky týče, beru si ji k srdci (ať už poskakujícímu, či dunícímu). :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    A tak mě v návaznosti na předchozí napadá, že byste tu někteří opravdu mohli zužitkovat Typltovu dílnu na Sobotce.

    Šrámkova Sobotka | 58. ročník festivalu proběhne 28. června až 5. července 2014 » Dílna tvůrčího psaní: poezie
    Šrámkova Sobotka | 58. ročník festivalu proběhne 28. června až 5. července 2014 » Dílna tvůrčího psaní: poezie
    http://www.sramkovasobotka.cz/dilny/dilna-tvurciho-psani-poezie/
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TUKANMC: Vcelku bych ráda aplikovala níže Blouznivcovi sepsané, s tím že váhám, zda "myšlenku-milenku" bylo myšleno jak rým; obávám se, že ano, vzhledem k následujícímu vynálezu tvaru "zmizlo", který by se asi zase měl rýmovat s "vyšlo" (?). Gramatické rýmy, lenochu.

    Závěr básně je rovněž matoucí. Nejprve se zdálo, že má autor dvě hlavy. Pak se to vysvětlilo, zřejmě si hlava vede svou a ostatní součástky těla se nechají uvláčet. Já tam tedy tuším, co chtěl básník říci, ale říká to opravdu kostrbatě.

    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    NATASHA: Děkujeme, náčelníku, že ses nás zastal.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BLOUZNIVEC: Řeklo by se, návod je jasný: zarýmuješ, a ejhle, vyleze básnička. Bohužel je to složitější. Už samotný ten předpoklad, že zarýmuješ... Musím uznat, že se snažíš dodržovat rytmus a že obecně vzato dosahuješ souzvuku, jenže v zájmu souzvuku bylo obětováno mnoho. Příliš mnoho.

    Vím, jak se člověk zaraduje, že konečně vynašel rým. Ještě by se měl ale podívat, co to vlastně řekl. Jinak se může stát ledacos:

    Srdce mi poskočilo v oparu kouře - srdce poskočí, když se zaraduje, možná. V kouři by mu spíš zaskočilo. Ostatně ten "opar kouře", to je taky zajímavé. Opar znamená jemná pára, mlha - takže se nám tu rýsuje mlha kouře, což jaksi nedává smysl.

    srdce mé mi v těle duní - to je zajímavé, jak se to srdce vnucuje. Prve poskakovalo v kouři, teď zase duní. A do toho ještě bije zvon, takže lyrický subjekt ve všem tom hluku nejspíš těžko může slyšet nějaké kotě v útrobách. Navíc je poněkud zbytečné upozorňování na fakt, že srdce autora nebije v těle nějaké jiné osoby (srdce mé mi...).

    A celá Kráska a zvíře. To jsem se podivila! Téma by mohlo být celkem zdařile pornografické, proč nakonec ne, případně bychom mohli dospět k jakési odlehlé formě satiry. Bohužel v tomto případě je to jen tak nějak nešikovně nechutné. Trápí mě navíc zdravotní stav krásky, která čůrá takové ošklivé věci.

    No ano, trošku si dělám legraci, ale není to myšleno zle. Chci jen ukázat, že s vázanou formou nepřichází báseň automaticky. Že je totiž třeba nezapomenout u toho myslet.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: To by nešlo, že? Tak do práce.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    Všeobecná totální rezignace? :-o
    TUKANMC
    TUKANMC --- ---
    RADA

    Řekla mi: „Opusť myšlenku“.
    A tak jsem zasadil strom a zanechal milenku.

    Je mi teď líp – nutkání zmizlo.
    Těší mě drobnost - že slunce vyšlo.

    Myšlenky žádné a úsměv široký.
    Říká mi: „Tak se mi líbíš, teď jseš to TY“.

    A já jí věřím – proč taky ne?
    Rada mé hlavy nikdy nezklame.
    BLOUZNIVEC
    BLOUZNIVEC --- ---
    Štěstí

    Ukolébán na vlastních snech,
    na vůni noční oblohy.
    Položím hlavu na měkký mech,
    položím ti ji pod nohy.

    Ve vodách svého světa tonu,
    lokám chvíle v zapomnění.
    Ležím a naslouchám zvonu,
    srdce mé mi v těle duní.

    Ztracený jsem našel sebe,
    v prachu na dně šuplíku.
    Kotě mi v útrobách přede,
    - štěstí smutných básníků.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam