BLOUZNIVEC: Řeklo by se, návod je jasný: zarýmuješ, a ejhle, vyleze básnička. Bohužel je to složitější. Už samotný ten předpoklad, že
zarýmuješ... Musím uznat, že se snažíš dodržovat rytmus a že obecně vzato dosahuješ souzvuku, jenže v zájmu souzvuku bylo obětováno mnoho. Příliš mnoho.
Vím, jak se člověk zaraduje, že konečně vynašel rým. Ještě by se měl ale podívat, co to vlastně řekl. Jinak se může stát ledacos:
Srdce mi poskočilo v oparu kouře - srdce poskočí, když se zaraduje, možná. V kouři by mu spíš zaskočilo. Ostatně ten "opar kouře", to je taky zajímavé. Opar znamená jemná pára, mlha - takže se nám tu rýsuje mlha kouře, což jaksi nedává smysl.
srdce mé mi v těle duní - to je zajímavé, jak se to srdce vnucuje. Prve poskakovalo v kouři, teď zase duní. A do toho ještě bije zvon, takže lyrický subjekt ve všem tom hluku nejspíš těžko může slyšet nějaké kotě v útrobách. Navíc je poněkud zbytečné upozorňování na fakt, že srdce autora nebije v těle nějaké jiné osoby (srdce
mé mi...).
A celá
Kráska a zvíře. To jsem se podivila! Téma by
mohlo být celkem zdařile pornografické, proč nakonec ne, případně bychom mohli dospět k jakési odlehlé formě satiry. Bohužel v tomto případě je to jen tak nějak nešikovně nechutné. Trápí mě navíc zdravotní stav krásky, která čůrá takové ošklivé věci.
No ano, trošku si dělám legraci, ale není to myšleno zle. Chci jen ukázat, že s vázanou formou nepřichází báseň automaticky. Že je totiž třeba nezapomenout u toho myslet.