• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    FIN: to tvoje neutuchající rozhořčení žeru ;-) a to tě ani neznám..
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    BLOUZNIVEC: No prostě se budeš muset časem rozhodnout, jestli nezačít psát s cílem postupně vyrobit dobrou báseň, nikoli ulevit si. :)
    BLOUZNIVEC
    BLOUZNIVEC --- ---
    CICHLASOMA: Děkuji. Vzdávat to nehodlám, rozhodně ne do té doby, co budou mít tyhle moje básně v mém životě nějaký smysl.

    Jinak, všechna čest, poměrně přesně jste mě tu rozebrali. Na formě řeším maximálně jen ty tři sloky - to je přesně ten správný počet pro to, abych to hned po tom zaříznul s čistou hlavou a nějaké další aspekty teorie básní jdou totálně mimo mě. Každopádně se nad tím zkusím zamyslet, až mě zase obskočí nějaká ta múza. :-)
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    BLOUZNIVEC: Z první sloky by se možná dalo nějak udělat čtyřverší, který by neurazilo. Nepřijde mi tady dobrý to "ukolébán" takhle samostatně, udělal bych z celý sloky jednu větu, takže by bylo jako "ukolébán [...] položím hlavu" ("příslovečný určení"). To "ukolébán na" je v obou případech problematický, může to působit neotřele, ale taky to může (asi spíš) působit neobratně. "Vlastních snech" vypadá, jako bys potřeboval určitej počet slabik a byl línej hledat ke snům lepší adjektivum než (poněkud pleonastické) "vlastní". "Položím Ti" bych psal s velkym "T", ať je přinejmenším naznačená možnost, že se myslí na Pána nebo jinou nadlidskou bytost. Žádnej zázrak by z toho nebyl, ale jak řečeno, "mohlo by to neurazit" (kdyby se ještě něco udělalo přinejmenším s těmi "vlastními sny"). :)

    Druhou sloku zahodit.

    Třetí sloka by jako samostatný čtyřverší mohla být po nějakých vylepšeních slušná. Třetí verš zahodit, vymyslet lepší, první verš nějak vylepšit, nevim jak.

    Ty jsi na tu formu o třech slokách nějak zásadněji fixovanej? Mně přijde, že se ji snažíš za každých okolností naplnit, na obsah nehledě, buď dál rozmázaváš, co už bylo dostatečně naznačeno, nebo holt přilepíš něco jinýho.

    Každopádně to nevzdávej! :)
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    CICHLASOMA: Koukám, že jsem to vlastně zkazil tim vynecháním interpunkce, to bylo dobrý, jaks to měl -

    V ledové posteli svádím bitvu,
    poslední - s našimi démony.
    Šeptavá slova v krku se příčí,
    před začátkem bylo po boji.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    BLOUZNIVEC: Ta báseň je podle mě dost hrozná skoro po každý stránce, škoda slov, i jednotlivý verše jsou vesměs pitomý, neobratně vykonstruovaný, "klišéovitý", ale "Kráska ve stínu keře močí" je naopak podle podle mě výbornej verš, byť bych si ho představoval v i tematicky úplně jiný básni. Prostě u Tebe cítím potenciál! :)
    BLOUZNIVEC
    BLOUZNIVEC --- ---
    Díky za kritiku, lidi. Vím, že moje pseudo básně mají mnoho nedostatků, třeba se postupem času ještě vyprofiluji a vybarvím (a nebo taky přestanu psát úplně). Každopádně máte pravdu, vesměs jsou to odfláklý rychlokvašky, který za deset minut nabuším do textťáku těsně před tím, než zavřu notes a jdu spát. Tak nějak se mi líp usíná. Nevidím smysl v tom vypilovávat myšlenku, obraz déle než pár minut, chci ze sebe jen rychle vysypat, co mám v hlavě a v klidu spát. :-)
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    BLOUZNIVEC: Takhle by mi to přišlo docela fajn a imho by to uplně stačilo:

    V ledové posteli svádím bitvu
    poslední - s našimi démony
    šeptavá slova příčí se v krku
    před začátkem bylo po boji
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    CICHLASOMA: (Ovšem i v tý první sloce, která mi přijde zajímavá, když odhlédnu od toho, že formálně nedrží pohromadě, mi třetí verš přijde "vycpávkovej".)
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    BLOUZNIVEC: (Mně přijdou některý obraty a obrazy opravdu zajímavý, zvlášť ty v první sloce, ale ty neúspěšný pokusy o rýmy a o rytmus to prostě kazí, jedna možnost by byla se na rýmování vykašlat, pokud bys to pak uměl dělat nějak zajímavě. "šeptavá slova příčí se v krku/ [...]/ zatímco dusím se a natahuji ruku." je opravdu děsivé, "usmrcen jsem ve vlastních snech" mi přijde hodně neobratné i samo o sobě, stejně jako i to "zatímco dusím se a natahuji ruku" a vůbec mi poslední dva verše poslední sloky přijdou i obsahově jen tak vycucaný z palce do počtu.)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIONOR: Pro pořádek dlužno dodat, že to ani Krajní meze nesvedly. Chytit diváka do pasti, kdy hltavě sleduje obraz za obrazem, vyžaduje víc, než "sci-fi", ve kterém se kosmonauti "chopí grafitových tyčí" a ručně je zasunují a vysunují z reaktoru jako v hodně zvrácené parodii na otroky přikované ke galéře... ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Fine, zhruba po čtvrtém jeho příspěvku lze celkem zřetelně vysledovat, proč sem vlezl. S účelem této diskuse to nemá arci nic společného. Tudíž nám zbývají dvě možnosti. Ošklivě se s ním pohádat (případně na něj jen tak řvát, zatímco on nás bude bohorovně poučovat a zásobovat produkty své grafománie), nebo -- a to jsem si vybral já -- ignorovat. Věděl jsi, že ignore už může být i oboustranný? ;)
    BLACKDRAGON
    BLACKDRAGON --- ---
    inak ti co kreslia takmer fotograficky portrety na Karlovom moste nie su umelci, iba vedia pekne kreslit :)
    BLACKDRAGON
    BLACKDRAGON --- ---
    Zamatové šalie
    16. 12. 2006
    Hýb ma touto nocou
    Tancuj ako nikdy
    Môj maličký cudzinec

    Som farebnou vločkou
    Pre teraz je vždycky
    Tento krásny svet

    Poď ešte raz
    Nech anjeli závidia
    Že tu nie sú s nami

    Do srdca mi vraz
    Vášnivého diabla
    Nech to všetko spáli
    BLACKDRAGON
    BLACKDRAGON --- ---
    Chuť z ublíženia
    Keď zadarí sa

    Drsný kritik
    Cynik

    Tak krásne
    Krváca

    A na plné ústa
    Povedať im

    Myšlienka
    Priam geniálna

    Veď iba pocit
    A nie Tvoj
    Keď niekto iný
    Kto robí
    Vraj
    Stále chyby

    A je to
    Iba smutné
    Hlúpe

    Že ľudia sa nezmenili
    Iba
    Nevedia
    A posmelili

    Čomu veria
    Si niečo myslieť
    Keď držia nože
    A režú do živého

    A noty
    Ktoré nevedia zahrať
    Pre ich um
    Že nie je géčko

    Zbytočne
    Stratiť slovo

    Len spoločne
    Tak skvostne
    Veď nevychádza

    Kamene
    Hádzať
    Alebo
    Iný druh poníženia

    Nerozumieš
    A preto veríš
    Že rozmieť sa nedá

    Len pre tvoj pocit
    Vo vnímaní
    Je to samá bieda
    FIN
    FIN --- ---
    NATASHA: je sakra takovej vosaměle s tim pocitem ztracenej v těch nechápavejch pustejch bezohlednejch vesmírech... bla bla bla. hrozný.

    jasně, každej někdy jsme. ale dá se to říct podstatně jednodušeji, a proto vivat topol s "když sereš na hvězdy, padá ti to na hlavu" namísto...

    tolik se snažím
    den za dnem
    ach! ale oni
    ti všichni
    kolem, dávno už
    mrtví a bezohlední
    ve svém nitru
    prázdní jako střepy
    ach! mrtví
    snící a spící
    ale já tě miluju
    jako kapku vody
    čisté svaté
    a osvobozující...

    bla bla bla bla bla bla
    děsný. děs a bída kurtizán, jak (ne)napsal honorác de balzám... sakra, jestli jí miluje každej den a je pro něj svatá, to nemůže napsat něco jako...

    svatější jsi mi,
    nežli samo ráno


    ...?

    a bylo by to stručnější. kromě toho, že bokem čtenáře - to jest tebe a mě - informuje, že chce dál mít děti, usadit se a aby ho honila do práce, protože moc prokrastinuje, což, při vší úctě, mělo patřit do zpovědi anebo firemního profilu, a ne sakra básně... ach jo, to je zase spoušť jednou za čas...
    FIN
    FIN --- ---
    NATASHA: jestli ještě pořád v tomto klubu platí to, co je na nastěnce, tzn. že narozdíl od řady ostatních "potleskových" "klubíků" na nyxu jsme zde kriticky nemilosrdní, tak tentokrát budu. protože jen máloco mě nasere tolik, jako lajdáctví, a snaha napsat pravidelně rýmovanou a klasicky spočítanou báseň s hrubými lajdáckými nedostatky na základní úrovni k nasrání je. já ti řeknu, jak by to vypadalo, kdyby se "netrápil s rýmováním"... třeba by ho uměl a hned by to vypadalo sakra líp. neboť hleďme...

    Snažím se pomodlit se k tobě,
    však z hrdla prýští mi jen krev.
    Tak pohozen v masovém hrobě,
    usmrcen jsem ve vlastních snech.

    co je sakra "snažím se pomodlit se k tobě"...? jen na to člověk koukne, ani ne nahlas, jen v duchu přečte, a už sakra vidí a (pomyslně) slyší, jak to skřípe. a co rytmus? slabiky? a tak? co třeba

    "Snažím se modlit k tobě,
    všek z hrdla prýští jen krev.
    Pohozen v masovém hrobě,
    mrtev jsa ve vlastních snech."

    ...? to ani nejde pravidelně spočítat a člověk si to musí číst, protože počet slabik sám nestačí - střídají se dlouhé a krátké, přízvučné a nepřízvučné, dokonce slabikotvorné souhlásky tam máme. ale lajdáctví to je, protože autor si to *zcela jistě* po sobě ani nahlas nepřečetl, neboť kdyby to udělal, huba by mu se u zrcadla kroutila a vlastní báseň nelezla by z ní plynule... protož konec lajdáctví a přepisovat. opět: zvládnout formu a nástroj, tj. jazyk český.


    NATASHA: to bych shrnul stručně: drásavě niterný sebepitvací blábol. z toho těžko co dobrého bude. taky jsem jich pár napsal, proto to vím. kdo tvrdí, že ne, píše je dodnes...
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BLOUZNIVEC: Zajímalo by mě, jak by to vypadalo, kdyby ses netrápil s tím rýmováním.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BLACKDRAGON: Protože to je vlastně úvaha, resp. záznam myšlenek tak, jak přicházejí, bez snahy jim nastavit nohu formy (což v současné chvíli vidíš jako ideální), mohu říct, že nacházím aspekty básnivé mysli. Nápady, zárodky. Křehkost. I když se převážně při čtení nudím - abys věděl (protože to bohužel vědět musíš).

    A dále: i když se Ti to nebude líbit, řekla bych, že pokud Ti to vydrží, postupně přijdeš na to, že zapsat, jak to přijde, je (obvykle) málo. Text má pak osud jako každý mail typu "ahoj, dělám na tom, sejdeme se zítra": přečteš ho, odkýveš nebo odmítneš - a zapomeneš.

    Ovšem my, kteří píšeme, nechceme být zapomenuti. A to je pak nutkání k vývoji. Naštěstí.
    BLACKDRAGON
    BLACKDRAGON --- ---
    Ten vnútorný stav na celú večnosť
    26. 7. 2014
    Svet pred ktorým sa neviem skryť
    Narastá a dobieha ma
    V samote a neviditelnosti

    Myslíš, že ma to mrzí?
    Nemrzí!
    Byť nikto
    Neva

    Niekto mi nakreslí pekný obrázok
    Prečítam si ďalšiu knihu
    Pustím hudbu

    Chcem sa ukryť

    Ale je všade
    Za každým rohom
    Núti ma
    Cez moju lenivosť
    A ja ju nechám snažiť sa

    Dobíja sa!
    Klope
    Keby som ju pustil
    Znásilnila by ma

    Ale ja nechcem
    Chcem si nechať čas pre seba
    Na niečo nezmyselné
    Žiadne poslanie
    Žiaden dar

    Mám čas

    Zajtra ma zrazí auto
    O rok umriem na rakovinu
    Neva

    Ľudia chcú veľkosť a vznešenosť
    Ale ja ju už mám
    Vo vnútri cítim
    Jej lásku

    A teraz mám ísť ďalej
    Za tým čo mám
    Musím urobiť

    Čo som odjakživa ja
    Ale akoby som pre to nežil ešte ani deň

    A keď si ma budila neskoro v noci
    Alebo nad ránom
    Dnes na mňa striehneš celý deň

    Všade
    Každé prečítané písmeno
    Záber
    Myšlienka
    Prevŕtana hlavou

    A ten pocit
    A ten pocit!

    Chcem mať raz deti
    Mať raz rodinu

    Ale múza
    Múza si berie
    Celú dušu
    A neviem o tom
    Nechcem
    Len niečo námesačný píšem

    Tajne si želám aby to znamenalo veľa
    Ale pragmaticky viem
    Že neviem baliť

    Ani len mašličku
    Ani darčekový papier
    Príliš dlhý a zbytočný text
    Ako tento

    Alebo veci nahustené nakope

    Čo znamená
    Ako som vnímal svet
    Nepredal som ani jednu pohľadnicu

    To všetko bolo hlboko milované
    Milióny vecí
    V milióne svetov

    Múza čo ma porazila
    A ja som sa nedal

    Nie iba svoju dušu
    Ale aj duše
    Všetkých tých ostatných vecí
    Ľudí

    Nie niekoho láska
    Čo je to za blbosť

    Iba to spoločné

    Ten krásny moment
    Keď niekto ťa chytí za ruku

    Náš svet
    Svet všetkých svetov
    Neohraničený
    Nevylúčený
    Nevydedený

    A patrí doňho všetko
    Každá škárka

    Všetko čo vidíme
    Nevidíme
    Nevieme
    A ani nikdy nebudeme

    City, ktoré sme neprežili
    A tie ktoré navždy patria nám

    Múza je všetkým
    A všetko sa stáva múzou

    Neznie
    Je bytím

    A potom ju vypnem
    Ako rádio

    Aby som s Tebou strávil ďalší obyčajný deň
    Taký ten
    Ktorý najviac milujem
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam