SOLIVAGANT: Za mě: třetí strofa od konce je taková příjemně čistě-naivní, snad by mohla stát samostatně, váhám, jestli k tomu naivismu taková "arytmičnost" vlastně pasuje. První strofa do "jednoho polibku" je děsná rytmicky, ale přijde mi docela fajn "motivicky", a syntakticky je to snad taky docela zajímavý (nevim, jaks to myslel, ale když to čtu, nejdřív spojím "vydechuji smrad bezdomovců", pak když v nastoupeném směru dojde na vydechování očí, znejistím, jestli už "smrad bezdomovců" nestojí samostatně, jestli tam skutečně je několikanásobnej předmět k "vydechuji", budiž může to zůstat dvojznačné, resp. takové "rozmlžené", to je fajn, pak dojde na oči vlasů, stanic a polibku... no, zajímavé, ale... nejsou to vlastně prostitutky ztrhaných vlasů, policejních stanic a jednoho polibku... nebo... snad dokonce páry vlasů etc.? no, to už je úlet, to asi ne...) Možná by nebylo od věci tomu pomoci nějakym jinym dělením do veršů, ne-li interpunkcí; ale kdyby to mělo opravdu zajímavej rytmus a člověk by měl chuť to číst opkovaně i kvůli němu, tak by ta mnohoznačnost mohla bejt zajímavá, ale nevim nevim, jak by šla k tomu obsahu. No to by taky záleželo na tom, co by případně následovalo, zbytek básně, jak je, mi až částečně na tu 3. strofu od konce nepřijde dobrej, zní to jako takové místy nepoetické a místy nuceně poetisované soukromé "přemýšlení nahlas".