AURENIS: No... V tý první strofě jsem aspoň chytil ideu, kterou kdyby se bylo podařilo realisovat, tak by mě to "neurazilo". Kdyby to opravdu mělo monotónní "pochodovací" rytmus a ta "myšlenka" by se tam takhle postupně "rozvíjela", přičemž v každym verši by se přidáním slůvka jaksi vybarvil a vlastně až trochu proměnil význam a dávalo by to smysl dohromady s tim pochodováním, tak proč ne. (Asi by pak ten pochod spíš nemusel bejt v názvu.) Ale ono to ten rytmus pochodu nemá a v poslednim verši (tý první strofy) by se teda smysl moh vybarvit nějak nápaditěji. No a další dvě strofy už jsou nešťastně explicitní, ničím nepřekvapivé a bez vývoje. (Poslední verš básně jsem raději jako přehlédl.)

AURENIS:

Jen,
jen jsem,
jen jsem chtěl,
jen jsem chtěl říct,
jen jsem chtěl říct kolik,
jen jsem chtěl říct kolik času,
jen jsem chtěl říct, kolik času bychom...

ušetřili,

kdybys,
kdybys to,
kdybys to vyklopil,
kdybys to vyklopil rovnou,

že chceš mrdat...

;)

šousta (t) vně


poslouchej
je dva-a-dvacátýho
na účtě
nula

nevim jestli jsem
nadrženej nebo nasranej

radši obojí zalitý ginem

poslouchej mě
konečně

jsi to jenom ty
a ty tvoje sladký kozičky
politý vínem

tak poslouchej jak
šplouchá příliv
a
přístavem táhne smrad
tisíce námořníků z lodi Splín

neřekneš ani slovo
jenom rozhoupeš boky
rozdýcháš bohy
bože Disko
ty tvoje nohy

sakra už je zas
dva-a-dvacátýho

Epitaf

Neměl pravdu
Nikdy ji neměl
Ani když husy táhly
Ani když se rybám sekal led

Lhát taky neuměl

Prostě se jen
trochu
splet

MAUS: To, co se v první a hlavně třetí strofě vyvíjí celkem slibně, se už v druhé rozesere, ve čtvrté rezignuješ na rytmus zcela a následně se dopustíš všech možných zvrhlostí, klišé, dokonce i vypůjčování slovíček z jiných slovanských jazyků... Hmmmm...

Předletní otazníky

Předletní otazníky,
zájarní vykřičníky,
dvojtečky vesny
změří čas přesný

na zlomu týdne,
na zlomech krajiny
v hospodě bídné,
pochybné hladiny

Závorka odpůldne,
pár teček večera,
pak čárka bytí,
pomlka, mezera,

mezera, slovo a smích,
pak další odstavec ztich
Tvář nicoty, bílá strana,
pod číslem zeje hrana,

s ní konec listu a konec knihy
a konec světa, v němž okamihy
do dálek snových krajin míří,
v nichž prach vzpomínek tiše víří

Kamna, oheň, voda, sny,
číhá dravec okrasný..