• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    RICARDERON: působí to na mě, jakoby se něco chtělo vyřknout, prodrat, prolomit ze skořápky, je tam napětí a... Nedovím se, co to je, co chce vyskočit ven, a celé to uhne k bruslařům jako k nějakému nástroji, technické součásti tohoto děje.. Tedy jsem zklamán, posouvá se to do značné abstrakce Nevyslovení...
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    I.
    Zase to civí
    těsně pod povrchem
    pod čirým ledem vzhůru zírá

    Vzpírá chlad

    ***

    Bruslaři mají
    čerstvě nabroušené nože

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Pámbu zaplať.
    MAEROR
    MAEROR --- ---

    v poledne

    první pondělí v měsíci
    mezi voláním sirén
    a odstavenými auty
    kličkuji
    protože jsem se tu nenarodil
    protože jenom prázdný autobus
    může jet
    na kopec na jedné
    nebo druhé straně města

    zpocenou košilí si přeříkávám
    jména ulic
    kterými se musí na dvojku
    a z otevřeného okna voní kopr
    protože v poledne
    se nikdo nestěhuje

    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    A kromě toho örömy. To je k zblití... :P
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    "Tato bontónu kontura co vinu nesnese"
    Úrodně rozvodněné oči! Prosim tě, kdo to přeložil?
    Ňákej Lukeš.

    SANTGEORGE
    SANTGEORGE --- ---
    Přidávám svůj skromný příspěvek. Doufám, že neurazí. Kritiku vítám :)

    Poslední večeře

    Pietní svíčka mi k večeři plápolá,
    pojídám smutek, polykám život.
    Do polévky padají slzy jako tér
    a každé sousto má milión cizích chutí.

    Noblesní příbor z pohřebních žalmů,
    sklenice na víno ze střípků vzpomínek.
    Bryndáček pod krk od sladkých zvratků,
    talíře zdají se bránou do Sodomy.

    Po předkrmu jest druhý chod splínu,
    nožem krájím čas a vidličku bodám do múz.
    Solnička s cukrem souloží tu s pepřem
    a já mám z pohledu sytý pocit.

    Prohnilý dezert s červavou třešničkou,
    šlehačka šlehaná z citů a bázně.
    Karamelka sladká, Rulík necítím.

    Němý sluha bez tváře dolévá mi trpké víno.
    Když shlédne stůl, leká se a vína lije mimo,
    pak namísto omluvy, nasadí si masku opilce
    a snaží se tvářit co nejvíc vesele.

    Tato bontónu kontura co vinu nesnese,
    nechť je kořením večeře a esencí zrady.
    Tak najez se do syta, usni na zádech
    a pověz Jidášovu uchu, že už je čas.
    AJVAJ
    AJVAJ --- ---
    II.

    Já nechci dál už opevňovat trosky
    chci začít stavět, stavět nový dům
    v kraji tak vlhkém, že za ta léta poskyt
    svou mělkou půdu leda komárům

    v lese tak velkém, že nelze ani popsat
    tak velkém, že v něm i dítě zabloudí
    lehnu si chvíli do mechových podsad
    a nechám vlhkost všechno posoudit

    A kdosi kolikrát se na člověka díval
    až uvnitř břicha hlína vysychá
    jak tácky s vatou, co déšt je nezalíval
    a mezi prsty suchá řeřicha

    Já nechci dál už opevňovat trosky
    chci začít stavět, stavět nový dům
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    NATASHA: :) díky. Tento analytický pohled jde trošku mimo mě, ale beru to jako zpětnou vazbu že ti to sdělení moc nefungovalo, případně chybí ještě pár slov co se prožilo mezi tím, možná... :)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    SOLIVAGANT: Má to takovou symetrickou strukturu - od jednoho druhu ptáka k postřehu o kráse, od druhého k naději - ten poslední verš to nejspíš má vrátit do nějakého napětí, ale něco tomu zabránilo. Možná časový kruh od "dnes ráno" na začátku k "dnes" na konci. Myslím, že mi tam schází nějaký vývoj.
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    Něco nedávného (5.11.), začal jsem v létě po pár letech psát... Opět potěší kritika, nekritika, i mlčení není v určitých případech od věci... :)


    * * *

    dnes ráno
    sýkorky se vrátily do zahrad
    jako pozdravení němého
    co musíš slyšet
    abys neminul krásu světa
    nezůstal zavřený v sobě

    zvedlo se hejno holubů ze střechy
    a s dalším hejnem zamířilo pryč
    šumné tleskání křídel
    opíšou kruh a
    nechají jen tuhle stopu v tobě
    o naději letu

    neztrať se dnes
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    OPIC: Člověče, to mi přijde jako zápis ze schůze...
    OPIC
    OPIC --- ---
    podzimní noc

    smývá smutek včerejška
    přináší problémy dneška

    rokuje s parapety
    hraje si s okny

    zpěvem svým zklidňuje
    sny horečné
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    AURENIS: Tohle je vysloveně taková základní škola "básničkování", prvopokusy. Výsledek naivní.
    Taky mohu vysvětlit, samozřejmě.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    AJVAJ: Případně mohu vysvětlit, proč je to nakonec jen líný text, přestože to při vynaložení o něco většího úsilí mohl být docela fajn pop(ěvek).
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    Všechno je v prdeli
    sedí si na uších
    na nervy mi hrají
    přes všechny mínusy
    co za to dostávají... ;)
    AURENIS
    AURENIS --- ---
    Rutina

    Ležím si v posteli,
    na uších sluchátka mi hrají,
    kouzelné tóny muziky
    do euforie mě dostávají.

    Neznámí interpreti,
    co trendy udávají,
    kolébku z not,
    mi na dobrou noc,
    spřádají.

    Pomalu mozek vypíná,
    oči mi při tom zavírá,
    představa léta mne zahřívá,
    ošklivá myšlenka umírá.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    BUCHVI: dobrý, jen přemýšlím, jestli mám doplňovat nějaké slovo za hřát tě... Já bych věděl.:-)
    AJVAJ
    AJVAJ --- ---
    18.11.2014

    Jakmile vstanu, venku je tma tmoucí
    až před ní musím okna zavírat
    v té tmě se choulí zimomřiví brouci
    v té tmě se nelad rychle mění v lad

    a nelad můj se rychle mění v rýmu
    což není, teda žádné zlepšení
    což není nic, snad jenom další mínus
    a listopad se sune po kmeni

    a všechno mě to dneska pobuřuje
    a vyvolává silný nesouhlas
    a touhu, touhu, touhu jen tak ujet
    navštívit třeba, třeba Caracas

    však rýmaři jsou na své touhy krátcí
    a ucpaní – jak Praha po svých svátcích
    BUCHVI
    BUCHVI --- ---
    (Dlouho jsem (vás) jenom četl, tak zase po čase zkusím taky něco vlastního...)

    Co tichá výtka věnování
    Vyrytá do předsádek knih
    Zuřivě gumovaná--

    Podzim. Vytrhlas z knihy první stránku
    Leč nepřiložíš k boroví
    Nebude hřát tě--

    Stránku k spánku
    Uložíš mezi listy z válek
    Dopis z cest, účet z cukrárny...

    A přítelkyním můžeš říkat
    "Dívej, to už je za námi."

    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam