***
Pod zavřenými dveřmi
profukují nejvíce
víry slov a nářků

Průvanem fičí na chodbu
nad sešlapaným prahem

Nestůjte tiše na schodech
Nestůjte

Schvátí vás ischias
klevetění


***
V tomhle bytě
bydlela autorka popěvku
Pejskové se koušou

Schránku jsem
po ní ale nechtěl


***
Přes světlík každé zavrkání
natož pak kurvy a čuráci

Namísto čtení na záchodě
štětkou si zcela nesmyslně
zacpávat uši


***
Probourali se nám do vany
No jo
To máte těžký starej dům

Ale pak přišli a zazdili to
Takže ten svinčík jsem
uklízel dvakrát


***
Až beze mě nebudeš moct žít
postavím nám tři vzdušné zámky

Ale do té doby
budeme chodit kouřit
na balkonek v mezipatře


***
ZAMYKEJTE BARÁK
NEBO JSTE NEGRAMOTI!
Tuhle báseň každé ráno
s procítěním musí přednést
každý nájemník

Ale stejně nezamknou

A v noci je pak na čtení
velká tma


***
Ve sklepě máme vinný sklad
Majitel do něj investoval
víc než do celého domu

Tak krásné mříže
nemají ani na Mírově

Jenom ten alarm
zvoní míň


***
Ne každý má průjezd
jímž se nedá projet
a kam by se vešel tank

A taky soused jako dělo
chodí do něj chcát


***
Do našeho průjezdu
když ještě nebyl náš
(to bydlíval jsem jinde)
zalejzali feťáci

V kočárcích namísto dětí
vozili stříkačky


***
Třikrát jsem zažil biblickou potopu
protože nebydlím přímo pod střechou

Dvakrát byl z balkónů nade mnou bazén
Jenou se oproti zákazu domácího
novicka nájemnice brala do lázně


***
NEKUŘTE DO SVĚTLÍKU
MÁME TO PAK V BYTECH

Ten nápis měl jsem rád
dokud nebyl samý kosočtverec


***
Asi nejradši
mám hluchoněmého homosexualistu
z druhého patra

Na pozdrav neodpoví
Pořád se mračí

Když ale jedu domů kdy on
tak vůně benzinu v průjezdu
zvedá mu koutky vzhůru


***
Ze všech nejhorší
je ale Váša

Protože nikdy nepřijde
navštívit prastarou matičku
o patro níž

(sestra si na něj stěžuje
stupačkami)

NOXNOCTIS: Může to být pravda, a asi i je. Ale Poezii to nestačí, víš?
Poezie je bestie. A právě TO je na ní, hmmm:

To Zatraceně K Zbláznění; to, oč jde.

Tak.

TOMASZ: :) Aha, ano, tak tu zase příště; když měsíce zarytě mlčím, ať tu z toho není najednou jakýsi můj blogísek.

Taky jiné staré páky ať koukají něco vyšpulit!

TLOUDEV:

Já v rytmu valčíku
raz-dva-tři raz-dva-tři
beru si kytici
která mi nepatří

TLOUDEV: Chyby Ti už byly vytčeny a je třeba je opravit! Ale základ, s kterým se dá pracovat, tam je. A imho by z toho šla vykřesat milá blbůstka. :)

Pro Tomasze, který v pátek přišel ;)


V utajení



I.

Les cestuje v utajení. V polstrování,

šišky dovnitř, semiš ven. S nikým nemluví.



Žena s tváří koně: náhle plna podezření,

že tu voní, proč tu voní?



Večer najde lišejník na spodině lebeční.





II.

Jak mi to vysvětlíš, říká manžel,

zvyšuje hlas, až ten dosahuje ke světlíku,

kterým stoupá úpon svlačce.



Svleč to, říká manžel, jak mi to vysvětlíš?





III.

Jen jsem zdřímla, říká žena,

diví se, je provoněná, celá vyválená v jehličí,

a dosud byla rozumná -



Les cestuje v utajení: pelvis minor, pinus nigra,

semena pod každým sedadlem.

Stvořitel



I.

Od rána zuřivě buduje les za barákem.

Všiml si, že se u kontejneru

válí cykas, použije ho na klíčový remízek.



II.

Žena volá k obědu právě ve chvíli,

kdy se hustník vzpírá poslušnosti. Buduji podhoubí!

Volá a třepe ušima plnýma výtrusů. Žena neslyší.



III.

Děti nechtějí na stavbu mýtiny. Nejvíc

práce dají pařezy, když nesmějí být stejné. Děti nechtějí

na pařezy, syn mizí v batohu na trek, dcera mele

o nové koleji. Nemá si udělat nové děti?



IV.

Nové děti se popelí na stavbě lesa. Mají radost,

ale vytrhly kabel do potoka. Potok nesvítí

a je tu problém s měsícem. Měsíc už si staví soused.



V.

Večer tajně okukují sousedův měsíc. Je to krásné,

šeptají si nové děti. Les se tyčí za barákem.

Nezapomeň natřít cykas proti plísni, radí žena.

Stvořitel mlčí.

I.
Zase to civí
těsně pod povrchem
pod čirým ledem vzhůru zírá

Vzpírá chlad

***

Bruslaři mají
čerstvě nabroušené nože