CICHLASOMA: ("...že mě to pohoršuje...", pardon.)

JEZINKA, CICHLASOMA: Jezinko, byl dobrej nápad, dávat to sem nehotový? Říkanka od ruky, napsaná bez velkýho přemýšlení... hmm... Kdybys na tom trošku zamakal, mohla to bejt třeba fajn říkanka, ale takhle? Rytmus mi teda silně drhne už v druhý strofě a rým dneska/šestka je těžko stravitelnej teda. :(

JEZINKA: No, ta černá šestka se mi docela líbí, dokud zůstává bez jakýhokoli, byť jen tušitelnýho, jasnějšího smyslu. V posledně strofě mi to jím zavání, čímž se z věci dosti hrozí stát úplná banalita.
Předposlední verš rytmicky ruší, chtělo by to asi na jeho konec slovo o dvou krátkejch slabikách místo "utopí", nebo ho prostě udělat nějak jinak.
"Bezedná láhev ethanolu" se nebezpečně blíží neúnosné banálnosti, neotřelejší adjektivum by neuškodilo.
To, že se do dveří vtírá "pod prahem", mi přišlo docela pěkný, než jsem o dva verše dál narazil na to "podprahově" - to, že řekneš "pod prahem", ačkoli vklouznout se dá mnohem spíš mezi prahem a dveřma, tedy nad prahem, je dobrý, dokud tím "podprahovost" zůstane jen (snad podprahově) naznačena, je imho chyba ji pak hned pojmenovat naplno.

..


ať jdu kam chci tak
za mnou dneska
potichu ťape
černá šestka

nedá se chytit, vidět není
pod prahem vetře se do všech dveří
a její ostrý drápky se mi
podprahově dřou po páteři

myší šílenství šestkrát sečte
myšlenkou na to, že jsme stále spolu
a tu pak nad ránem utopí
v bezedné lahvi ethanolu


..

KONZUM23: Pohnutí, z kterého vznikají takové verše a ke kterému ses přiznal tím citovaným žalmem, činí legitimním i ten archaizující tón i určitý patos. V této rovině je ale nutno počítat s tím, že text bude vyvolávat určité pochyby. Současně bude ale také reprezentovat něco jiného, než jsme v současné době zvyklí číst, a to je podle mě dobře.

Když od toho odhlédnu, pak mohu jen obdivovat, jak vytváříš ten obraz způsobem, který mi (především v první strofě) silně evokuje Hlaváčka. Za mě dobrý. :)

KONZUM23: Nejsem vůbec schopna odstupu, protože mě příliš ohromuje, že ses rozhodl to sem dát. K tomu odstupu se pokusím prosekat, ale bude to obtížné, vzhledem k žalmu v závorce.

KONZUM23: Na mě je moc patosu v druhé strofě, ale chápu, taky k tomu mám občas sklony. Jinak dobrý. Možná ještě trochu poladit dělení veršů.

CICHLASOMA: Toho Janotu jsem neznala, dík.

NOXNOCTIS: (Netvrdím, že jsem z té básně vyčetl všechno, co teď píšeš (a co by tu patřilo spíš do nějakého klubu věnovaného filosofii), ale nesrozumitelná se mi rozhodně nezdála. I to, že po touze pátráš ve slovech, mi v poslední strofě přišlo dobré; vůbec je poslední strofa u mě ok a kdyby byly i předchozí takové, nebylo by to marné.)

NOXNOCTIS: Myslím, že se zcela míjíš s tím, co měla Natasha na mysli. V moderní poezii jde o mnohem víc, než o pouhou přesnost. Jde o zaostření na myšlenku či emoci tak pravdivou a nahou, že po jejím vstřebání člověk nezůstane stejný. Tvé "kdysi" platí, ale je minimálně 150 let staré, zatímco poezie musí především reflektovat svou vlastní dobu, aby se nestala směšnou jako sádrový trpaslík na zahrádce.

Příčinu toho nedorozumění vidím v tom, že narozdíl od "kdysi", moderní poezii nelze automaticky rozumět jen na základě schopnosti číst a znalosti jazyka. Vyžaduje totiž zcela jiný způsob vnímání. (Přečti si Moderní básnické směry.) Přistupuješ-li k ní postaru, může se jevit jako nesmyslný kryptogram. Bohužel proces jejího vnímání není exaktní a je značně subjektivní. Stane se, že splňuje-li nějaký text ostatní formální požadavky, vypadá, že by v něm něco mohlo být, ale kritik mu příliš nerozumí, bude předpokládat to dobré a kryptogramu to projde. Proto se tyto poslední dobou množí, v čemž je Tvé rozladění zcela legitimní.

ASNEK: Rozprávač se mi celkem líbí. 4. a 5. strofa a poslední verš z 6. mi přijdou slabší, takový trochu klišovitý či kýčovitý. Pokud jde o mě, šlo by klidně 4. a 5. strofu bez náhrady vyhodit, poslední verš 6., resp. to obligátní dvojité "snov a ilúzií" nějak "ozajímavit".