• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Já myslím, že můžeš být i konkrétnější. Je mi jasné, že bys rád něco podotkl, tak se s tím neschovávej :)

    Kuatovi to může být víc ku prospěchu než naše nekonkrétní sympatizování.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    MAEROR, NATASHA: Hm... ;)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KUATO: Je to takový kus vyrvaný z výhně - což je dobře. Ale ostření potřebuje, aby čtenáře místy neztrácel, jak už řekl maeror.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    KUATO: Po několika strofách jsem se bál, že neudržíš tempo, ale naštěstí zbytečně, i když pár míst by ještě bylo možné zhustit. I tak to na mne z monitoru zavanulo! Silně!
    KUATO
    KUATO --- ---
    nevyhnutelnost
    ---------------------
    vlk obchází kolem dvorku
    ovce vědí co přijde
    nebojí se, vědí
    jsou netrpělivé
    neuniknou..

    tanec slov a gest
    formality, jimž musí být učiněno zadost
    napínání plátna
    na které se bude malovat
    pocity.

    vnitřní svět
    dychtivost z nenaplnění
    z prázdnoty,
    z napjatého plátna,
    které ví.

    formální tanec
    chceš čaj?
    chci tebe,
    ale dám si čaj
    oba víme.

    plátno se třepotá dychtivostí
    4D sigilum evokující
    Rozkoš
    křivky času, tak podstatné
    pozoruj přírodu
    mystérium zrání
    malíř rozkládá barvy
    míchá je
    opodál.

    oděv padá na zem
    model bojácně, bolestně
    pozvedá bradu
    štětec se dotkne plátna
    spolu s jazykem.

    rychlé črty žíní
    trhají nevinnou bělost na kusy
    vytyčení hranic
    plocha je málo
    maluj v prostoru.

    plátno sténá
    ztráta nevyhraněnosti bolí
    ale ty barvy!
    kontrastují
    jedna s druhou,
    přidám další..

    štětec ladí detaily
    tvoří jistojistě nový svět
    splétá trnovou korunu
    z různorodosti.
    není snadné ji unést.
    trny zraňují.

    nemáš proutek?
    přidal bych k barvám trochu krve
    proč mě biješ,
    bolí to!
    pokračuj,
    prosím..

    zralé ovoce
    sluncem nalité šťávou
    zůstává v ruce
    snadno praská
    prsty drtí dužinu
    vůně
    utrpení
    rozkoš.

    plátno se trhá
    nemůže unést to rouhání
    duše hledí zmatena
    očima do světa,
    který nepoznává.

    všechno ji bolí
    není zvyklá
    třepotá se
    Sigilum září
    teď už ho vidí
    Rozkoš vystupuje
    z přediva světa
    a polyká duši do sebe
    linie čase byla přetržena
    časoprostor se bortí.

    kaleidoskop barev
    jaké nenamíchal žádný malíř minulosti.
    fraktály jež směšují zemi i nebesa
    hlučně v proměnách
    los vybírající oběť,
    její skon i zmrtvýchvstání.

    tělo modelu se trhá
    naráženo na malířův kůl
    odsouzený kajícník
    slzy po tváři
    takto tedy vše končí..
    vlny potopy
    které zaplavily svět
    stírají pozvolna barvu
    i ruměnec.

    rozmrdané kyčle
    a modřiny
    polámané štětce
    rozlitý čaj
    ztracená nevinnost
    popraskaná obloha
    jablko žíhané barvami podzimu
    rudá a žlutá
    jaká nestoudnost
    jablko žíhané barvami
    rudá a žlutá říkáš
    dalo se to čekat..
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    tou dočasnou krajinou
    se zvětšuji i mizím

    zbytkové slunce únorového dne
    v batohu
    spolu s nedojedenou svačinou

    už se vracíme

    umrzlá zatáčka v polích
    a v sobě věci které nejsou možné
    protože je nikdo nezkusil

    JOKEHANA
    JOKEHANA --- ---
    LÍTÁNÍ

    leťte
    bez kontaktu se zemí
    jste mimo
    zem
    udržování kontaktu?
    leťte a dřete držkou po zemi


    leťte
    a nechte se třít
    kůži teplem si sloupávat
    leťte
    a vzduch vás bude pálit
    do spálení
    a pak
    někdo si setře z poličky prach


    leťte
    nebo plavte
    je to
    jedno
    je jen o trochu řidčí


    leťte
    a otevřete pusu
    bude to ta největší dávka kyslíku
    a dusíku
    a argonu
    a oxidu uhličitého
    a neonu
    a helia
    a kryptonu
    a vodíku
    a xenonu
    ach prána!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    OKEYA: To mám radost :) A ano, srůstáme, už jsme spolu strávili spoustu času.
    OKEYA
    OKEYA --- ---
    NATASHA: Poznávám ho. Vypadá to, že už jste dost srostli... ;-)
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    rovnou napiš
    ten
    jak se mu
    říká
    Nekrolog
    pak
    tři šestky na zdi
    kví

    jsme podceněni
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA: Hmm, pokaždé se obdivuji dlouhým básním, které cestou nepoztrácí nic ze slibného začátku. Ba naopak. Díky!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Dobrá, a zpátky k textům, a pro Tomasze; ta onehdy slíbená - neboli další kus Lesa:


    Má dcera pochoduje lesem

    

I.
    Má dcera pochoduje lesem. Nemůže po svých, proto
    
používá mé nohy, mé oči a můj strach. Ve větvích
    
mizí její hlas, i volání za zaběhnutým jezevčíkem.

    Jsme tu samy. Samy a listopad.



    II.
    
Nejsme tu vůbec samy. Má dcera všechno vidí, ukazuje prstem
    
skrz poloshnilé šaty keřů, do mlh ve zcepenělém mlází.

    Tam nějaký trumpetista vyluzuje skřele, duběnky a pozdní

    podhoubí. Tito všichni poté diskutují; přesně ve tři odpoledne.
    
Pokouším se omládnout.



    III.
    Pokouším se omládnout, nejde to, má dcera pochoduje
    
lesem, její prstoklad na madle vábí ohrožené druhy.
    
Kam ses poděl, pitomečku s cigaretou? Les snese
    
tyto pokusy, ale divák dáví. Z nutnosti zpívám.



    IV.
    
Z nutnosti zpívám, má dcera pochoduje lesem,

    na této lavičce sedím pokaždé, když spí. Pokaždé
    
je slovo nakažlivé chuti. Přidáš si pokaždé,

    kašlaje na špek na břiše.



    V.
    
Má dcera v lese spí. Sedím na jiném místě. Hladina
    
je mrtvá, zato tajuplný dům ožívá. Jednou tu kdosi

    bude domácí, zatím garden smrdí listím.

    Zpod nového plotu se vynořují nory. Krteček
    
a kamarádi. Z nutnosti kreslím kroky do rozmoklé země.

    

VI.
    
Není možné lhát: ten les je malý. Každý chlap
    
ho krikeťákem přehodí, jen nemít plné ruce handsfree.
    
Má dcera pochoduje lesem, říkám: les jejích snů
    
je bezedný; říkám, hovořím, rukama mávám.

    Má dcera v lese spí.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JEZINKA: Zkusím to tedy méně tajnosnubně, v poště :)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: A to je dobře! :)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    TOMASZ: to je fakt divná reakce, a nemám chuť na ní nijak odpovídat. hezký den.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: Chápeš, že v současné chvíli se zdejší auditorium dělí na ty, kteří to chápou a povětšinou se jim to i líbí, a na ty, kteří ne a nelíbí? Jestliže Ti to někdo z té první skupiny tady po lopatě na plný koule vysvětlí, toto uspořádání se změní. První skupině se to líbit přestane, zatímco druhou, ačkoli to možná začne chápat, to k líbení nepřiblíží.

    A jak k tomu nakonec přijde chudák autor, že mu to tady celé rozšlapeme jen proto, abys to pochopil i Ty? ;)
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    NATASHA: tak tomu nerozumím. pro mě moc enigmatický vysvětlení.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JEZINKA: Diskurs vs. intercourse, hlásí inťoš ve mně. A básník doplňuje: kterak hlava překáží ptákům v letu.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JEZINKA: Já o tom, prosím, uvažuji. Jen jsem chtěla zamachrovat kontracitací básně, která je vystavěna na podobném principu, ale zaboha nevím, kde sakra je.

    Nicméně chlapi to sem dobře nasolili. Mám radost.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    Nezáviď! ;)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam