• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    Ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    KUATO
    KUATO --- ---
    tanec života
    --------------------
    kroužím prsty po tvé kůži
    jemně, neznatelně
    jako když motýl mávne křídly
    lehounké doteky
    sotva těžší než myšlenka.

    jsi napjatá a skoro nedýcháš
    obkružuji tvá stehna, boky, ňadra
    jedním prstem
    v jednu chvíli lehce
    v druhou zatínám nehty do tvého masa.

    má tvář a kůže temní,
    zrcadlí bouřkový mrak
    jež zatáhne náhle nebe,
    motýl prchá před zábleskem
    a hlubokým úderem hromu.

    těžké kapky deště
    zkrápějí tvé nahé tělo
    chladivé jiskřivé stužky protékají tvými skulinami,
    jako když proudící voda zatéká
    do vyprahlých prasklin země.

    jsem Temný a Nelítostný,
    beru si tě vůlí, silou,
    vnikám hluboko do tebe
    svírám, drtím tě v náručí,
    vzpínáš se bezbranná,
    antilopa sražena k zemi lví vahou.

    dopady deště, drápů i tesáků
    vůně vláhy ve vzduchu
    i potu na hřbetě tvého vraha,
    synfonie tance života
    stoupavá spirála ke Slunci.

    jsi noční motýl, můra,
    opojená světlem,
    stoupající v rozkoši
    na vzestupných proudech
    přímo do středu Dárce života.

    noříš se do horkého lůna
    pronikavě ne-spalujícího
    tvé křehké nepatrné tělo
    nekompromisní silou svého žáru,
    sublimujícího tvoji podstatu
    do podoby pouhé myšlenky.

    Ale JAKÉ myšlenky!
    jsi božským žárem, nadšením, chutí!
    tvé tělo žhne v každé buňce,
    v každém nervu běhá tam a zpět
    poznání i rozkoš.
    mycelium proplétající vesmír do všech stran,
    struktury pojmů a danností,
    o jakých se ti nesnilo!

    kdo jsi zlatooká Pavoučice
    sedící uprostřed svých sítí?
    les Yggdrasilů kymácejících se kosmickým větrem,
    línající chlupy na hřbetě protahující se kočky,
    zlaté jiskry prší z tvých dlaní a prstů,
    ve kterých hněteš drolivou materii budoucích světů!
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    MAEROR: dobrý, potěšilo..
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    vidí ji znovu
    v oknech rychlíku
    naléhá k nalehnutí
    děsíš mne
    děsíš mne mojí touhou
    odstrkuje ho
    přece nemůžeme
    musíme

    po tolika letech
    čím víc vteřin
    tím naléhavěji je vnímá
    dívá se mu na ruce
    a poznává ho:

    konečky prstů měří
    ohlášené zpoždění
    které se může změnit

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JANEQ: "...co vona zas na to řekne..."

    :-)
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    NATASHA: miluju tvoje analýzy ;-)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINATOR: Já to chápu, ona tahleta poezie s poselstvím je lákavá, a ještě navíc se zejm. v různých hermetických (a ještě spíš pseudohermetických) kruzích rozmáhá potřeba být šroubovaně vzletný, neboť pak bude věc působit daleko závažněji a účinek zaručen.

    Jenže účinek bohužel není zaručen, a ještě navíc je třeba umět i tu archaickou vzletnost.
    A nepředvádíš nejhorší příklad pokusu o, ale taky to není žádná sláva.

    A hlavně bych se chtěla zeptat: proč? Proč nepsat o slunci tak, aby v tom byla síla a současnost?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    BUBLINATOR: A juž tu máme dalšího Hamleta. Vím přesně, jak šroubovaně by na mou prostou otázku odpověděl... ;)
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    BUBLINATOR: Hm, pěknej nick. :-)
    BUBLINATOR
    BUBLINATOR --- ---

    Hymnus na Slunce

    Svým jasem odhrnuješ peřinu temné Noci
    Delikátní hvězd doteky mizí v Tvém objetí
    Otevíráš květy, rozezníváš hrdla ptačí
    Vzduch se páří a svět je vtisknut v lidské oči
    Ó Slunce - v Tvém rytmu je bezpečí
    Prosvětluješ zrádná nebezpečí
    Veliké díky! Vždyť před chaosem nás chráníš přeci

    Ó krásná Zoro! Jak snadno trháš zimy stisk pevný
    Vítáš mladé, pozvedáš rostlin těla k nebi
    Tanec Tvůj oblohou listy mění v květ
    Mumraj hmyzí svůj plodný v nich má slet
    Mocné sil všech proudy v zemi, vzduchu i vodě roztáčíš
    V ovoce, v semeno je spojíš
    V barevných přikrývkách svět bílého ticha prozření odevzdáš

    V bezbřehé prázdnotě, v ledu a v kamení
    Klenotem jistoty jsi - Ó hvězdo zářící!
    V klokot tuhost tuto všechnu uvádíš
    Životem prolneš bohatou Vesmíru díž
    I Luně tajemné dáváš tvář!
    Ej juch - my všichni jsme Tvé děti
    Ve štěstí drahokamy tváříš i smetí
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    EUCHRID: Mně nějak irituje ten větřík. Celé se to tváří naturalisticky, a i když vezmu v úvahu, že to má způsobovat jakýsi kontrast, musí podotknout, že to nefunguje. Zaváhal jsem i u spojení "na podrážkách skřípe štěrk"...
    EUCHRID
    EUCHRID --- ---
    U Rozvodny

    S vlhkým větříkem,
    který probouzí plané naděje,
    se ve snové mlze z prachu
    lehce vzedme košile.

    Na podrážkách skřípe štěrk
    mezi střepy z dělníkova piva,
    když přejetý potkan
    na ulici U Rozvodny
    otevírá jaro.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: Prosím, nebuď nepřiměřeně vztahovačný. :) To, jaké jsi prožíval pocity při psaní Ty, není předmětem zdejší debaty. K nim nemůžeme / nemáme právo mít žádné připomínky. Ale text jsi dal sem, ergo dá se předpokládat, že Tě zajímají jeho literární kvality, zcela izolované od Tvých osobních prožitků.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: Je to hrozně patetické a ukňourané a ve čtenáři to jaksi nevyvolává pocit, že by se ho to nějak týkalo, takže má tendenci zůstat lhostejný. To poslední je nejpodstatnější. Aby báseň byla dobrá, musí čtenáře infikovat.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Pravidlo doplněno.
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    TOMASZ: ten popis je velmi sugestivní... :P
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: To je výborný :---)
    KUATO
    KUATO --- ---
    TOMASZ: ok, omlouvám se, přispíval jsem sem prvně.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KUATO: Obtížné to určitě je. Kdyby to bylo lehké, dokázali by to všichni, a nebylo by to tudíž vzácné. Ale jako v posteli to není, tam jsme si nerozuměli, jakou "efektnost" jsem myslel. Byla to ta, když si von místo šukání natahuje kostým batmana, zatimco vona si řiká: "Ježišmarja, už zase! Že já kráva mu to tenkrát ze zdvořilosti pochválila..." ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: Možná by stálo za to, dát to na nástěnku jako jedno z prvních pravidel, že tu není zájem o nehotové texty a že za omluvy typu "napsal jsem to na mobilu za 5 minut" budou následovat elektrošoky. ;)
    KUATO
    KUATO --- ---
    NATASHA: ok, tak něco lehčího a už (z mého pohledu) učesaného :o)

    putování
    -------------
    zdá se, ze dnešek je ve znamení velkého putování.
    v tunelech z kamení a hlíny
    vařím na 100+1 způsob kamení a hlínu,
    abych vylepšil své tělo z kamení a hlíny.

    i když svět je plný růžového nitru
    cyklicky přicházejícího,
    když Osiris přikryje svět svým pláštěm,
    aby vyživil bytosti všech tří říší,
    kdo po něm natahuje ruku,
    aby získal klíč,
    kterým otevře nebesa?

    zkondenzovaný třpyt hvězd
    tvoří cestu do světa bohů,
    jak by mě mohly mé lidské děti následovat?
    zřejmě jsem měl v žitném chlebu námel.