tanec života
--------------------
kroužím prsty po tvé kůži
jemně, neznatelně
jako když motýl mávne křídly
lehounké doteky
sotva těžší než myšlenka.

jsi napjatá a skoro nedýcháš
obkružuji tvá stehna, boky, ňadra
jedním prstem
v jednu chvíli lehce
v druhou zatínám nehty do tvého masa.

má tvář a kůže temní,
zrcadlí bouřkový mrak
jež zatáhne náhle nebe,
motýl prchá před zábleskem
a hlubokým úderem hromu.

těžké kapky deště
zkrápějí tvé nahé tělo
chladivé jiskřivé stužky protékají tvými skulinami,
jako když proudící voda zatéká
do vyprahlých prasklin země.

jsem Temný a Nelítostný,
beru si tě vůlí, silou,
vnikám hluboko do tebe
svírám, drtím tě v náručí,
vzpínáš se bezbranná,
antilopa sražena k zemi lví vahou.

dopady deště, drápů i tesáků
vůně vláhy ve vzduchu
i potu na hřbetě tvého vraha,
synfonie tance života
stoupavá spirála ke Slunci.

jsi noční motýl, můra,
opojená světlem,
stoupající v rozkoši
na vzestupných proudech
přímo do středu Dárce života.

noříš se do horkého lůna
pronikavě ne-spalujícího
tvé křehké nepatrné tělo
nekompromisní silou svého žáru,
sublimujícího tvoji podstatu
do podoby pouhé myšlenky.

Ale JAKÉ myšlenky!
jsi božským žárem, nadšením, chutí!
tvé tělo žhne v každé buňce,
v každém nervu běhá tam a zpět
poznání i rozkoš.
mycelium proplétající vesmír do všech stran,
struktury pojmů a danností,
o jakých se ti nesnilo!

kdo jsi zlatooká Pavoučice
sedící uprostřed svých sítí?
les Yggdrasilů kymácejících se kosmickým větrem,
línající chlupy na hřbetě protahující se kočky,
zlaté jiskry prší z tvých dlaní a prstů,
ve kterých hněteš drolivou materii budoucích světů!

Hymnus na Slunce

Svým jasem odhrnuješ peřinu temné Noci
Delikátní hvězd doteky mizí v Tvém objetí
Otevíráš květy, rozezníváš hrdla ptačí
Vzduch se páří a svět je vtisknut v lidské oči
Ó Slunce - v Tvém rytmu je bezpečí
Prosvětluješ zrádná nebezpečí
Veliké díky! Vždyť před chaosem nás chráníš přeci

Ó krásná Zoro! Jak snadno trháš zimy stisk pevný
Vítáš mladé, pozvedáš rostlin těla k nebi
Tanec Tvůj oblohou listy mění v květ
Mumraj hmyzí svůj plodný v nich má slet
Mocné sil všech proudy v zemi, vzduchu i vodě roztáčíš
V ovoce, v semeno je spojíš
V barevných přikrývkách svět bílého ticha prozření odevzdáš

V bezbřehé prázdnotě, v ledu a v kamení
Klenotem jistoty jsi - Ó hvězdo zářící!
V klokot tuhost tuto všechnu uvádíš
Životem prolneš bohatou Vesmíru díž
I Luně tajemné dáváš tvář!
Ej juch - my všichni jsme Tvé děti
Ve štěstí drahokamy tváříš i smetí

NATASHA: ok, tak něco lehčího a už (z mého pohledu) učesaného :o)

putování
-------------
zdá se, ze dnešek je ve znamení velkého putování.
v tunelech z kamení a hlíny
vařím na 100+1 způsob kamení a hlínu,
abych vylepšil své tělo z kamení a hlíny.

i když svět je plný růžového nitru
cyklicky přicházejícího,
když Osiris přikryje svět svým pláštěm,
aby vyživil bytosti všech tří říší,
kdo po něm natahuje ruku,
aby získal klíč,
kterým otevře nebesa?

zkondenzovaný třpyt hvězd
tvoří cestu do světa bohů,
jak by mě mohly mé lidské děti následovat?
zřejmě jsem měl v žitném chlebu námel.