tanec života
--------------------
kroužím prsty po tvé kůži
jemně, neznatelně
jako když motýl mávne křídly
lehounké doteky
sotva těžší než myšlenka.
jsi napjatá a skoro nedýcháš
obkružuji tvá stehna, boky, ňadra
jedním prstem
v jednu chvíli lehce
v druhou zatínám nehty do tvého masa.
má tvář a kůže temní,
zrcadlí bouřkový mrak
jež zatáhne náhle nebe,
motýl prchá před zábleskem
a hlubokým úderem hromu.
těžké kapky deště
zkrápějí tvé nahé tělo
chladivé jiskřivé stužky protékají tvými skulinami,
jako když proudící voda zatéká
do vyprahlých prasklin země.
jsem Temný a Nelítostný,
beru si tě vůlí, silou,
vnikám hluboko do tebe
svírám, drtím tě v náručí,
vzpínáš se bezbranná,
antilopa sražena k zemi lví vahou.
dopady deště, drápů i tesáků
vůně vláhy ve vzduchu
i potu na hřbetě tvého vraha,
synfonie tance života
stoupavá spirála ke Slunci.
jsi noční motýl, můra,
opojená světlem,
stoupající v rozkoši
na vzestupných proudech
přímo do středu Dárce života.
noříš se do horkého lůna
pronikavě ne-spalujícího
tvé křehké nepatrné tělo
nekompromisní silou svého žáru,
sublimujícího tvoji podstatu
do podoby pouhé myšlenky.
Ale JAKÉ myšlenky!
jsi božským žárem, nadšením, chutí!
tvé tělo žhne v každé buňce,
v každém nervu běhá tam a zpět
poznání i rozkoš.
mycelium proplétající vesmír do všech stran,
struktury pojmů a danností,
o jakých se ti nesnilo!
kdo jsi zlatooká Pavoučice
sedící uprostřed svých sítí?
les Yggdrasilů kymácejících se kosmickým větrem,
línající chlupy na hřbetě protahující se kočky,
zlaté jiskry prší z tvých dlaní a prstů,
ve kterých hněteš drolivou materii budoucích světů!