• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KUATO: (BUBLINKY) Les Yggdrasilů kymácejících se kosmickým větrem Tě usvědčil. ;)

    Copak, pošramotili nám zase kritici křehké citečky? ;)
    KUATO
    KUATO --- ---
    QUANTI: jsi tupé hovado
    BUBLINKY: ne
    KONZUM23: omlouvám se, to mi uniklo.
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    QUANTI: yes yes yes!
    QUANTI
    QUANTI --- ---
    KUATO:

    Ošukal jsem ji.
    Pršelo.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    KUATO: Mně to prostě přijde jako kdybys to napsal(a) po pozření lysohlávek.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    KUATO: To je teda ukecaný...
    KUATO
    KUATO --- ---
    tanec života
    --------------------
    kroužím prsty po tvé kůži
    jemně, neznatelně
    jako když motýl mávne křídly
    lehounké doteky
    sotva těžší než myšlenka.

    jsi napjatá a skoro nedýcháš
    obkružuji tvá stehna, boky, ňadra
    jedním prstem
    v jednu chvíli lehce
    v druhou zatínám nehty do tvého masa.

    má tvář a kůže temní,
    zrcadlí bouřkový mrak
    jež zatáhne náhle nebe,
    motýl prchá před zábleskem
    a hlubokým úderem hromu.

    těžké kapky deště
    zkrápějí tvé nahé tělo
    chladivé jiskřivé stužky protékají tvými skulinami,
    jako když proudící voda zatéká
    do vyprahlých prasklin země.

    jsem Temný a Nelítostný,
    beru si tě vůlí, silou,
    vnikám hluboko do tebe
    svírám, drtím tě v náručí,
    vzpínáš se bezbranná,
    antilopa sražena k zemi lví vahou.

    dopady deště, drápů i tesáků
    vůně vláhy ve vzduchu
    i potu na hřbetě tvého vraha,
    synfonie tance života
    stoupavá spirála ke Slunci.

    jsi noční motýl, můra,
    opojená světlem,
    stoupající v rozkoši
    na vzestupných proudech
    přímo do středu Dárce života.

    noříš se do horkého lůna
    pronikavě ne-spalujícího
    tvé křehké nepatrné tělo
    nekompromisní silou svého žáru,
    sublimujícího tvoji podstatu
    do podoby pouhé myšlenky.

    Ale JAKÉ myšlenky!
    jsi božským žárem, nadšením, chutí!
    tvé tělo žhne v každé buňce,
    v každém nervu běhá tam a zpět
    poznání i rozkoš.
    mycelium proplétající vesmír do všech stran,
    struktury pojmů a danností,
    o jakých se ti nesnilo!

    kdo jsi zlatooká Pavoučice
    sedící uprostřed svých sítí?
    les Yggdrasilů kymácejících se kosmickým větrem,
    línající chlupy na hřbetě protahující se kočky,
    zlaté jiskry prší z tvých dlaní a prstů,
    ve kterých hněteš drolivou materii budoucích světů!
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    MAEROR: dobrý, potěšilo..
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    vidí ji znovu
    v oknech rychlíku
    naléhá k nalehnutí
    děsíš mne
    děsíš mne mojí touhou
    odstrkuje ho
    přece nemůžeme
    musíme

    po tolika letech
    čím víc vteřin
    tím naléhavěji je vnímá
    dívá se mu na ruce
    a poznává ho:

    konečky prstů měří
    ohlášené zpoždění
    které se může změnit

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    JANEQ: "...co vona zas na to řekne..."

    :-)
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    NATASHA: miluju tvoje analýzy ;-)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINATOR: Já to chápu, ona tahleta poezie s poselstvím je lákavá, a ještě navíc se zejm. v různých hermetických (a ještě spíš pseudohermetických) kruzích rozmáhá potřeba být šroubovaně vzletný, neboť pak bude věc působit daleko závažněji a účinek zaručen.

    Jenže účinek bohužel není zaručen, a ještě navíc je třeba umět i tu archaickou vzletnost.
    A nepředvádíš nejhorší příklad pokusu o, ale taky to není žádná sláva.

    A hlavně bych se chtěla zeptat: proč? Proč nepsat o slunci tak, aby v tom byla síla a současnost?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    BUBLINATOR: A juž tu máme dalšího Hamleta. Vím přesně, jak šroubovaně by na mou prostou otázku odpověděl... ;)
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    BUBLINATOR: Hm, pěknej nick. :-)
    BUBLINATOR
    BUBLINATOR --- ---

    Hymnus na Slunce

    Svým jasem odhrnuješ peřinu temné Noci
    Delikátní hvězd doteky mizí v Tvém objetí
    Otevíráš květy, rozezníváš hrdla ptačí
    Vzduch se páří a svět je vtisknut v lidské oči
    Ó Slunce - v Tvém rytmu je bezpečí
    Prosvětluješ zrádná nebezpečí
    Veliké díky! Vždyť před chaosem nás chráníš přeci

    Ó krásná Zoro! Jak snadno trháš zimy stisk pevný
    Vítáš mladé, pozvedáš rostlin těla k nebi
    Tanec Tvůj oblohou listy mění v květ
    Mumraj hmyzí svůj plodný v nich má slet
    Mocné sil všech proudy v zemi, vzduchu i vodě roztáčíš
    V ovoce, v semeno je spojíš
    V barevných přikrývkách svět bílého ticha prozření odevzdáš

    V bezbřehé prázdnotě, v ledu a v kamení
    Klenotem jistoty jsi - Ó hvězdo zářící!
    V klokot tuhost tuto všechnu uvádíš
    Životem prolneš bohatou Vesmíru díž
    I Luně tajemné dáváš tvář!
    Ej juch - my všichni jsme Tvé děti
    Ve štěstí drahokamy tváříš i smetí
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    EUCHRID: Mně nějak irituje ten větřík. Celé se to tváří naturalisticky, a i když vezmu v úvahu, že to má způsobovat jakýsi kontrast, musí podotknout, že to nefunguje. Zaváhal jsem i u spojení "na podrážkách skřípe štěrk"...
    EUCHRID
    EUCHRID --- ---
    U Rozvodny

    S vlhkým větříkem,
    který probouzí plané naděje,
    se ve snové mlze z prachu
    lehce vzedme košile.

    Na podrážkách skřípe štěrk
    mezi střepy z dělníkova piva,
    když přejetý potkan
    na ulici U Rozvodny
    otevírá jaro.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: Prosím, nebuď nepřiměřeně vztahovačný. :) To, jaké jsi prožíval pocity při psaní Ty, není předmětem zdejší debaty. K nim nemůžeme / nemáme právo mít žádné připomínky. Ale text jsi dal sem, ergo dá se předpokládat, že Tě zajímají jeho literární kvality, zcela izolované od Tvých osobních prožitků.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JEZINKA: Je to hrozně patetické a ukňourané a ve čtenáři to jaksi nevyvolává pocit, že by se ho to nějak týkalo, takže má tendenci zůstat lhostejný. To poslední je nejpodstatnější. Aby báseň byla dobrá, musí čtenáře infikovat.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Pravidlo doplněno.
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    TOMASZ: ten popis je velmi sugestivní... :P
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam