TOMASZ: čtu to takhle:
(přízvučné: —; nepřízvučné: U)
Kdo může / za moji / včerejší / poluci?
— U U /— U U /— U U /— U U
Tuším, že / Radovan, / vůbec nic / netuší…
— U U / — U U / — U U / — U U
kdo může / za moje / noční / krámy?
— U U / — U U / — U / — U
Stydím se / dát
cejchy / mámě / k vyprání…
— U U /
— U U / — U / — U U…………… {na přízvučnou slabiku vychází lehká doba; tohle se v 19. století dělalo běžně}
Maminka / už je / trochu / slepá,
— U U /— U / — U / — U
tím se však / znemožnit / nedá a / žehrá:
— U U / — U U / — U U/ — U
Petříku, / pohlavní / život jsi / skončil
— U U / — U U / — U U / — U
dávno, tak / proč jsi ty / cejchy tak / zmočil?
— U U / — U U / — U U / — U
Co mám teď / nalhat / starý /panně?
— U U / — U / — U / — U
Nemohu / s pravdou
ven, /promiň, / Rado / vane,
— U U /
— U — / — U / — U / — U…………… {1 stopa navíc, 1 hybridní daktyl}
říkám jí: / zaleh’ mě / bílý / vorvaň —
— U U / — U U /— U/ — U /
pak trapně / mlčím, / kéž bych se / propad’…
U /— U / — U / — U U /— U…………… {nepřízvučná předrážka}
čtyřstopý daktylo-trochejský verš (to nejběžnější v naší poezii), tři nepravidelnosti a jedna stopa navíc, ať to nezní tak strojově, synkopy přijdou vhod. o rýmy jsem ani neusiloval, asonance postačí — celkem pravidelné ABAB ABAB ABAB, s tím, že ve 3. a 4. verši nevychází správně přízvuk.
nedokážu tedy na tvoji otázku přímo odpovědět. :)