• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    2 odpovědi+1
    STRAŠIDELNÝ LES

    
Je úterý. Podívej se na mne,

    říká obzor. Renata neposlouchá,

    líbá uši neklidného koně: nezlob se,
    musíme přes strašidelný les.

    

Ve strašidelném lese věčně dozrávají slívy.

    Kůň je větří, když mu pod kopyty
    
puká starý žalud. Mezitím v korunách
    
slívy se hádají o zasedací pořádek.



    Nikdo nikoho tu nevenčí. U lavice

    s informační cedulí sedí prorok potoků.

    Tudy to vezmi! Postrkuje Renatu

    dál do mladých bříz. Renata si myslí,
    
že měla přibalit i karmínovou nit.



    Vprostřed lesa je studánka s nečitelnou vodou.

    Koně po ní obrůstají zbrojí ocelových šupin

    pod břichem. Bože, tak nás domů nikdo nepustí,

    sahá si Renata na dlouhé zakroucené uši.



    Právě naopak! Vytleskává strašidelný les.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    1 odpověď+2
    NECECH: Hmmm; ono je to tak: jak se všichni stále nutkavě vracíme zpátky, a to dokonce napříč dříve nesmiřitelnými tábory, musím se nad celou tou věcí, nad námi, bavit: jak se vzájemně nutně potřebujem :)

    A nemusíš mi věřit, když říkám, že ten text čtu zcela bez kontextu autorství. Ale je to tak. Protože v něčem jsem smířlivější: v tom, co uznám lidem, kterým o poezii nějak jde.

    Zároveň ale mám jasněji v tom, kde ji nacházím: tu bestii nevděčnou, nepodříditelnou. A nebo: zkouším ji vyhmatat, nějak porozumět, komu se jak zjevuje. Ale u tohoto textu nemám nejspíš tušení, oč Ti šlo. Lyrika přírodně-erbenovská, napůl v nadpřirozenu? MMCH taky jsem nemohla ignorovat měsíc :) A například teď, teď mi tu kokrhá jakýsi kohout, zblázněn zjevně tím světlem všude rozlitým. A, ovšem: nespím. Tedy nedá se říct, že bych se nesnažila. Ale nechytám to. A dobrou :)
    NECECH
    NECECH --- ---
    NECECH: Malé vylepšení: Mlč, ty hubo zkažená!
    NECECH
    NECECH --- ---
    2 odpovědi-1
    Abychom si rozuměli: Nechci si tady hrát na žádnýho mistra poezie, natož české. Obecně jsem dospěl ke stanovisku, že existuje víc než dost kvalitní poezie, tak proč bych měl produkovat cokoliv dalšího? A odpověď je prostá, baví mě to. Rád si svojí češtinu vybrousím o kousek ostřeji při často neúspěšném pokusu napsat text, který čtenáře potěší stejně jak mě potěšil při sepisování. Naštěstí se dokážu do jisté míry povznést nad jízlivou kritiku, která v minulosti byla namířená výhradně na jazykový povrch, což já chápu jako povrchnou kritiku. Také škoda slov, bohužel není mi zcela lhostejná. Nicméně mám pocit, že konečně ovládám češtinu natolik dobře, že se můžeme tady začít bavit o obsahu. Takže vesele vykračuji do arény s novým textem a prosím zdejší veličiny, především ID Natasha, Bublinky, Ricarderon, Tomasz a/nebo Fin, aby mi k němu něco napsaly. Žertíky snesu, zároveň prosím o dodržení základní lidské slušnosti - přestože jsme na internetu! Ovědomuji si (viz nástěnka), že dotčení nejsou povinni odpovědět. Děkuji za pozornost!















    Měsíční hodiny na půlnáctý stály.
    Křičela jsem hlasitě: Bože, Bože prosím!
    Jak zpívá v blízkém rákosí
    Drobná žába troufalá!

    Ú ú, ú u u, u u ú –
    Pořád stejnou, pořád stejnou hru!
    Hlasité rozjímání
    Zlost na žábu mi nahání.

    Mlč, ty puso špinavá!
    Jinak tě stříbrný hřebec sní!
    Jak oves zkousne tebe –
    Buď radši tichá a hodná!...

    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

    Měsíční hodiny na třičtvrtěnáctý,
    Utichlo mé: Bože, Bože prosím! –
    Ovšem v blízkém rákosí
    Stříbrné kopyto stálo.







    .
    NECECH
    NECECH --- ---
    SOLIVAGANT: ze by si nekdo spletl emotivni a autorskou poezii???
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    1 odpověď-3
    začátek písně, ale sdílím takhle jen intro...

    * * *

    Zraněná dlaň
    jak kosa na kameni
    ze slov je zbraň
    a žába sedí na prameni
    říkáš mi že osud
    je jak tramvaj - na znamení
    měla to být láska
    ale není
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    MRMDN: mě to přijde dobrý, samozřejmě dick - sick je jednoduchý dost - ale pro mě funkční zejména pro spád závěru, kterým to nabere rychlost. Podobná záležitost jak Krchovský, který je o třídu výš svou noblesností, ale - not bad :)

    Osobně mě zaujal víc "víc masa z květináče " + "ušní styk" který mi to trošku posunul dál.
    NECECH
    NECECH --- ---
    +2
    MRMDN: Mas opacny problem jako GREYWOLF. Myslenka je jasna, ale provedeni moc lacine. Rym "styk - dick - sick" je opravdu nejnizsi jakost. Jestlize zamerem bylo podelit se o jakoby vtipny textik, tak jsi proste v nespravnem klubu. Omyl vyresen. Ale jestlize zamerem bylo dumyslnou basni rici, jak moc mas rad sex, tak to prepis z gruntu. Zdejsi intelektualni smetanka ti urcite pomuze dal, kdyz se prekonas a pracne vytvoris neco trochu hodnotnejsiho. :-)
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    -1
    ETERNITY: na "jsem" ti sahat nebudu, ale takhle to hraje lépe... přepiš to..

    Vydrápala jsem se
    na břeh řeky
    tak divoké a dravé
    že řvala a brala
    s sebou kamení

    Spustila jsem nohy
    a zavřela oči
    Pak jsem začala číst
    pravdu, co jsem kdysi znala.

    Pravdu
    co jsem si tam
    poznamenala
    pro případ
    že zapomenu.
    ETERNITY
    ETERNITY --- ---
    1 odpověď
    JANEQ: ja nevim proc, ale casto me to tahne do muzskyho rodu, kdyz pisu.
    "Jsem" souhlasim.
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    1 odpověď
    ETERNITY: Moc "jsem". V zenskym rode by to mozna bylo autentictejsi...
    ETERNITY
    ETERNITY --- ---
    1 odpověď-1
    Vydrápal jsem se
    na břeh řeky
    tak divoké a dravé
    že řvala a brala
    s sebou kamení

    Spustil jsem nohy
    a zavřel oči
    Pak jsem začal číst
    pravdu, co jsem kdysi znal.

    Pravdu
    co jsem si tam
    poznamenal
    pro případ
    že zapomenu.

    (V případě, že nejsem autor, dejte mi vědět. Našla jsem to ve svém notesu a často, když jsem pod vlivem, nevím, jestli píšu, nebo opisuju).
    FIN
    FIN --- ---
    +5
    MRMDN: ne, přijde mi to jen (smutně) blbé.
    MRMDN
    MRMDN --- ---
    3 odpovědi+1
    už mě nebaví jen lízat kotle
    už mě nebaví jen ušní styk
    chci na talíř víc masa z květináče
    chci protáhnout svůj dick ...

    ...příjde ti to sick?
    NECECH
    NECECH --- ---
    -1
    GREYWOLF: je to horsi nez tvuj pseudozidovsky epos, takze kdyz si mezicasem prectes ceskou mluvnici, mozna priste zplodis monstrum... pripomina mi to moje vlastni literarni experimenty, kdyz mi bylo 15-23, takze nejlepsi rada, kterou ti k tomu muzu dat, je: uvedom si, o co ti vlastne jde, co je hlavni myslenkou textu a pak to brutalne zkrat, az zustane jenom ona... mam pocit, ze nejvetsi potize ti dela vynechat to, co neni potreba... hodne stesti pri dalsim pokusu! :)
    NECECH
    NECECH --- ---
    +1
    GREYWOLF: Veganska metaforika je tu nechutna
    GREYWOLF
    GREYWOLF --- ---
    3 odpovědi
    Mohl bych poprosit o nějakou kritiku/pomoc? Předem děkuji a klidně se pak smažu, abych vám to tu nespamoval.

    Můj pokoje je můj talíř.
    Každý den v něm usedám
    se zbytky včerejška, hrajeme
    hru na čerstvost.
    Z dnešních novinek dělám
    zbytky na zítra.
    Už mi nechutná, obloha
    stejná každý den – statická.
    Postel, stůl, skříň.
    Vegetariánské menu Ikea.
    Jen já jsem špatná položka
    - maso.

    Jsem hovězí mého talíře.
    Už jsem cítit a cítím
    odpor oblohy.
    Zemřelá a zmražená, nyní
    rozmražená a horká. Zeleninová postel
    v rohu pokoje, koketuje
    párou se vzduchem.
    Opět čerstvá – vyměnil jsem povlečení.
    Ale nechce mě,
    hnilobný cár masa.

    A můj dům je můj stůl.
    Rutinně buzen zvonkohrou příborů.
    Obr za stolem, pomalu
    užírá a sžírá – doslova
    vlákna mého masa odděluje,
    den za dnem. Jí dlouho,
    utrpení dlouží, tělo mé zužuje.
    Sám život.

    Jednoho dne příbor odloží,
    budu sněden, konečně!
    Kosti na kompostu světa
    zručně zahrabe.
    Časem splynu s přírodou
    a stanu se, i já
    oblohou života.
    Možná budu les, možná hora.
    Třeba nic, nebo jen opar.
    Ale navždy už zůstanu
    přílohou světa.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    Jste obě laskavé, ale děkuji!
    A doufám, že s tím světlem pomůže ještě někdo...
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR: Ano, čistá krása!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    +1
    MAEROR: Teď by se to tu mohlo vyhoupnout zase ke světlu. Tohle není jen "palec nahoru". Tohle je báseň z nejlepších ročníků maerora. Tak to má vypadat.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    2 odpovědi+9

    …

    po přestěhování jsou
    květináče ještě nezorané
    zapadá do nich večer
    bezhlesý
    a s dřevnatými kořeny

    ještě jíme rukama
    vymýšlíme si budoucnost:
    někde tu musí být
    úplně všechno
    naděje v krabicích od banánů

    někde tu pod schody musí být
    prázdná schránka
    s dýchacími otvory u dna

    456
    456 --- ---
    -2
    Myšlenky porodily mrtvá nevyřčená slova,
    procházím jejich hřbitovem, 10000 hrobečků.
    Probůh kdo vás zabil ?
    Jsme zbytečná, nebylo komu nás říct.
    Proč je vás tolik ?
    Je nás jak minut bez příjemce.
    Věřím ve vaše vzkříšení.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    +3

    ...

    ráno přesazuješ
    ještě ve staré košili
    ale slunce už škrábe do zad jako neustřižená cedulka
    - nakolik se s tím prát -
    a pod ní
    už opět žiješ tvořením
    a to je radost do které tě svlékám
    do které vyšeptáme celou botanickou zahradu
    i s upomínkovými předměty
    nebo cokoli jiného
    čekajícího v obalech a slupkách
    na vyhrnuté ruce
    nebo cokoli jiného
    za co se nemusíme stydět
    a když ti to říkám směješ se
    a voláš abych ti pustil vodu

    něco se nad námi houpe
    jako košile
    pověšená na dveřích na ramínku

    GREYWOLF
    GREYWOLF --- ---
    +1
    NATASHA: Mockrát děkuji za rady a věnovaný čas. Zřejmě jsem to vzal za špatný konec.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA: ano, správný kabel má dva oholené konce, ze kterých srší...
    MMCH: Dej mu ještě čas, ano?
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    1 odpověď
    MAEROR: Inu, musím si to zase vyzkoušet: bytí básní v interakci. Člověk nahlédne, že cosi postrádá.
    MMCH: Doufám, že se vracíš i jako autor, hm?
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    1 odpověď
    NATASHA, NATASHA: Nové brázdy v povědomé krajině, jakkoli cosi je jiné, možná světlo, možná věk hrdinů, možná zarostlá tajemství - zatím jsem příliš zaujat obrazy, než abych byl schopen se k nim prosekat.
    Ale těším se z té možnosti. A z důvodu se vrátit!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    1 odpověď+6
    Alexandra




    I.
    
Alexandra chodí jarním lesem:
    
paprsky metá mezi duby, ve sluchátkách smích.
    
Kočí, který veze les ke břehům května,
    se potutelně chechtá.



    II.

    Býval tu poklad bledulí. Alexandra
    
klade skřele bělic na vydlabané důlky:

    při správném světle je iluze perfektní.

    

III.
    
V cestě mezi rybníkem a rozpukáním
    
leží Český Brod. Alexandra opatrně balí
    
mapu města, figurkami obyvatel zdobí

    holý svah.

    

IV.
    
V lyceu borovic právě zazvonilo.
    
Potok vyučuje teorii mízy, pohyb sání

    byl by Alexandře směšný, naštěstí

    ho pro samý kvalt nevidí.



    V.

    Melodie, kterou Alexandra vyťukává

    do kolejí, jizví boky ploché krajiny.

    V těch striích se brzy pomilují všichni,
    
kterým ještě nedorostl stín.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    1 odpověď+8
    A když už jsem vylezla z díry, tak také něco vlastní kůže, žánop.


    Polykač polí

    Polykač polí bydlí v pohyblivém domě.
    
Místo hodin používá

    ukradený ukazatel:
    
dopoledne míří k jihu, večer k severu.


    Pole polyká po malých uměřených
 soustech.
    Své meze zná jako své boty,

    obojí mu visí v uzlíku na trámu úst.

    Polykač polí si lesa nevšímá:

    krčí nosem po králičím, úspory

    opatrně ukládá do divokých kachen.



    Jednou všechna nesplněná přání

    vydáví. Do té doby máme odpolední klid.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    1 odpověď
    GREYWOLF: Představuju si, že toho zatím nemáš moc napsaného. Vypadá to, že si myslíš, že báseň je to tehdy, když má hodně slov podobné koncovky. A hlavně tam napařit přechodník, celkem jedno jaký. Já se tomu nesměju, já chápu, že člověk nějak psát začíná - ale tudy cesta nevede.
    Doporučuju podívat se na zdejší nástěnku, kam se po léta kumulovalo poznání některých zdejších autorů. Je tam pár dobrých tipů.
    A osobně bych navrhla zkusit to celé zjednodušit, zbavit se snahy o "echt básnickou vzletnost v retro duchu". Zjevně se díváš po světě okolo sebe zvědavě a okouzleně, ale ta nezvládnutá forma Ti podráží nohy. A to strašlivým způsobem.
    Hodně čti. To pomáhá. Jen úplný mezek se nenaučí nápodobou, co je to vázat verše správně.
    Pomalu se to bude zlepšovat.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam