• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště

    • Přišli jste skrz odkaz na příspěvek, který již neexistuje.

  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    NECECH
    NECECH --- ---
    MAEROR: A můžeš tento nedostastek poezie popsat blíž? Abych měl představu, co myslíš, když říkáš, že to není báseň. Profesorka literární vědy mi v prváku vtloukla do hlavy, že nejlepší definice básně je, když se čtenáři shodnou, že to je báseň. Druhá nejlepší je podle příznaků. Když se to rýmuje a/nebo to můžeš zpívat, je to s velkou pravděpodobností báseň. Domníval jsem se, že můj text splňuje hned oba nejpatrnější příznaky básně. Jenže ty myslíš zřejmě něco úplně jiného. Bohužel, nepochopil jsem, co.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    1 odpověď
    NECECH: Koukám na tvůj text poněkolikáté - a nic se mnou nedělá. Říkám si, jestli potíž není v tom, že se zaměřuješ na překlad, ale báseň se z něj vytratila. Technicky si to třeba obhájíš (a já nejsem erudovaný sdostatek, abych se o to mohl a chtěl hádat), ale poezie na mne z toho překladu nedýchá.
    NECECH
    NECECH --- ---
    NEMESIS: Číslo dva: Pořád stejnou, pořád stejnou hru! fskutčnosji lebčí Pořád stejnou, stejnou hru! Spokojená? ;-)
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    1 odpověď+1
    NATASHA: První storfa je naprosto báječná! Okamžitě mne chytila za ruku a smýkala za sebou... ale zároveň se z ní - aspoň pro mne - stalo úskalí celé básně, protože mi slíbila něco, co nepřišlo... Následující obrazy jsou sice "Lesní" a půvabné a neotřelé (a je vidět, že je "umíš"), ale chybí mi v nich právě ten strašidelný les. Dynamika úvodu se jemní a mělní, neklid se vytratil. Pozoruji okolí a nemám strach! Ani o Renatu. Jsme na divném místě, ale možná se jedná "pouze" o vernisáž obrazů, piknik nebo maškarní... Pravda, poslední řádek svou potutelností poodhaluje, že kdesi hlouběji se možná odehrává něco ošklivého - a dal mi vzpomenout si na postavu usmívajícího se klauna v knihách S. Kinga, který ve svém úsměvu nese tmu - ale to už se musím hodně zamyslet a rozhodně mne ten pocit minul při prvním přečtení.
    NECECH
    NECECH --- ---
    1 odpověď
    NEMESIS: Máš pravdu! Už vidím drobnou ropuchu, která může být i prostá ropucha, aniž by to uškodilo, ba naopak. Ale tím to končí, nekončí?
    NECECH
    NECECH --- ---
    1 odpověď
    NEMESIS: Ani nevíš, jakou mám radost! Chybějící integrita je z mého pohledu právě důležitým prvkem originálu. Tuto myšlenku rád vysvětlím podrobněji při analýze textu. Teď totiž nevím, zda a do jaké míry ji tam vidíš taky, takže si počkám na další komentář, než se tady (možná zbytečně) o tom rozepíšu.

    Mě taky dráždí pleonasmy, vždycky, ale ve svém textu nevidím žádné. Pomůžeš mi je najít?

    Otázka rytmu! Místo vnitřního rytmu, který přímo vychází ze zvukových vlastností textu, jsem použil vnější rytmus. Teď nevím, jak bych to dobře popsal. Když přepíšeš píseň, děláš to automaticky. Poslechni si třeba "Hey there Cthulhu" jako příklad.

    Dále se přiznám, že nevím, co je podstročník. Snad tohle?

    verze 1.1

    Die Mond-Uhr wies auf halber ilf,
    Měsíční hodiny na půlnáctý stály.
    da rief ich laut: Gott hilf, Gott hilf!
    Křičela jsem hlasitě: Bože, Bože prosím!
    Wie singt im nahen Röhricht
    Jak zpívá v blízkém rákosí
    die Unke gar so töricht!
    Drobná ropucha troufalá!

    U u, u u, u u, u u -
    Ú ú, ú u u, u u ú –
    So geht es immer und immerzu!
    Pořád stejnou, pořád stejnou hru!
    Ich kann solch lautes Grübeln
    Tak hlasité rozjímání
    der Kröte nur verübeln.
    Zlost na ropuchu mi nahání.

    So schweig doch still, verruchtes Maul!
    Mlč, ty hubo zkažená!
    Sonst freß dich gleich der Silbergaul!
    Jinak tě stříbrný hřebec sní!
    Er frißt dich auf wie Hafer -
    Jak oves sežere tebe –
    drum werde stiller, braver!...
    Buď radši tichá a hodná!...

    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

    Die Mond-Uhr wies dreiviertel ilf,
    Měsíční hodiny na třičtvrtěnáctý,
    verweht war mein: Gott hilf, Gott hilf! -
    Utichlo mé: Bože, Bože prosím! –
    Im nahen Röhricht aber
    Ale v blízkém rákosí
    erschien der Silbertraber.
    Stříbrné zvíře přišlo.


    .
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    3 odpovědi+1
    NECECH: Zdá se mi, že textu chybí vnitřní integrita, nerozumím moc tomu, jak zacházíš s rytmem textu. A už od soboty se čas od času zastavím a nemůžu se zbavit věty "křičela jsem hlasitě"( ale mě hrozně dráždí pleonasmy a spol.)
    Myslím, že za uvyklost na Hiršalovy a Fryntovy překlady se nedá v tomto případě tak schovávat.
    Problematika překladů je téma strašlivě široké a disciplína je to těžká. V tomto směru svou otázkou už otvíráš debatu, která se vzdaluje od tvého textu - respektive původního účelu"vložení básně do AUTORSKÉ POEZIE". "Umění" je dost možná víc než jen řemeslo, ale umění překladu je pro mne zejména řemeslo a empatie k autorovi originálu.
    Myslím, že pokud bys chtěl pro příště k podobnému textu relevantnější odezvu, bylo by vhodné jej vložit i s odkazem na originál a nejlépe i na podstročnik.
    NECECH
    NECECH --- ---
    1 odpověď+1
    NATASHA: Hmmmm. Tak bud jsme blizko bodu, kdy si zacneme rozumet. Anebo bychom nasi debate mohli dat malou pauzu, nez se zacneme vzajemne unavovat. Uvidime.

    Rekl bych, ze Morgensternovu dikci na mem textu nepoznas, protoze jsi zvykla na dikci Hirsala a/nebo Frynty, ktera pro tebe predstavuje "opravdovy cesky Morgenstern, tak jak ma byt". Hlavni rozdil mezi mym a tradicnim prekladem je, ze rymova struktura pro me neni nejdulezitejsi prvek celeho textu. Tento muj konkretni preklad vzniknul, kdyz jsem se v noci vracel domu z vecirku, kde jsme s kamosem slozili hudebni doprovod pro recitaci nemeckeho originalu, kvuli niz jsem do textu proniknul celkem hluboko. Cestou jsem si vsimnul, ze nektere radky funguji i v ceskem prekladu. A pak to prislo vicemene samo. Mym cilem bylo udrzet vyznam slov a rytmus/melodii, nic vic.

    A ted ocekavam, ze bys rada odpovedela neco jako: Vyznam slov a rytmus/melodii udrzuji i Hirsal a Frynta. Ty jednoduse pises hur nez oni. To je vse. Ale nastesti jsi uz polozila zaklad pro me vyvraceni: Umeni je vic nez jen remeslo. Remeslne jsem na tom podstatne hur nez Hirsal a Frynta, ale oni jsou mrtvi, nemaji poneti o dnesnim svete a jejich texty jsou vyrazem jejich doby. Jak by asi psal Morgenstern DNES? (Urcite lepe nez ja, ale o to prece nejde, nebo jo?)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    1 odpověď
    NECECH: Hmmmm. Směšuješ témata, takže se s Tebou nedá souhlasit.

    Souhlasím, že součástí poezie je řemeslo (ovšem, viz naše nástěnka a léta štěkání na každého lumpa bez ochoty máknout :) Ovšem je zvládnuté řemeslo - a potom je poezie. Stejně jako je sériová výroba, resp. užité umění - a potom je umění. Jsou tam styčné plochy, ale umění má přesah, na který řemeslo nestačí. Na tom se doufám shodneme.

    Přečetla jsem si Tvůj text znovu dle přání. Morgensternovu dikci jsem vskutku nepoznala - a teď, čí je to chyba, ha? :)


    NECECH
    NECECH --- ---
    NECECH: Stribrne zvire! Misto stribrneho kopyta!
    NECECH
    NECECH --- ---
    1 odpověď+1
    NATASHA: Zminil jsem Krchovskeho jako nekoho oblibeneho, libovolne jmeno "velkeho autora". Drive jsem si myslel, kdyz jsem precetl dobrou basen, ze takdle dokazu prece psat taky, a vetsinou moje vytvory byly v necem podobne originalu, ale samozrejme jsem nikdy nedosahnul uroven profika, odhlede od skutecnosti, ze i duch doby a spolecensky vyznam/ukol lyriky se zmenily. Pochopil jsem ale, ze vsichni, i "velci autori" opisuji. Za epigonstvi se nikdo nemusi stydet. Je to remeslo. Ani za chyby se nikdo stydet nemusi. Je to remeslo.

    A ted si prosim prohledni jeste jednou muj text (NECECH). Je to preklad z jazyka nemeckeho. Autor je znamy dadaista. A vsimni si, jak jsou postavy lyrickeho ja, ropuchy, mesice / stribrneho hrebce nalomene, surealni, zaroven uveritelne a predstavitelne. Titul je "Modlitba sibenicniho bratra a vyslyseni". V mem prekladu je to samozrejme "Modlitba sibenicni sestry a vyslyseni". V zavorce stoji jeste "(Nocni pisen pro recitaci na onem svete)". Myslis si snad, ze bych byl schopny vymyslet si tak hustou metaforiku? Pro me osobne je to vyznamny text, protoze jsem pouzil vubec poprve lyricke ja v zenskem rode, diky cemuz jsem se od nej dokazal odpoutat mnohem lepe.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    1 odpověď+3
    NECECH:
    Nejprve k Tvému textu a pochybnostem: nu, když zrovna zmiňuješ Krchovského, tak nevidím důvod, proč automaticky líbat zem, po které chodí. Není nikde řečeno, že kdo napsal jednu skvostnou báseň (i desítky skvostných básní), bude už provždycky psát skvostně. Tak se na to dívám. Každý může zblbnout či si vychlastat mozek či zfotrovatět/zmámovatět apod.
    Co je fakt: jsem pozornější, když vidím text autora, kterého mám ráda. Ale pak bývají někdy ta zklamání o to horší :)

    A teď k Tvé reakci na moji báseň: máš pravdu, zvládla bych to s rýmem. Jenže to mne právě nezajímá - to jest, nezajímá mě, co zvládám. Momentálně mě zajímá příběh, který mi kličkuje před očima - v tomto případě neustále se zahušťující příběh lesa. Že z toho nemrazí, nevadí --- nemusí být každý text rašple. Ale pokud to nedělá nic, pak je to samozřejmě blbě. Což znamená: znovu, jinak, přesněji, ostřeji.
    NECECH
    NECECH --- ---
    NECECH: A jeste drobne vylepseni! Ropucha misto zaby! Tedy:

    Jak zpiva v blizkem rakosi
    Drobna ropucha troufala!

    Hlasite rozjimani
    Zlost mi na ropuchu nahani.
    NECECH
    NECECH --- ---
    3 odpovědi
    verze 1.01


    Měsíční hodiny na půlnáctý stály.
    Křičela jsem hlasitě: Bože, Bože prosím!
    Jak zpívá v blízkém rákosí
    Drobná žába troufalá!

    Ú ú, ú u u, u u ú –
    Pořád stejnou, pořád stejnou hru!
    Hlasité rozjímání
    Zlost na žábu mi nahání.

    Mlč, ty hubo zkažená!
    Jinak tě stříbrný hřebec sní!
    Jak oves zkousne tebe –
    Buď radši tichá a hodná!...

    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

    Měsíční hodiny na třičtvrtěnáctý,
    Utichlo mé: Bože, Bože prosím! –
    Ale v blízkém rákosí
    Stříbrné kopyto stálo.


    .
    NECECH
    NECECH --- ---
    1 odpověď
    NATASHA: Tak především děkuji za vstřícné gesto a ochotu k dialogu. A nemusíš mi věřit, když říkám, že ten text čtu zcela bez kontextu autorství. Máš pravdu, tohle ti nevěřím, protože nevěřím, že to dokáže kdokoliv, tedy ani ty. Kdybych věruhodně tvrdil, že jsem sehnal zapomenutý rukopis - nevím - Krchovského z mladých let, podívej, tady je! Četla bys to jinak! Referenční rámec autora prostě patří k procesu čtení. Ale věřím ti, že se od toho snažíš odpoutat.

    Tak schválně: Co když je to překlad cizího autora? Který by přišel v úvahu? Změní to tvůj pohled na daný text? Dej mi prosím vědět; opravdu mě to zajímá.


    NATASHA: Technika dobrá, ale ty bys to zvládla i s rýmem, kdybys nebyla trochu líná, co říkáš? Stojí ti ten námět za tu námahu? Čte se to moc přijemně; evokace zajimavých obrazu, jejich skládání v příběh, vtipná pointa - to vše funguje velmi dobře. Ale nemám vúbec pocit, že by mě z toho mrazilo v zádech, spíš mám pocit jako v loutkovém divadle.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    2 odpovědi+1
    STRAŠIDELNÝ LES

    
Je úterý. Podívej se na mne,

    říká obzor. Renata neposlouchá,

    líbá uši neklidného koně: nezlob se,
    musíme přes strašidelný les.

    

Ve strašidelném lese věčně dozrávají slívy.

    Kůň je větří, když mu pod kopyty
    
puká starý žalud. Mezitím v korunách
    
slívy se hádají o zasedací pořádek.



    Nikdo nikoho tu nevenčí. U lavice

    s informační cedulí sedí prorok potoků.

    Tudy to vezmi! Postrkuje Renatu

    dál do mladých bříz. Renata si myslí,
    
že měla přibalit i karmínovou nit.



    Vprostřed lesa je studánka s nečitelnou vodou.

    Koně po ní obrůstají zbrojí ocelových šupin

    pod břichem. Bože, tak nás domů nikdo nepustí,

    sahá si Renata na dlouhé zakroucené uši.



    Právě naopak! Vytleskává strašidelný les.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    1 odpověď+2
    NECECH: Hmmm; ono je to tak: jak se všichni stále nutkavě vracíme zpátky, a to dokonce napříč dříve nesmiřitelnými tábory, musím se nad celou tou věcí, nad námi, bavit: jak se vzájemně nutně potřebujem :)

    A nemusíš mi věřit, když říkám, že ten text čtu zcela bez kontextu autorství. Ale je to tak. Protože v něčem jsem smířlivější: v tom, co uznám lidem, kterým o poezii nějak jde.

    Zároveň ale mám jasněji v tom, kde ji nacházím: tu bestii nevděčnou, nepodříditelnou. A nebo: zkouším ji vyhmatat, nějak porozumět, komu se jak zjevuje. Ale u tohoto textu nemám nejspíš tušení, oč Ti šlo. Lyrika přírodně-erbenovská, napůl v nadpřirozenu? MMCH taky jsem nemohla ignorovat měsíc :) A například teď, teď mi tu kokrhá jakýsi kohout, zblázněn zjevně tím světlem všude rozlitým. A, ovšem: nespím. Tedy nedá se říct, že bych se nesnažila. Ale nechytám to. A dobrou :)
    NECECH
    NECECH --- ---
    NECECH: Malé vylepšení: Mlč, ty hubo zkažená!
    NECECH
    NECECH --- ---
    2 odpovědi-1
    Abychom si rozuměli: Nechci si tady hrát na žádnýho mistra poezie, natož české. Obecně jsem dospěl ke stanovisku, že existuje víc než dost kvalitní poezie, tak proč bych měl produkovat cokoliv dalšího? A odpověď je prostá, baví mě to. Rád si svojí češtinu vybrousím o kousek ostřeji při často neúspěšném pokusu napsat text, který čtenáře potěší stejně jak mě potěšil při sepisování. Naštěstí se dokážu do jisté míry povznést nad jízlivou kritiku, která v minulosti byla namířená výhradně na jazykový povrch, což já chápu jako povrchnou kritiku. Také škoda slov, bohužel není mi zcela lhostejná. Nicméně mám pocit, že konečně ovládám češtinu natolik dobře, že se můžeme tady začít bavit o obsahu. Takže vesele vykračuji do arény s novým textem a prosím zdejší veličiny, především ID Natasha, Bublinky, Ricarderon, Tomasz a/nebo Fin, aby mi k němu něco napsaly. Žertíky snesu, zároveň prosím o dodržení základní lidské slušnosti - přestože jsme na internetu! Ovědomuji si (viz nástěnka), že dotčení nejsou povinni odpovědět. Děkuji za pozornost!















    Měsíční hodiny na půlnáctý stály.
    Křičela jsem hlasitě: Bože, Bože prosím!
    Jak zpívá v blízkém rákosí
    Drobná žába troufalá!

    Ú ú, ú u u, u u ú –
    Pořád stejnou, pořád stejnou hru!
    Hlasité rozjímání
    Zlost na žábu mi nahání.

    Mlč, ty puso špinavá!
    Jinak tě stříbrný hřebec sní!
    Jak oves zkousne tebe –
    Buď radši tichá a hodná!...

    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

    Měsíční hodiny na třičtvrtěnáctý,
    Utichlo mé: Bože, Bože prosím! –
    Ovšem v blízkém rákosí
    Stříbrné kopyto stálo.







    .
    NECECH
    NECECH --- ---
    SOLIVAGANT: ze by si nekdo spletl emotivni a autorskou poezii???
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam