• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    NECECH
    NECECH --- ---
    NATASHA: Zminil jsem Krchovskeho jako nekoho oblibeneho, libovolne jmeno "velkeho autora". Drive jsem si myslel, kdyz jsem precetl dobrou basen, ze takdle dokazu prece psat taky, a vetsinou moje vytvory byly v necem podobne originalu, ale samozrejme jsem nikdy nedosahnul uroven profika, odhlede od skutecnosti, ze i duch doby a spolecensky vyznam/ukol lyriky se zmenily. Pochopil jsem ale, ze vsichni, i "velci autori" opisuji. Za epigonstvi se nikdo nemusi stydet. Je to remeslo. Ani za chyby se nikdo stydet nemusi. Je to remeslo.

    A ted si prosim prohledni jeste jednou muj text (NECECH). Je to preklad z jazyka nemeckeho. Autor je znamy dadaista. A vsimni si, jak jsou postavy lyrickeho ja, ropuchy, mesice / stribrneho hrebce nalomene, surealni, zaroven uveritelne a predstavitelne. Titul je "Modlitba sibenicniho bratra a vyslyseni". V mem prekladu je to samozrejme "Modlitba sibenicni sestry a vyslyseni". V zavorce stoji jeste "(Nocni pisen pro recitaci na onem svete)". Myslis si snad, ze bych byl schopny vymyslet si tak hustou metaforiku? Pro me osobne je to vyznamny text, protoze jsem pouzil vubec poprve lyricke ja v zenskem rode, diky cemuz jsem se od nej dokazal odpoutat mnohem lepe.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NECECH:
    Nejprve k Tvému textu a pochybnostem: nu, když zrovna zmiňuješ Krchovského, tak nevidím důvod, proč automaticky líbat zem, po které chodí. Není nikde řečeno, že kdo napsal jednu skvostnou báseň (i desítky skvostných básní), bude už provždycky psát skvostně. Tak se na to dívám. Každý může zblbnout či si vychlastat mozek či zfotrovatět/zmámovatět apod.
    Co je fakt: jsem pozornější, když vidím text autora, kterého mám ráda. Ale pak bývají někdy ta zklamání o to horší :)

    A teď k Tvé reakci na moji báseň: máš pravdu, zvládla bych to s rýmem. Jenže to mne právě nezajímá - to jest, nezajímá mě, co zvládám. Momentálně mě zajímá příběh, který mi kličkuje před očima - v tomto případě neustále se zahušťující příběh lesa. Že z toho nemrazí, nevadí --- nemusí být každý text rašple. Ale pokud to nedělá nic, pak je to samozřejmě blbě. Což znamená: znovu, jinak, přesněji, ostřeji.
    NECECH
    NECECH --- ---
    NECECH: A jeste drobne vylepseni! Ropucha misto zaby! Tedy:

    Jak zpiva v blizkem rakosi
    Drobna ropucha troufala!

    Hlasite rozjimani
    Zlost mi na ropuchu nahani.
    NECECH
    NECECH --- ---
    verze 1.01


    Měsíční hodiny na půlnáctý stály.
    Křičela jsem hlasitě: Bože, Bože prosím!
    Jak zpívá v blízkém rákosí
    Drobná žába troufalá!

    Ú ú, ú u u, u u ú –
    Pořád stejnou, pořád stejnou hru!
    Hlasité rozjímání
    Zlost na žábu mi nahání.

    Mlč, ty hubo zkažená!
    Jinak tě stříbrný hřebec sní!
    Jak oves zkousne tebe –
    Buď radši tichá a hodná!...

    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

    Měsíční hodiny na třičtvrtěnáctý,
    Utichlo mé: Bože, Bože prosím! –
    Ale v blízkém rákosí
    Stříbrné kopyto stálo.


    .
    NECECH
    NECECH --- ---
    NATASHA: Tak především děkuji za vstřícné gesto a ochotu k dialogu. A nemusíš mi věřit, když říkám, že ten text čtu zcela bez kontextu autorství. Máš pravdu, tohle ti nevěřím, protože nevěřím, že to dokáže kdokoliv, tedy ani ty. Kdybych věruhodně tvrdil, že jsem sehnal zapomenutý rukopis - nevím - Krchovského z mladých let, podívej, tady je! Četla bys to jinak! Referenční rámec autora prostě patří k procesu čtení. Ale věřím ti, že se od toho snažíš odpoutat.

    Tak schválně: Co když je to překlad cizího autora? Který by přišel v úvahu? Změní to tvůj pohled na daný text? Dej mi prosím vědět; opravdu mě to zajímá.


    NATASHA: Technika dobrá, ale ty bys to zvládla i s rýmem, kdybys nebyla trochu líná, co říkáš? Stojí ti ten námět za tu námahu? Čte se to moc přijemně; evokace zajimavých obrazu, jejich skládání v příběh, vtipná pointa - to vše funguje velmi dobře. Ale nemám vúbec pocit, že by mě z toho mrazilo v zádech, spíš mám pocit jako v loutkovém divadle.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    STRAŠIDELNÝ LES

    
Je úterý. Podívej se na mne,

    říká obzor. Renata neposlouchá,

    líbá uši neklidného koně: nezlob se,
    musíme přes strašidelný les.

    

Ve strašidelném lese věčně dozrávají slívy.

    Kůň je větří, když mu pod kopyty
    
puká starý žalud. Mezitím v korunách
    
slívy se hádají o zasedací pořádek.



    Nikdo nikoho tu nevenčí. U lavice

    s informační cedulí sedí prorok potoků.

    Tudy to vezmi! Postrkuje Renatu

    dál do mladých bříz. Renata si myslí,
    
že měla přibalit i karmínovou nit.



    Vprostřed lesa je studánka s nečitelnou vodou.

    Koně po ní obrůstají zbrojí ocelových šupin

    pod břichem. Bože, tak nás domů nikdo nepustí,

    sahá si Renata na dlouhé zakroucené uši.



    Právě naopak! Vytleskává strašidelný les.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NECECH: Hmmm; ono je to tak: jak se všichni stále nutkavě vracíme zpátky, a to dokonce napříč dříve nesmiřitelnými tábory, musím se nad celou tou věcí, nad námi, bavit: jak se vzájemně nutně potřebujem :)

    A nemusíš mi věřit, když říkám, že ten text čtu zcela bez kontextu autorství. Ale je to tak. Protože v něčem jsem smířlivější: v tom, co uznám lidem, kterým o poezii nějak jde.

    Zároveň ale mám jasněji v tom, kde ji nacházím: tu bestii nevděčnou, nepodříditelnou. A nebo: zkouším ji vyhmatat, nějak porozumět, komu se jak zjevuje. Ale u tohoto textu nemám nejspíš tušení, oč Ti šlo. Lyrika přírodně-erbenovská, napůl v nadpřirozenu? MMCH taky jsem nemohla ignorovat měsíc :) A například teď, teď mi tu kokrhá jakýsi kohout, zblázněn zjevně tím světlem všude rozlitým. A, ovšem: nespím. Tedy nedá se říct, že bych se nesnažila. Ale nechytám to. A dobrou :)
    NECECH
    NECECH --- ---
    NECECH: Malé vylepšení: Mlč, ty hubo zkažená!
    NECECH
    NECECH --- ---
    Abychom si rozuměli: Nechci si tady hrát na žádnýho mistra poezie, natož české. Obecně jsem dospěl ke stanovisku, že existuje víc než dost kvalitní poezie, tak proč bych měl produkovat cokoliv dalšího? A odpověď je prostá, baví mě to. Rád si svojí češtinu vybrousím o kousek ostřeji při často neúspěšném pokusu napsat text, který čtenáře potěší stejně jak mě potěšil při sepisování. Naštěstí se dokážu do jisté míry povznést nad jízlivou kritiku, která v minulosti byla namířená výhradně na jazykový povrch, což já chápu jako povrchnou kritiku. Také škoda slov, bohužel není mi zcela lhostejná. Nicméně mám pocit, že konečně ovládám češtinu natolik dobře, že se můžeme tady začít bavit o obsahu. Takže vesele vykračuji do arény s novým textem a prosím zdejší veličiny, především ID Natasha, Bublinky, Ricarderon, Tomasz a/nebo Fin, aby mi k němu něco napsaly. Žertíky snesu, zároveň prosím o dodržení základní lidské slušnosti - přestože jsme na internetu! Ovědomuji si (viz nástěnka), že dotčení nejsou povinni odpovědět. Děkuji za pozornost!















    Měsíční hodiny na půlnáctý stály.
    Křičela jsem hlasitě: Bože, Bože prosím!
    Jak zpívá v blízkém rákosí
    Drobná žába troufalá!

    Ú ú, ú u u, u u ú –
    Pořád stejnou, pořád stejnou hru!
    Hlasité rozjímání
    Zlost na žábu mi nahání.

    Mlč, ty puso špinavá!
    Jinak tě stříbrný hřebec sní!
    Jak oves zkousne tebe –
    Buď radši tichá a hodná!...

    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
    _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

    Měsíční hodiny na třičtvrtěnáctý,
    Utichlo mé: Bože, Bože prosím! –
    Ovšem v blízkém rákosí
    Stříbrné kopyto stálo.







    .
    NECECH
    NECECH --- ---
    SOLIVAGANT: ze by si nekdo spletl emotivni a autorskou poezii???
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    začátek písně, ale sdílím takhle jen intro...

    * * *

    Zraněná dlaň
    jak kosa na kameni
    ze slov je zbraň
    a žába sedí na prameni
    říkáš mi že osud
    je jak tramvaj - na znamení
    měla to být láska
    ale není
    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    MRMDN: mě to přijde dobrý, samozřejmě dick - sick je jednoduchý dost - ale pro mě funkční zejména pro spád závěru, kterým to nabere rychlost. Podobná záležitost jak Krchovský, který je o třídu výš svou noblesností, ale - not bad :)

    Osobně mě zaujal víc "víc masa z květináče " + "ušní styk" který mi to trošku posunul dál.
    NECECH
    NECECH --- ---
    MRMDN: Mas opacny problem jako GREYWOLF. Myslenka je jasna, ale provedeni moc lacine. Rym "styk - dick - sick" je opravdu nejnizsi jakost. Jestlize zamerem bylo podelit se o jakoby vtipny textik, tak jsi proste v nespravnem klubu. Omyl vyresen. Ale jestlize zamerem bylo dumyslnou basni rici, jak moc mas rad sex, tak to prepis z gruntu. Zdejsi intelektualni smetanka ti urcite pomuze dal, kdyz se prekonas a pracne vytvoris neco trochu hodnotnejsiho. :-)
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    ETERNITY: na "jsem" ti sahat nebudu, ale takhle to hraje lépe... přepiš to..

    Vydrápala jsem se
    na břeh řeky
    tak divoké a dravé
    že řvala a brala
    s sebou kamení

    Spustila jsem nohy
    a zavřela oči
    Pak jsem začala číst
    pravdu, co jsem kdysi znala.

    Pravdu
    co jsem si tam
    poznamenala
    pro případ
    že zapomenu.
    ETERNITY
    ETERNITY --- ---
    JANEQ: ja nevim proc, ale casto me to tahne do muzskyho rodu, kdyz pisu.
    "Jsem" souhlasim.
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    ETERNITY: Moc "jsem". V zenskym rode by to mozna bylo autentictejsi...
    ETERNITY
    ETERNITY --- ---
    Vydrápal jsem se
    na břeh řeky
    tak divoké a dravé
    že řvala a brala
    s sebou kamení

    Spustil jsem nohy
    a zavřel oči
    Pak jsem začal číst
    pravdu, co jsem kdysi znal.

    Pravdu
    co jsem si tam
    poznamenal
    pro případ
    že zapomenu.

    (V případě, že nejsem autor, dejte mi vědět. Našla jsem to ve svém notesu a často, když jsem pod vlivem, nevím, jestli píšu, nebo opisuju).
    FIN
    FIN --- ---
    MRMDN: ne, přijde mi to jen (smutně) blbé.
    MRMDN
    MRMDN --- ---
    už mě nebaví jen lízat kotle
    už mě nebaví jen ušní styk
    chci na talíř víc masa z květináče
    chci protáhnout svůj dick ...

    ...příjde ti to sick?
    NECECH
    NECECH --- ---
    GREYWOLF: je to horsi nez tvuj pseudozidovsky epos, takze kdyz si mezicasem prectes ceskou mluvnici, mozna priste zplodis monstrum... pripomina mi to moje vlastni literarni experimenty, kdyz mi bylo 15-23, takze nejlepsi rada, kterou ti k tomu muzu dat, je: uvedom si, o co ti vlastne jde, co je hlavni myslenkou textu a pak to brutalne zkrat, az zustane jenom ona... mam pocit, ze nejvetsi potize ti dela vynechat to, co neni potreba... hodne stesti pri dalsim pokusu! :)
    NECECH
    NECECH --- ---
    GREYWOLF: Veganska metaforika je tu nechutna
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam