NECECH:
Ahoj, odpovídám spíš ze slušnosti na otázky položené. To abych nezalezla jako krtek. Další rozpravu, v nejhorším a pokud vůbec, bych prosila do pošty. Myslím, že se míjíme v pojmech.
Chybějící integrita není zásadní vlastností originálu v technickém slova smyslu. A vlastně nevidím ani jinou podobu „chybějící integrity“ u výchozího textu. Originál oplývá vlastnostmi, které v básni fungují jako pojivo: tedy například metrum, rýmové pozice, klimax a antiklimax apod. Tyto faktory člověk vidí a nemusí být němčinář. Tím, že jsi na většinu z těchto nebral ohledy, text došel újmy a pozbyl vnitřní integrity jak ústa některých pacientek z povídky Woodyho Allana „ Kdyby impresionisté byli dentisty“.
Ad pleonasmy: pokud já uvažuji o pleonasmu, tak je to v textu ten moment, kdy se říká více slovy totéž. Případně se výrazy navzájem nerozvíjí. Nikoli repetice.
V tomto směru „drobná ropucha“ není pleonasmus vůbec. Taktéž tvá volba opakování „pořád stejné hry“ pleonasmem není.
Ad. „křičela jsem hlasitě“: člověk většinou předpokládá, že křičí-li někdo, tak to dělá hlasitě. Kdyby křičela slečna šeptem, nebo ušima, nebo skrz palce na nohou - tak už je to zajímavější pro všechny zúčastněné. Pro vlastnosti hlasitého křiku je v češtině i pár synonym, které je alespoň vnitřně a emočně rozvíjejí: třeba zplna hrdla.
Popotahovat tě za spojení „ křičela jsem hlasitě“ ovšem nemusí být fér. Je to má preference a možná to v textu originálu přímo je.
Vzhledem k tomu, že bys chtěl co nejkonkrétnější připomínky, zeptala jsem se na „vykřikla jsem hlasitě“ jedné osoby povolané. Zde máš její komentář: „...pokud to nevychází, tak klidně to "da" vypustit, protože z kontextu lze dovodit, že v tu chvíli jsem zakřičela. No, dívám-li se na ty dva verše... jako podstročnik je to v pořádku. U tohohle konkrétního místa mi třeba vadí i ta nedokonavost. Která jaksi rozřeďuje emoční vyznění daného verše...“
Tu máš, čerte fundovaný názor.
Ad podstročnik: pochopil jsi to takřka správně. Podstročnik je doslovný překlad originálu doplněný pokud možno o kontexty, které člověku jazyka neznalému unikají. Například takový požerač koňakových špiček a žen Nezval překládal především z podstročniků.
Tvůj text se víc blíží podstročniku než překladu básně. Navíc vnucuješ autoroví své myšlenky, což není fér. Myslím tím změnu mluvčího, vizi vlastního rytmu ( kvákání ..?! aj. ) A pak z toho je víc překrad než překlad. (což nemusí být nic nutně špatného a hanlivého, já sama překrady píši snad nejraději, ale většinou jen do šuplíku.)
Píšeš „Tuto myšlenku rád vysvětlím podrobněji při analýze textu.“ a stále něco vysvětluješ, ale na to není čas. Nejsi teoretik, ale zkoušíš být překladatel. Text má víc mluvit sám za sebe, než ten kdo ho napsal o tom co chtěl, jak to chtěl a jaká příkoří při jeho tvorbě zakusil. Takovéhle vyprávění dělá z poezie špatnou prózu.
Radím ti text teď odložit a zkusit si začít na něčem jednodušším. Morgerstern je na začátek kláda, byť se to nezdá. Rytmus je při překladu stěžejní. Opravdu. Precizní rytmus. Až budeš mít trochu nastřádáno, můžeš se k tomu přeci vrátit.
Možná není pro začátek špatné najít si nějaká dobrá Nursery rhymes: bývají kratší, nutí tě naučit se předání příběhu a tahu k pointě. Je to taky těžký, ale leckdy sranda.
Toliko z mé strany poctivá odpověď a také howgh k tomuto tématu.