• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Prvním slovem

    I.
    
Prvním slovem

    určím prostor: mýtina. Byt. Foyer,

    podle toho obléknou se tváře,
    
podle toho děj — je různě

    strmý. Nebo tichem obrůstá.

    

II.
    
Druhým slovem
    
drcnu do figur: cválej, želvo. Leť,
    
srkej kávu horkou tak, že si patro
    
spálíš —
    Spíláš. V puchejřích se válíš.

    Promiň. Přinesu ti na to ocet, hned.

    

III.

    Třetí slovo zatím není. Teprv
    
kácejí se kmeny, v trámech
    
vyřezaný čas. (Paměť
    
si tam hnízdo postaví.)

    Třetí slovo

    oživuje. Třetí slovo život bere.
    VINCENT_BU
    VINCENT_BU --- ---
    Zimní ovoce

    Zářila jsi na obloze
    jediná hvězda v červených šatech
    vznášel jsem se nad sněhem
    tělo chodilo po pláni sem tam, od křovisek
    k řece
    létal jsem jako kondor
    pták s ledovým pohledem upřený do šatů –
    neviděl nic než šaty, od nichž červenala pláň
    kroky se tiskly do látky
    pes běhal po čtyřech, vyplazoval jazyk
    uháněl k černému stromu v kotrmelcích a přemetech
    vyskočil a zakousl se do větve –
    jen tak na ní visel
    Před očima se mu zvětšovaly červené kruhy
    stiskl a dřevo začalo krvácet –
    purpurové bubliny létaly vzduchem
    srážely se s výhonky a praskaly
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Oslava života
    ...
    Život je krásný
    je to tak
    i když chytíš syfla
    nebo přejede tě vlak.
    MENTAL
    MENTAL --- ---
    MISSION POSSIBLE

    přemýšlím chvíli,
    kde chyba se stala
    není to špatný
    ty si mi dala
    dalas mi tělo
    dalasmi se
    těším se na další
    .....
    sexmise
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    Děkuju za reakce!
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NEMESIS: Je to skvělý a pro mě osobně takřka geniální.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    NEMESIS: Je to kláda, není to tu na ni stavěné.
    Za všech okolností Ti to těsto slov kyne velkolepě, kdekdo by za to dal půlku vlasů nebo celej nájem.
    Přemítám, v jaké krajině ten cop spletený z bolestí může najít svoje skutečné publikum.
    Kdyby to někdo zpíval. Ne Ty, někdo, kdo by to interpretoval. Aby se z toho pak nevoběsil.

    P.S.: Mělo by tam být varování. Aby se to nečtlo, když je člověku ouzko.
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    (...)

    I.

    Snad ani tehdy já lásku neuvidím
    když sundají mi z hlavy všechen fáč
    když zase začnu chodit mezi lidi
    když nahmatám ten správný vypínač

    Snad cesta začne být tak zlá a tmavá
    tak tmavá, že po ní už nikdo nechodí
    že na ní i ve dne ztroskotává
    plán za plánem tak jak loď za lodí

    A na konci tě na té cestě potkám.
    No a prd z toho! Ký malér, jaký žal
    Vzduch vlhkostí a vůní bude protkán
    ty budeš chtít abys mě nepotkal.

    To a ještě mnohem víc se stane,
    když cesty zpátky necháš zanedbané


    II.

    Když cesty zpátky necháš zanedbané,
    tu bude všude zimní období
    mráz zajiskří, strom v parku sněhem vzplane
    a strašná tíha domy rozdrobí

    Tou strašnou tíhou chvíle bude němá
    psovité šelmy v tom parku zdivočí
    a jejich zuby cvaknou za saněma
    Přimrzlí vrabci se bojí poskočit

    Ještěrky s štěrkem budou zapadané,
    nezvládnou vyjet Ječnou ulicí
    a ve všech dosud nezavřených krámech
    tak náhle dojde papír balicí

    To největší je hrůza před vánoci
    nahaté dárky a tíhou němý pocit


    III.

    Nahaté dárky a tíhou němý pocit
    a jsou i jiné věci nepěkné
    ta chvilka tenkrát, taky o vánocích
    když praštíš kapra a on nelekne

    když praštíš kapra a on se pořád dívá
    svědek tvých strachů, tvých malých starostí
    a někde vedle tvá máti starostlivá
    krajkuje těsto do samé krajnosti

    Krajkuje těsto vzorem drobných ptáčků
    a pak je něžně rovná na plechu
    poleva stéká z cukrářského sáčku
    a cukr moučka se mísí do vzdechů

    Ty zatím sebe sám na porce dělíš
    něco je na dnešek, něco na neděli


    IV
     
    Něco na dnešek a něco na neděli
    na potom, na pak, a taky na stáří
    dáváme. To aby všichni něco měli
    do chvíle, než nás Pán Bůh vypaří
     
    Téhle dej, tamté a tomu taky kousek
    všechno je správně, tak opravdu a cele
    a to, co vyplivnou, schovaj pod ubrousek
    Nikomu nic nebude podezřelé
     
    Já neumím ještě sama sebe krájet
    i když, to věř mi, vážně chtěla bych
    Krajina uvnitř tak nějak rozbitá je
    a tělo hledá svá nová Polabí
     
    Ty rozdáván, já dovnitř rozdrobena
    pro každodennost nic to neznamená

     
    V
     
    Pro každodennost nic to neznamená
    život je jiný a nemá na to čas
    kouše si nehty a žvýká naše jména
    a spásá nás, co jsme tu napospas.
     
    O lokty opřen zkouší sebrat rozum
    sahá si dovnitř a hledá pevný bod
    a nahmatá jen tvoji neurózu
    mou paniku a věčný mimochod
     
    Nahmatá jen věčné poranění
    nakloněn hledí do úst té věčnosti
    Život je krátký, ale úzký není
    a maso varem jde krásně od kostí
     
    Pak vidličkou zkouší, jestli už jsme měkcí
    při každodenní něžné vivisekci
     

    VI
     
    Při každodenní něžné vivisekci
    sbírají kódy, co máme pod víčkem
    Zpevňují místa, ve kterých jsme křehcí
    však naděje jsou zatím maličké
     
    Zatím to ještě v prstech neudržíš
    tisíc a jeden důvod k útěku
    V noci se budíš a ztrácíš ve své kůži
    a v hlavě pořád slyšet „poděkuj“
     
    Poděkuj? - Za co, když to tak moc bolí,
    když každá cesta je jenom řadou chyb
    a v hlavě zase: „Přece za cokoli
    Za zradu, bolest, ztrátu. Za pohyb“
     
    Děkovat nejde, jen v prosbě tiše šeptat
    a lampa venku ranní mlhu leptá
     
     
    VII
     
    Když lampa venku ranní mlhu leptá
    v kovu, jenž není, se rodí obrazy
    a nikde nikdo, koho by ses zeptal
    čeho se chytit a jak se odrazit
     
    Do starých map kartograf cesty natáh
    teď lituji svých „Hic sunt leones“
    Za každý objev jedna velká ztráta
    a nové mapy mi nikdo nedones.

    až sešijí mne, až mě zase zcelí
    až moje vlasy vzplanou v temnotě
    až od nich bude vesmír zrezivělý
    začnu si zpívat, notu po notě

    o tajném strachu, za který se stydím:
    že snad ani tehdy já lásku neuvidím
     
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    v perlách


    katatonická sestra představená
    v myšlenkách dávno spojená s Ježíšem
    zběsile křepčící v extatickém tanci všech svatých
    mezi těžkými oddychy se snaží zachytit tyčí
    které kdosi nastražil
    na všechny zúčastněné

    zářící oči
    skvostně bílý úsměv
    léčící ruce
    v jemných dotecích
    lámou kosti
    postmoderním žalozpěvům
    a prosbám sve doby

    prosbám o utrpení

    proto jsme zváni ďábly
    vystavujeme na odiv své reality
    mezi nekorektními koity
    žebráme o odpuštění
    ale všechny víly
    zosobněné
    tou polomrtvou
    znásilněnou
    ženou
    už zhasly



    NATASHA
    NATASHA --- ---
    UFOSSS: Příště sem, prosím [ AUTORSKÁ ČTENÍ A JINÉ LITERÁRNÍ AKCE A UDÁLOSTI ]
    (A nejlíp tedy bez překlepů v pozvánce...)
    MYKO
    MYKO --- ---
    AND YET THEY KEEP COMING

    -

    A boy so sad
    he's ready to die even now
    for a hand held in hand
    and a sweet whispered lie.

    A girl on fire,
    spitting matches,
    Sun-born.

    Children with drones
    hunting robot pets,
    laughing bit nervously,
    light-headed birds of tomorrow.

    They've seen it all,
    footage of gang rape
    and murder and tears of joy
    dripping from blind people's
    stylish new cyborg eyes.

    They already know
    what they're bound to see,
    us getting old and the last whale
    washed up on the last shore
    in a holographic sunset.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA: To je tak boží!
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Mám ještě koulí ledu
    z loňské zimy aspoň tucet
    Ale už za okny zas
    chřípím mi po skle dře

    Se zuby střechýlů řvoucí
    od zdí pak odpadá
    a plíseň jinovatka
    šeptá ještě dlouho do noci
    že ohanbí much dlouho bylo v teple již

    Jih není žádným směrem
    Jen sever láme každou křižovatku
    krustou zkřehlých rukou
    na volantech tažných ptáků
    zcela už zcepenělých pod bílou čepicí

    Zlomená srdce uklouznuvší
    na šikmé ploše zledovělých chodníků
    drtíme podpatky

    Protože to jsou jediné bezpečné kroky
    protože ta jsou jenom Kudy Dál
    protože jimi dolů ze svahu
    až ke spasení

    Nahoru nikdo se neodváží

    Ten poslední rozedřen na holé maso
    otřesen ochromen obut do onucí
    postává u schodů kostela
    zasažen sněžnou slepotou
    natahuje levou rukou

    Pravou pak žehná

    Všechno zde je voda
    Všichni Ježíšové kloužou po ní
    zšeřelým labyrintem zmrzlých dláždění

    A já
    koulí ledu mám ještě víc než dost

    když na mě vřískají
    studím se
    všude sám


    KARADOK
    KARADOK --- ---
    Sakra

    Udělám si vlastní mýdlo z hořčice.
    Napíšu seznam potřeb na úmrtní list dnešního dne:
    1) hořčice – za rozbřesku vyrazím na pole za vsí.

    Nic.

    Na poli rostou muškáty.

    Muškáty smrdí.
    MYKO
    MYKO --- ---
    Krev a zuby na chodníku,
    autobus propluje městem
    jako bílá velryba

    Žlutej žralok s nápisem taxi tě
    vyvrhne na druhym konci města
    spolu s nestrávenýma cuckama plastu
    a zbytky pneumatik

    Po hlavní třídě se proháněj
    hejna barevnejch rybek, ale
    šedivý slunce nikdy nedosáhne
    až na dno města

    Ležim tu v bahně a písku,
    pomalu vydechuju kouř
    a čekám, až umřu

    Čekám, až mě vytáhnou na hladinu,
    otevřou mi břicho a moje perleťová duše
    se konečně dotkne nebe
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Čokoláda s chilli



    I.

    Noční stolek má dvě zásuvky.
    
Ve spodní ústí tunel

    až do srdce země; tam se za nocí

    ohřívají láhve a staré známosti.

    V horní zásuvce je čokoláda s chilli.

    

II.

    Staré známosti, vyzbrojeny cepíny,

    šplhají do horní zásuvky. Prémiové pozice

    jsou ovšem obsazeny: krém na patičky,

    nosní sprej a kůl jeleního loje

    mají tady book club. Moc se nevnucuj.



    III.
    
Jelení lůj nerozumí poezii
    
Konstantina Biebla. O jelenech nic,

    samé rajky. Tygři! Staré známosti

    jsou otráveny diskusí: zvířata před lidmi?

    Po bílé niti sluchátek spouštějí se

    zpátky v underground.

    

IV.
    Není snadné zapomenout. Cuknout
    
uzlem paměti, zmizet v bezpečí.

    Právě proto je tu čokoláda s chilli:
    
spálí, kakaovým máslem zatře výmoly.
    Zůstanou jen stopy ořechů.
    FIN
    FIN --- ---
    FAERTIS: fajn, nicméně doporučuji jednoduší formulaci
    "vymyté mozky se s dnem loučí"
    jinak to může navádět až k velice sureálným interpretacím :-)
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Ukolébavka
    ...
    Den už pomalu končí
    chemtrails se snáší k zemi
    světovláda šla už dávno spát
    vymyté mozky se se dnem loučí
    a hlavně s těmi
    co odmítají znát.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam