CICHLASOMA: já ti rozumím. akorát dodávám, což třeba ne každému dochází, a mně dřív také ne zcela, že na báseň se lze dívat ze dvou směrů: ze strany 1) výsledku (textu) a 2) geneze (původce).
Tomu, co píšeš o správnosti výsledku, vcelku přitakávám, byla o tom již řeč. Když ale pomyslíš, že jedním ze způsobů její identifikace může být i kontrola cesty k němu, pak se dostáváme do sféry čisté geneze, kde stačí oddělit správné kroky od mylných, a to nikoliv měřeno výsledkem, nýbrž samotným procesem.
Mně právě asi ten proces začal vrtat hlavou jako možná brána pro umělou inteligenci. Vyjdeme-li od myšlenky, že autor musí vždy absolvovat proceduru, při níž ze svého vnímání redukuje to rušivé a zanechá to tvůrčí, které není dáno "správností" výsledku a priori, nýbrž správným následováním tvůrčího impulsu…
Ne každý tvoří text s hotovou představou. Leckdo, troufám si říct, nezná dopředu hodnotu, k níž směřuje.