odkrojky na cs jsou podstatně osobnější, než zde. Ale můžeme to také zkusit.
Dosáhli jsme zatím poměru sledující : unikátní návštěvy 17: 190...
***
po sobotním takřka zenovém zážitku, kdy jsem po 14-denním nonstop flámu ucítil dotek prázdnoty, tak konejšivý, prostý veškeré zloby, touhy, chtíče, ambicí, lásky, nenávisti, jsem si na neděli naordinoval pracovní terapii a trochu potejral zasádrovanou ruku.
Nálada již nebyla tak zenová a vyrovnaná, ale nekolísal jsem v bouřlivých vlnách zášti. V hlavě jsem si srovnal, jaké představení udělám na PAFu. Bude to odvěký příběh, tolikrát opakovaný, stále aktuální.
Muž bude svádět ženu. No, co by ze mě jiného mohlo vypadnout .)
Večer jsem usedl k počítači, snažil se najít fota z roku 2005 pro tlustou křesťanskou mandu, která by moc ráda zavzpomínala na dobu, kdy tlustou křesťanskou mandou nebyla...
Fota jsem ani na několikátý pokus nenašel, ale našel jsem na disku záhadný text.
Erotickou fantazii, která razantně změnila mou náladu.
Nejdříve přišla zvědavost. Napsala to ona? Má bývalá lehkonohá balerínka? Pitval jsem text. Ty, obraty, "na dva prsty whisky". "Pojď ke mně, lištičko"... Časté až pravidelné záměny "mě/mně". Nedošel jsem k žádnému jednoznačnému závěru. Napsal to někdo pro ni? Někdo z toho zástupu ometáků? Pak by nevolil ichformu v ženském rodě, ale v mužském nebo erformu... Pan K. Inspirace Kafkou?
Pak přišlo hryzání, u kterého jsem předtím tak radostně kvitoval, že již zmizelo.
Byl to vzkaz, který jsem našel příliš pozdě? Měl jsem si pořídit rákosku a oddálit konec o pár týdnů, měsíců?
K tomu sebemučení se přidalo nepříjemné vědomí, že mohu sobě lhát jak chci, křičet o nenávisti, ale není tomu tak. Ten cit se nejmenuje nenávist a jakkoliv ho nechci naplnit, stále tam je a uhasíná nesnesitelně pomalu.
Poslední hryzající myšlenkou bylo uvědomění, že nejsem pan K. a nikdy nebudu.
Třetí fáze byla prostá.
Vzrušení. Hluboké vzrušení, kdy jsem si ji představil ve své vysněné roli a stal se aspoň pro chvíli panem K.
***
Podvečerní neposlušná.
Zvuk klíče v zámku. Kroky a bouchnutí dveří. Při tom zvuku sebou trhnu a sevře se mi žaludek. Strach a vzrušení zároveň. Jakou asi bude mít náladu. Udělala jsem všechno, co po mně chtěl.? Nezapomněla jsem na něco.? Už podle kroků, způsobu jakým K. odhodil sako a koženou tašku, poznávám, že je unavený. Dlouhý den v náročné práci. Zatím co si vyčerpaně sedá do koženého křesla, vyjdu z ložnice a opřu se mezi dveřmi do obývacího pokoje. Pozoruji jak si mne oči a sundává kravatu, zdvihne hlavu a všimne si mně jak tam stojím a koukám na něj. „Ahoj lištičko, pojď sem ke mně, jsem tak unavený, potřebuju se s něčím potěšit.“ Vykročím směrem k jeho křeslu. „..a dones mi něco k pití, dneska už nechci na práci ani pomyslet.“ Dojdu tedy k baru a namíchám mu jeho oblíbené pití. Na dva prsty skotské s troškou vody. Jdu za ním a podávám mu sklenici, za normálních okolností bych čekala poděkování, ale místo toho po mně jen šlehne zelenýma očima a sklenici vypije skoro celou na ráz. Sklopím oči a kleknu si mu k nohám. Začnu mu sundávat manžetové knoflíčky z bílé košile, hned se zvedám a dávám je kam patří. K. nemá rád, když něco není na svém místě. Když se vracím k němu všimne si, co mám na krku. „No ne, tobě to ale sluší, pojď se mi ukázat “ Znovu si klekám před něj a nastavuji krk. Zdvihám si vlasy a otáčím se, aby si mne mohl prohlédnout ze všech stran. „Krásně sedí na ten tvůj štíhlej krk co..“ Trošku se usměje , prsty mi sjede po krku a pohladí obojek z černé, měkké kůže. Přivřu oči a trošku zavrním. Krk, to nejcitlivější místo. Nejzranitelnější. Jako by K. vycítil na co myslím, zdvihne se z křesla a jde pro něco do ložnice. Když se vrací, vidím v jeho ruce smotané černé, kožené vodítko. Pořád klečím u křesla a čekám co bude. K. se posadí a zacvakne karabinku vodítka do očka od mého obojku. Pozoruji každý jeho pohyb, jsem ve střehu. Najednou prudce škubne a za obojek si mne přitáhne k sobě. Zalapám po dechu. Chytne mně za vlasy a podívá se mi zpříma do očí. Hledím na něj se strachem a zároveň trochu s drzostí. Jsem zvědavá co přijde. K. si začne rozepínat přezku svého opasku. Okamžitě se toho chopím sama a stahuju mu kalhoty. Přesouvám se mezi jeho nohy, kde se pod černými boxerkami začíná dělat pěkně těsno. Rukou pohladím jeho stehno a tváří se otřu o rozkrok. Olíznu už pěkně tvrdý péro přes látku boxerek. K. vydechne a přivře oči. Sundávám mu i spodní prádlo a vezmu si ho do ruky. Znovu ho olíznu, tentokrát si už ale dávám záležet. Od koulí až po špičku žaludu. Beru ho do pusy, ale jen na kraj, jazykem kroužím kolem špičky a laskám ho rty. To už ale K. nevydrží, znovu mně chytne za vlasy a vrazí mi svýho ptáka až do krku. Chvilku přidrží a pak začne přirážet. Pevný stisk vlasů a tah vodítka mi nedovolí uhnout ani o milimetr. Vím, že tohle miluje a chci mu udělat co nejlíp. Sama jsem z toho všeho tak vzrušená, že si skoro nevědomky zajedu rukou mezi nohy. K. si toho všimne. Nesnese neposlušnost. Okamžitě vytáhne péro z mojí pusy, vstane a za vlasy mně přitáhne k sobě. Obojek přetočí očkem do zadu a škubne s ním, prohnu se v zádech a k mi výhružně zašeptá do ucha.. „..kdo ti řekl, že na sebe máš sahat.!“ Neodpovídám, jen rychle oddychuju. Plesk, přistane mi jedna pěkná na pravé tváři. „ tak co.! “ řekne už se zdviženým hlasem. Odpovím tiše, že nikdo. K. mně odstrčí a za vodítko mně táhne do ložnice, kde mě doslova hodí na postel. Během chvilky mně zpacifikuje, a svázané ruce přiváže k posteli. Prudce mi stáhne kalhotky a přivazuje i jednu nohu. Ležím na břiše a ztrácím přehled nad tím co se děje kolem. Slyším jak otevírá skříň a párkrát něčím švihne do vzduchu. Zamrazí mě. „Takže ty čubko, teď dostaneš deset ran na holou za to, že se neumíš ovládat. A budeš počítat sama.. a nahlas! Jestli to zkazíš začneme od znovu rozumíš.? “ Odpovídám, že ano. Pohladí mne rákoskou po zadku a napřáhne se. Vzduchem zasviští první rána. Zatmí se mi před očima. „Jedna“ začnu počítat. Švih. „Dvě“. A další rána. Pocit, jako když vám zajíždí do kůže ostrý nůž. K. si dává záležet aby mířil vždycky stejně. Po páté ráně, už ani nevnímám tu bolest. Cítím jak jsem mokrá a jak strašně moc chci aby mně ten chlap vzal a vyšukal ze mě všechen vzdor. Desátá rána. „Děkuju“ zavrčím a začnu se na posteli kroutit. K. mi uvolní nohu a poručí ať jdu na kolena. Klekne si za mně, roztáhne mi půlky a plivne. Prsty mi zajede do klína. Když ucítí všechnu tu vlhkost jen zasténá. Vezme do ruky svůj penis a začne mně provokovat. Už si strašně moc přeju mít to jeho dokonalý velký péro v sobě. „Tak už mi ho tam sakra vraž.! Prosím.! “ nevydržím to a zakřičím na něj. K. Jen škubne vodítkem až se prohnu v zádech.. „Jak chceš ty děvko, vymrdám z tebe tu tvou zkaženost“. Roztáhne prsty mojí kundu a vrazí ho dovnitř až po kořen. Vykřiknu. „Drž hubu.!“ Plesk, plácne mě přes už tak rozbolavělý zadek a začne přirážet. Drží mně za boky a dává mi co proto. Tahá za vodítko, nemůžu moc dýchat, ale to všechno jen zvyšuje mojí touhu. Občas povolí, abych se mohla nadechnout, ale hned už mně zase drží za krk a zuřivě líbá moje rty. Uštědří mi i pár pěkných kousanců. Jsem jak v tranzu, cítím, že se blíží orgasmus. Sténám. K. mi strká palec do zadku. To už je poslední kapka. Zabořím hlavu do polštáře a vykřiknu. Mým tělem projede křeč a zachvěju se v mohutném orgasmu. K. však nezpomalí ani na vteřinu, ještě pár přírazů a prudce ho ze mě vytahuje. Cítím jak mi jeho horká mrdka kropí záda a zadek. Odhazuje mně a lehá si vedle. Chvilku jen tak ležíme a vychutnáváme si ten odeznívající pocit. K. vstává a začne mi opatrně rozvazovat ruce. Když je uvolní, políbí otisky od provazu, s největší něžností mi rozepne obojek a položí ho na noční stolek. Objímá mně a hladí po vlasech a krku. Dá mi pusu na čelo a odchází do koupelny. Zůstávám ležet a spokojeně si mručím, zavírám oči. Chci si tuhle vzpomínku zapamatovat napořád..
***