byla zde menší nervozita nad zvětšujícím se pupíkem jedné slečny a já byl v roli hlavního podezřelého... Vše se v dobré obrátilo.
***
aaah... takže test negativní a příliv menstruační krve. Trochu jsem řezničil. A.. Ano, jsem zadán.
Vše se tak zvláštně vyvinulo.
Pája je tele.. doufám, že sem nevleze. Nesnáším autocenzuru...
Pája je tele, které miluju, i když pravda. Když je na dojezdu, dá si špeka a mele takový ty klasický nesmysly, mám chuť ji zbičovat...
Jinak, poprvé zkušenost se šňupáním sildenafilu - viagry.
Ležím v posteli, 25 prosinec se již přelomil na další den, boží hod končí.
Pája je lehce pod vlivem stimulantů a opilá, zhulená. Motá se mi svět, kombinace velké dvacítky ryšavého zmikunda, deseti jégrbomb, čtyř rumů Krakenů a šesti plzní mi nedělá úplně dobře.
Pája se o mě tře. Její tělo sálá, cítím jejích chuť a nadrženost, cítím její rozžhavený rozkrok.
Něco namítám - vím, že v tomhle stavu zaboha nedosáhnu erekce. Proklínám jointa, co jsem si s Pájou dal před spaním.
Hlesnu - "lásko, já se pobliju jestli něco budu dělat."
"To je teda romantický."
Dál se o mě tře, již je žhavý i její dech, kouše mě do rtů, do hrudi.
Něco alibisticky plácnu a potácím se do kuchyně. Snažím se nenápadně rozdrtit třetinu tablety sildenafilu, je toho hrozná hromada, šňupu, je to ukrutný kekel, hořký, k tomu ta totálně betonovací mikrokrystalická celulóza - no prostě kekel.
Na záchodě očištuji rypák a obličej od stop modrobílého prachu... Doufám, že jsem vše udělal nenápadně.
Jsem stále nalitý jak slíva... Lehám si do postele, mazlím se s pájou a přemýšlím jak rychle začne sildenafil per nasal působit.
Okusuji její krásné malé bradavky, jsou úplně tvrdé.
Během třiceti vteřin se opilý šourek mezi mými stehny mění v kus legované oceli... I motání hlavy odchází, animálně se hýbeme, brzy po nás tečou krůpěje potu...
***
Nevím, jestli to mělo s tím něco společného, ale ráno zažívám jednu z nejhorších kocovin roku 2015, nechci žít. Skučím a prosím o ránu z milosti. Pájina fenka Selly se válí v posteli, zlomyslně se opírá packami po mou pleš, jsme stočený v klubíčku a cítím, že jsme na prahu pekla. Chtěl bych se zeblít..Ale nemám sil, nemám ani sílu se napít. Jen trpím a trpím.
***
Život je turbulentní a divoký. Není mi dopřáno klidu a zřejmě nikdy nebude.
Pájo... Miluju tě, ale má povaha dělá to, že jsme v počátku, ale já už teď vidím konec, který bude bolestivý, ponižující.
Miluji tě a mám strach to říci, ta slova jsou takovou magickou formulkou - přináší neštěstí a rozvrat.
***
Druhá dekáda 21. století se nám blíží. Jak to vše letí.
Klid a mír, lásku a štěstí všem lidem dobré vůle, těm s vůlí zlou dejme šanci na napravení a naději na změnu.
***
