• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CDROdkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky... zahleděn pohledem k sobě nevidíš ostatní...
    CDR
    CDR --- ---
    Páteční mejdan byl takový... Hektický.
    Jak to vše začalo? Už vím.
    Končí pracovní doba, jsem rozzuřený.
    Zvyšuji hlas.
    "Jsem konstantní a dlouhodobě zastávám názor nikoliv refugees welcome ale nazis out!"
    Šéf zvyšuje hlas taky. Dozvídám se, že má rodina by zasloužila znásilnit a podřezat. Že měním kabáty.
    Z mého hlasu trčí ledové ostří, připomínám, že jsem již 17. listopadu na demonstraci zdůrazňoval, že nejsem refugees welcome ale nazis out... Že nesnáším nacionalistické xenofobní blbečky...
    Konverzaci zakončuji shrnutím, že šéf mele hovna a že je stejnej zmrd jako fundamentalisti z Islámského státu.
    Poté přehazuji konverzaci na vedlejší klidnější kolej, potřebuji totiž zálohu na víkend.
    ***
    Přicházím domů, líbám Páju. Zkoumavě hledím na její hezké oči. Jsou nalíčené... A široké.
    "Ty si dnes smažila?"
    Neodpovídá, po chvíli hovoří úplně o něčem jiném.
    Jsem trochu nasraný. Sakra, posledně vydržela skoro 14 dnů.
    Hlavou mi běží nápady. Dát jejím kamarádům lehké varování. Co se jim stane, když ji budou zásobovat.
    Povzdechnu si, je to nesmysl.
    Klasicky trochu zmatkuji, co si vezmu na sebe? Mám vystupovat, sice tam bude jen pár lidí, ale přeci. Balím věci, svítící míčky, svítící kruhy, flowery.
    Vyrážíme.
    V tramvaji jsme čtyři, hned se mě ostatní ptají, tak klasicky, máš něco na večer?
    Vrtím hlavou. Žádné 2cb, žádné mdma, dnes se bude pít!
    Tramvaj drncá, přesvědčuji Miloše, aby se mnou v únoru letěl do Saudské Arábie na vystoupení. Nechce se mu. Argumentuji penězi, tím že se vykoupeme v moři.
    "Vole, podíval ses na mapu?"
    Zatímco se ostatní tlemí, strnule čumím na wiki. Ten posranej Rijád je od moře dál, než Čechy od Baltu.
    Dorážíme na místo, do bývalého kina, dnes tu bude narozeninový mejdan, dvě tři vystoupení, nějaké žonglování, raggajungle a dub, dubstep... Je tu málo lidí. Miloš mě rozesměje, jestli prý něco seženu. Ukazuju na ty dvě desítky lidí.
    "Tady?"
    Utahuji si, že je závislý.
    Pak se tempo večera prudce zrychluje.
    Přichází další lidé.
    Renča má trému, dáváme si panáka, pak dalšího.
    Oslavenec mi k mé nelibosti připomíná, že jsem akci slíbil moderovat.
    Pája s další kamarádkou zjišťují, že nemají cigarety, vysvětluji jim, kde je nejbližší večerka.
    Chvíli žongluji, zdravím všechny z žonglérské obce, objímám kamarádky.
    Holkiy nejdou, jdu se podívat ven. Zde dochází k klasickému zvratu.
    Když drogy nesháním, příjdou za mnou. Nebo přijedou.
    Postávám venku, zastavuje známý taxikář, za chvíli v ruce držím tři tablety ve tvaru srdíčka.
    Kráčím dovnitř.
    Přichází holky. Dělíme se o tři tablety ještě s Milošem.
    Zvrat. Čas začíná divoce pulzovat, smršťovat se, dilatovat.
    Trousím do mikrofonu přiblblé a přisprostlé vtípky.
    Achjo, proč tohle lidi nejvíc baví.
    Vyhlašuji twerkařky z LBC.
    Tableta nastupuje, čumím s pootevřenou pusou na jejich taneční číslo, zadečky se klepou, kamarádi vedle mě se tlemí, nazančuji utírání opratě od pusy.
    Vyhlašuji další číslo, trochu mi pulzuje v uších. Má bývalá fireshow crew volně improvizuje, hraje k tomu našláplý dubstep.
    Během vystoupení ke mně přiběhne má žonglérská partnerka, že musíme vystoupit ihned, protože za půlhodiny už nebude ničeho schopná.
    Předvádíme vcelku průměrné číslo. Drobné chyby napravuji mikrogagy a kašpárkováním. Míčky i kruhy nám docela dost padají, naštěstí to na konci zachraňuje renča světelnou obručí.
    Po vystoupení cítím že jsem moc. Piju a piju.
    Přichází chvíle, kdy mám všechno zpřeházené a nevím v jakém sledu se co dělo.
    Nevím, jak k tomu došlo, zkrátka klasika, výpadky paměti, jsme rozněžnělej jak idiot, najednou sedím na kolenech svý bejvalky Janči. Ono to zní divně, ale Jana je statná žena, o 7 cm vyšší než já, festovně stavěná.
    Sedím jí na nohách. Jsem moc, svět se kolébá a vlní.
    "Koukni na tuhle tvář, kterou si tak miloval."
    Hladím Janu po tváři.
    "Vyser se na ni. Je to fetka"
    "To co potřebuješ máš před sebou" ukazuje pohledem na Renču...
    "Renča je zadaná a..."
    Nějaký šestý smysl mi říká, značně OPOŽDĚNĚ, abych se ohlédnul.
    Pája stojí za mnou a celou dobu na nás konsternovaně zírá...
    Odvádím ji stranou. Žehlím.
    "Já tý krávě dám dělo!"
    Líbám, šeptám, žehlím, držím za ruce, vymlouvám, domlouvám, omlouvám.
    Mám časovou osu celou zpřeházenou.
    Nevím, jestli následující epizoda byla před nebo po tomhle faux pas.
    Tuším, že jsem snědl ještě půlku, dělím se s dalšími lidmi. Kamarádovi houbičkovi vkládám do úst dvě čtvrtinky, asi dvakrát mu vypadnou, sbírám je ze země a cpu je zpět znovu.
    Přívaly emocí se mnou cloumou, jdu za Pájou.
    Přerývaně ji říkám, že ji chci říci to, co tak nerad říkám. Že jsou to slova, kterými šetřím a ať si jich váží.
    "Miluji tě, Pájo.
    Pája se do mě zavine, vzdychá, silně mě objímá. Za chvilku se ode mě odtáhne, zmizí a opět se objevuje.
    Podává mi černou krabičku.
    "Víš, co s tím máš dělat."
    Nechápavě hledím, beru krabičku do rukou, otvírám ji.
    Ano, vím co s ní mám dělat.
    Jdu na záchod, brčko hážu do koše, do toalety sypu obsah tří sáčků. Odhadem asi třičtvrtě gramu perníku. Za nažloutlými krystalky hážu do hajzlu i pytlíky a splachuji.
    Jdu zpět k pódiu, hážu na zem černou lakovanou krabičku a v afektu ji rozšlapávám. Zúpětně si uvědomuji, že byla hezká a je jí docela škoda .)
    Zbytek večera je takový... No, zkomprimovaný.
    Ještě moderuji renegade show, kdy žongléři dělají drobné skeče a podle potlesku dostávají panáka.
    Mohutně se napájím z krabice plné flašek. Medovina. rum, Negrita. Whisky. Medovina. Vodka. Negrita...
    Záblesky.. Přichází skupina nových lidí. Záblesky, jsem na záchodě, foťákem drtím krystaly MDMA a dělám čáry...
    Záblesky. Jedeme taxíkem domů.
    Záblesky. Na baru sedí týpek karpo. Podsaditej potetovanej zhulenec, který zasvětil život boji proti islámu. Odebral si mě z přátel a prohlásil mě vyfetovaným vlastizrádcem. Jsem nervózní, nechci chytit tečku. Je vysoký asi jako já, asi i stejně těžký. Jenž to co já mám v zadku a pupku, on má v bicepsech a býčí šíji.
    Záblesky.
    Ráno se budím, tedy přesněji asi v pět hodin odpoledně. Zjišťuji, že mám na telefonu pavouka.Rozpačitě si vzpomínám, že jsem po příjezdu poprvé dobyl zadní vchod mé přítelkyně.
    V hlavě mi zvoní, tisíce permoníků tluče kladívky...
    Takovej obyčejnej žonglérskej mejdan.
    MONCIC
    MONCIC --- ---
    MASOO: mmnt, donesu popcorn ;) .)
    MASOO
    MASOO --- ---
    Ale tu fotku sis fakt moh odpustit....i kdyzke slecne je smirliva
    MASOO
    MASOO --- ---
    CDR: ty ses pripad....ale zvracene me tyhle tvoje prehnane intimni a na muj vkus az prilis (pro nyx potazmo internet) detailni posty bavi;)
    CDR
    CDR --- ---
    byla zde menší nervozita nad zvětšujícím se pupíkem jedné slečny a já byl v roli hlavního podezřelého... Vše se v dobré obrátilo.

    ***

    aaah... takže test negativní a příliv menstruační krve. Trochu jsem řezničil. A.. Ano, jsem zadán.
    Vše se tak zvláštně vyvinulo.
    Pája je tele.. doufám, že sem nevleze. Nesnáším autocenzuru...
    Pája je tele, které miluju, i když pravda. Když je na dojezdu, dá si špeka a mele takový ty klasický nesmysly, mám chuť ji zbičovat...
    Jinak, poprvé zkušenost se šňupáním sildenafilu - viagry.
    Ležím v posteli, 25 prosinec se již přelomil na další den, boží hod končí.
    Pája je lehce pod vlivem stimulantů a opilá, zhulená. Motá se mi svět, kombinace velké dvacítky ryšavého zmikunda, deseti jégrbomb, čtyř rumů Krakenů a šesti plzní mi nedělá úplně dobře.
    Pája se o mě tře. Její tělo sálá, cítím jejích chuť a nadrženost, cítím její rozžhavený rozkrok.
    Něco namítám - vím, že v tomhle stavu zaboha nedosáhnu erekce. Proklínám jointa, co jsem si s Pájou dal před spaním.
    Hlesnu - "lásko, já se pobliju jestli něco budu dělat."
    "To je teda romantický."
    Dál se o mě tře, již je žhavý i její dech, kouše mě do rtů, do hrudi.
    Něco alibisticky plácnu a potácím se do kuchyně. Snažím se nenápadně rozdrtit třetinu tablety sildenafilu, je toho hrozná hromada, šňupu, je to ukrutný kekel, hořký, k tomu ta totálně betonovací mikrokrystalická celulóza - no prostě kekel.
    Na záchodě očištuji rypák a obličej od stop modrobílého prachu... Doufám, že jsem vše udělal nenápadně.
    Jsem stále nalitý jak slíva... Lehám si do postele, mazlím se s pájou a přemýšlím jak rychle začne sildenafil per nasal působit.
    Okusuji její krásné malé bradavky, jsou úplně tvrdé.
    Během třiceti vteřin se opilý šourek mezi mými stehny mění v kus legované oceli... I motání hlavy odchází, animálně se hýbeme, brzy po nás tečou krůpěje potu...
    ***
    Nevím, jestli to mělo s tím něco společného, ale ráno zažívám jednu z nejhorších kocovin roku 2015, nechci žít. Skučím a prosím o ránu z milosti. Pájina fenka Selly se válí v posteli, zlomyslně se opírá packami po mou pleš, jsme stočený v klubíčku a cítím, že jsme na prahu pekla. Chtěl bych se zeblít..Ale nemám sil, nemám ani sílu se napít. Jen trpím a trpím.

    ***
    Život je turbulentní a divoký. Není mi dopřáno klidu a zřejmě nikdy nebude.
    Pájo... Miluju tě, ale má povaha dělá to, že jsme v počátku, ale já už teď vidím konec, který bude bolestivý, ponižující.
    Miluji tě a mám strach to říci, ta slova jsou takovou magickou formulkou - přináší neštěstí a rozvrat.

    ***

    Druhá dekáda 21. století se nám blíží. Jak to vše letí.
    Klid a mír, lásku a štěstí všem lidem dobré vůle, těm s vůlí zlou dejme šanci na napravení a naději na změnu.

    ***

    ERVIN
    ERVIN --- ---
    CDR: Zajímavá proměna.
    CDR
    CDR --- ---
    Dovolte mi tedy, abych citoval. "Tato země v této době prochází rozumovou, mravní i citovou krizí. Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, jak k této krizi došlo, proč právě teď, musíme si připustit některá velice nepříjemná, ale bohužel pravdivá fakta. To, co nyní řeknu, není projevem univerzitní povýšenosti ani sarkasmu. Je to suché konstatování skutečnosti.
    Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňuji?
    Pro oblast intelektově podprůměrnou, když pominu stavy patologické, jsou charakteristické některé rysy, které si možná všichni neuvědomujeme, a neuvědomujeme si je zejména tehdy, jestliže se stýkáme na univerzitě pouze mezi sebou. Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa, a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení. Někdo je buď dobrý, nebo špatný. To, že hranice mezi dobrem a zlem neprochází ani mezi novými a starými strukturami, ani mezi komunisty a nekomunisty, ale srdcem každého člověka, to uniká. Podobně unikají i jiné komplikovanosti.
    Černobílé myšlení bohužel kontaminuje i morálku. Dobré je pouze to, čemu rozumím - a toho není mnoho. To, čemu nerozumím, je špatné. Odtud filozofie je nesmysl, matematika je k ničemu, kybernetika je pavěda, genetika je rovněž pavěda.
    Z tohoto intelektového zázemí potom pramení tzv. lidové pravdy - každý cikán krade, každý žid je lichvář, každý zrzavý je zákeřný - a ty mívají často nacionální charakter. K tomu se přidává určitá sugestibilita.
    M.Zeman 1992
    CDR
    CDR --- ---
    njn.. jsem v situaci, kdy někdo stojí ve dveřích a nechce se mu dovnitř ani ven. Blokuje tak možnost vstoupit ostatním. A já jsem zblblý a nemám sílu ani chuť ho z těch dveří vyrazit.
    Jsem v situaci, kdy hejtuju perník. S jednou pravidelnou uživatelkou žongluju v Cirko Minimo, s druhou už tři týdny šukám. A já nedokážu s někým šukat bez citů.
    Very funny.
    Mrdat!
    CDR
    CDR --- ---
    CDR
    CDR --- ---
    v hlavě mi bliká výstražné červené světlo. Spálíš, se spálíš!
    CDR
    CDR --- ---
    Zneužití státního svátku hloupou nacionalistickou propagandou

    Během demonstrace skandovali na větší protiimigranskou manifestaci různá hesla, z nichž nejúdernější bylo Náckové, táhněte, uprchlíci, vítejte. Zaznělo i několik projevů, nejrazantnější slova pronesl Cedrik. "Jsem tady proto, že nechci, aby státní svátek vzniku Československé republiky byl zneužíván k pravicové extremistické hnědé propagandě panem Okamurou, estébákem Pepou Nosem a dalšími. Vyjadřuji tímto svůj nesouhlas a chci ukázat, že obyčejný slušný člověk by měl stát na této straně, a ne tam mávat praporem a poslouchat hloupou nacionalistickou populistickou propagandu." Organizátoři ukončili svoji demonstraci proti xenofobii o něco dříve než skončila ta vedlejší, patrně i na přímluvu policejního antikonfliktního týmu. I díky tomu se předešlo případnému střetu obou skupin.
    CDR
    CDR --- ---
    Boleslavi na promočené Julisce zvlhl střelecký prach. Od prohry ji zachránila penalta
    CDR
    CDR --- ---
    ohnivý kmen Tribo Fuego, kde jsou lidi spojeni stejnou fascinací ohněm, žonglováním a tribal rytmikou, povětšinou i podobnými názory, je účinný lék na bolístky a chandru.
    Pospolitost, která hřeje a léčí.
    Včerejší vystoupení v Crossu bylo magické.

    CDR
    CDR --- ---
    freeze fest:

    Prisel jsem k reprostene v katedrale a premyslel, jak funguje planenomet 20 metru vysoko. Privlnila se krasna divka. Usmev proti usmevu. Pritiskla se stehnem na me stehno, zajela rukou pod kosili a pohladila mi pupek. Jeji rty se ke mne priblizily a septly: "nemas neco dobreho?"
    Achjo! :D
    ERVIN
    ERVIN --- ---
    CDR: Pravda!
    CDR
    CDR --- ---
    CDR
    CDR --- ---
    wonderland

    in the summertime
    chvilku spíš v brništi
    zlomíš si čelist zívnutím
    hledíš
    sakra
    spím na zastávce v Ústí nad Labem
    stíny se míhají
    ara! ara!
    in the summertime
    milosrdné nebe
    nabídne ti vykoupení
    svlékáš triko SuperJew
    kůže dychtivě saje
    krůpěje vláhy
    in the summertime
    elektrizující svěžest
    refrešuje okoralá zakončení
    "jsem bakalářka, ale chci být inženýrka"
    ta dentální malformita
    je kurva roztomilá
    a k sežrání..
    in the summertime
    namáčím si hlavu
    do nafukovacího bazénku
    nechci vědět
    kolik dětí si do něj cvrklo
    slečna růžová je trochu moc
    a ty jsi nervózní
    in the summertime
    cože
    v děčíně je to takhle hezký?
    nonšalatně a s grácií
    naliješ si třetinku plzně do boty
    to neumí každý
    prsty se ti trochu chvějí
    a víš
    že jí chceš
    že jí moc chceš...
    in teh summertime
    CDR
    CDR --- ---
    upletl jsem si na sebe bič, přislíbil jsem druhou povídku z planety Eden, měl bych ji představit na jisté kulturní trachtaci v Rychnově. V září.
    Ovšem, múzy mě nelíbají. Chybí mi přiměřená dávka trýzně a neštěstí.
    Poslední tři týdny jsem chvilku takové stavy měl, ale ty jsem promarnil.
    No, uvidíme .)
    CDR
    CDR --- ---
    Včera jsem usínal a před očima mi běželo několik obrazů z CZTK05. 10 let, jak to letí.
    Obraz 1: lehce pod vlivem ilegálních substancí koukám fascinovaně na kordon tisíce policistů, křičím na ně "fašistický svině!", hulákám, v tom se na uzavřené dálnici objeví podval s obrněným transportérem, hledím na trčící hlaveň 20 mm kanónu. Na chvíli se mi dělá špatně a mám chuť vyzvrátit vnitřnosti, klepou se mi nohy... Dvacetivteřinová krize je pryč, hrdě vztyčuji hlavu a dále pokřikuji na postupující kordón
    Obraz 2: tisícihlavá saň postupuje a nechává za s sebou zpustošenou zemi plnou střepů, dvě new age holčičky v batykovaných sukýnkách si sedají.
    "Když bude sedět a nebudeme se hýbat, nic nám nemůžou udělat."
    Kordon se příbližil, jeden policista z úšklebkem hledí na ty pacifistický naivky, vytahuje macaté šokové petardy, zapaluje je a háže je jim do klína.
    Vstaly velice rychle.
    Obraz 3: Velký a těžký agregát (a drahý) okolo něho vůbec nic, žádný sound. Sedí na něm dva na šlupky vožralí kluci, dle přízvuku bych šacoval Moravu.
    "Tyvole, Franto, ti říkám, neustupíme ani o kousek! Jestli ustoupíme, tak jsme mrdky!"
    "Jasně Honzo, radši se nechám zabít než abych utíkal před bengáči!!"
    Omotávají se tlustým řetězem, docela důkladně, jen jeden malý zádrhel, nemají zámek.
    Zásahové výbušky a vodní dělo dělají své. Kluci sice neochotně, ale ustupují, řetěz neřetěz...
    Obraz 4: kamarádka Hanka poskakuje jak rarach snaží se zapovat role slámy a kutálet je na kordon korytnaček. Je to obraz pošetilý a má notnou příchuť trapnosti.
    Sláma nechce hořet, je lisovaná a navlhlá. Kopeček je mírný, role se kutálí laxně, dokutálí se ke kordonu, jeden těžkooděnec vystupuje z řady a několikametrákovou roli bez námahy zastavuje nohou.
    Obraz 5.. Poslední a nejsymboličtější.
    Kráčím po louce, zdání, že bychom se ubránili a párty mohla pokračovat je pryč. Všude nepořádek, střepy, zmatení lidé, dýmovnice, slzák.
    Uprostřed louky leží bílý tištený sešit s nápisem "DIY manuál". Je rozšláplý a je na něm otisk podrážky policejní křusky.
    ***
    Deset let a moc se toho nezměnilo. Právo je v naší zemi nevymahatelené a policie stále patří mezi kastu beztrestných. Lidé na policii ztrácí zuby, občas je někdo ukope, vykloubí jim rameno. Mezi největší trumfy výkonu moci patří použití chvatů a hmatů za přecházení na červenou. Lidé blokující neonacistické pochody jsou nakládáni v poutech do antonů...
    Deset let...
    CDR
    CDR --- ---
    Lotyšská láska

    Ozvěny hrůzy, co v něm zbyla
    když uneslo ji auto politbyra
    soudruzi objali jej okolo ramen
    dali mu zemiak...
    Ne, byl to jen kámen.
    ***
    Hořel láskou a myslel že je živý
    ale není lotyšská láska
    je jen tma, chlad a halucinace z podvýživy.
    A falešný zemiak osolený slzami.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam