Nestalo se nic hroznýho, nezachoval jsem se nikterak neobvykle ani hanebně, jen došlo ke hloupé shodě náhod a vlastně nešťastné misenterpretaci celé situace.
A k mému nepochopení a chybného vyčtení rozpoložení druhé osoby.
V neděli mi přišly tři vyčítavé sms, něco kňouravého jsme odpověděl a od té doby ne.
Jistě, chci se ospravedlnit, ale nemám na to sílu.
Hrozná pachuť v puse a serotoninový dluh spojený s depresí a těžkou morální kocovinou.
Hlubokým uvědoměním si sebe samého. A jak hluboká iluze to byla.
Jsem kdo jsem a patřím kam patřím.
Koukám celý den v práci na retardované blbečky, vycukané gamblery, pětadvacetileté vysmahlé ženské zrůdy bez chrupu. Alkoholici na konci své cesty.
Patřím k vám.
Jste můj svět.

CDR: jaj

Menší genealogické okénko.
Jako.. Ten červíček vždy ve mně hlodal. Ale nepátral jsem.
Vždy jsem se chlubil, že jsem klasický Čech.
Ovšem s nadsázkou - takový ten běžný Čech - multikulti ingot vypadnuvší z tavícího tyglíku české kotliny.
Odkazoval jsem se na 1/16 německé krve, 1/16 italské, 1/8 hmmm... Z otcovy strany nemám moc jasno, babička Pelagie Hluchaničová byla Polka? Nebo Ukrajinka? Martina Jašková bude vědět.
Zbytek předků by měl být víceméně český, ovšem s přitěžujícím sudeťáckým faktorem.
Svůj původ jsem používal často, při běžné konverzaci, při flirtování, svádění, házel hloubavé pohledy a prsty mnul chomáč vousů pod spodním rtem, pak tahal šosaté vtípky o tom, že je mi vlastní německá preciznost a italská vášeň zároveň...
Při debatách chlapských jsem žertoval, že bych si za války mohl vybrat stranu Osy anebo Spojenců.
Nu. To bych opravdu nemohl :D
Jako první přišlo zjištění, že ona 1/16 německé krve, je ve skutečnosti rodová linie Německých Židů.
A dnes mi má sestra Jindriska Charvátová Romany jen tak mezi řečí potvrdila to, co jsem vlastně tušil :)
Má milovaná babička, za svobodna se pyšnící krásným exotickým jménem Alba Romany, má babička s alabastrovou pletí byla vnučkou italského cikána, který přijel okolo roku 1860 kutat sychrovský tunel.
To tušení vycházelo z jednoho románu, Romany by prý mělo být rodové jméno římských cikánů.
***
Je zvláštní, že v 90. letech, kdy jsem o svém původu věděl kulový, jsem v okruhu svých kamarádů krom své tehdy čerstvé přezdívky Cedric také častován Cikánský baron, to samozřejmě v různých variacích - Báron, Baroa, VaBaroa, Ároua...
A ještě dřívěji, v první a druhé třídě jsem byl často provokovaný "štrojsáku, cigoši smradlavej" což končilo pochopitelně zuřivými bitkami.
***
Nějaká pointa? Ani nevím.
Snad že jen chudák Daneček krom mého podílu nafasoval od Páji ještě nemalou část krve slovenské.
Ještě by mohl být zrzavý :3
Jop, a vy, gadžové, knedlíkové hlavy, dávejte si na mě pozor :D

mé myšlenky rotují v kruhu, to je samozřejmé
jak jsem u onehdá psal o dívce z prahy, jejíž myšlenky mě rajcují, tak jsem s ní měl lehké polorande.
a teď na čarodejnice bychom mohli dojít k rande plnému.
jsem štajf (oi, to je slovo) z jejího feminizmu, kerky grl pwr na jeim bicepsu.
Vzdělaná, chytřejší než já... Tu chci!!!!!!!!!!!!!!!!!

Poslouchám Bullet with butterfly Wings od Smashing Pumpkins a Daneček k tomu drnká na kytaru. Normální sobotní dopoledne .)

Vše to tak rychle letí.
Vstřícnější přístup Páji mě trochu vyléčil a vyčistil hlavu.
Ještě minulý týden jsem si myslel, že ji stále miluji.
Ale její změna chování mě přinutil se zamyslet, jak to doopravdy je.
A uvědomil jsem si, že už bych se nevracel. Nestěhoval zpět.
Neskláněl hlavu a nemlčel nad jejími chybami.
Už je to rozbité a nelze to znovu slepit.
***
Sice nemám moc důvodů se radovat, navíc mám nepříjemný pocit, že mi začíná selhávat fatálně zdraví.
Ale u srdce, v hlavě mám jasněji a lépe se dýchá.
Už nehledím zpět. Není kam se vracet.
***
Minulý víkend byl divoký, narozeniny kamarádky, piatika, opilecké exhibování v exotických končinách Vansdorfu, tento víkend bude rodinný, budu mít Danka na tři dny.
Docela se těším, navíc odpočinu a detoxikuji.

CDR: Za mě je to takhle dobrý, nic bych neměnil.

A ještě chmmmm...
V dubnu našetřím 3500 na DNA testy.
Všichni mě to rozmlouvají, končí to u otázky, jestli mám Dana rád.
Miluji svého syna. Je to ta nejhezčí věc, která mě potkala.
Jenže echci žít ve lži.
A věřit osobě, která rok a půl nebyla ani schopná se přiznat, že nemá nárok na mateřskou (chybějíci JEDEN!!! odpracovaný měsíc) se moc nedá.
Ovšem, jestli není mým synem, tak to bude taková rána do vazu...
Uvidíme.