• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CDROdkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky... zahleděn pohledem k sobě nevidíš ostatní...
    CDR
    CDR --- ---
    ajaj!
    Zatracenej fejsbúk a holky co si fotí jen (hezký) obličej.
    Zapomněl jsem na zkušenosti.
    Pomalu se chystám, jdu z domova vykoupaný se do práce navonět a na konci ulice vidím dívku s fialovými vlasy.
    A monstrózním pozadím.
    Tak co teď?
    Zbaběle utéci?
    Nic, co jsme si navařil, to si i sním.
    Ale jako fakt monstrózním, cítím se se svým metrákem jak pápěrka :D
    CDR
    CDR --- ---
    8 dnů bylo báječných a náročných
    Samota mi začíná lézt na mozek.
    Z legrace jsem na ovčáčkův profil vložil inzerát.

    "Nějaká žena z Liberce a okolí na seznámení?
    Je mi 42/182 cm, mám dvouletého syna (střídačka), mezi mé koníčky patří sci-fi filmy, sci-fi literatura, částečně jsem literárně činný, dále žongluji a provozuji ohnivé vystoupení.
    Lehká nadváha, sport příliš nemusím.
    Jsem důsledně proti jakýmkoliv formám rasizmu, xenofobie a nacionalizmu, jinak bych se popsal jako středový liberál.
    Vášnivý diskutér.
    Trochu chlastám, pravda.
    Ale jako skoro každý muž, jsem vycvičitelný, ovlivnitelný a schopný přiměřené drezury."

    Jakože legrace, noo, ale kousek je tam... JE tam.

    Mezi mé koníčky patří na fb marketu upozorňovat lidi na předražené inzeráty.
    Dnes se trhla menší hádka ohledně počítačové sestavy a jedna slečna se mě zastala, že mám pravdu.
    Trochu mě to udivilo.
    Podíval jsem se na profil, hele, fialovovlasá gamerka. Z Liberce.
    Chvíli jsem se ošíval a pak to udělal.
    Napsal jsem, jsetli nepůjdem na kafe.
    Cítil jsem se jak profesionální donchuán. Tedy přesněji, cítili jsem se blbě.
    Pochválil jí její i7 s 1070ti, pokecali o virtuálních měnách a zítra jdeme na kafe.
    Asi bych se měl oholit.
    Se zuby, pleší a pupkem nic neudělám :D
    A...
    Budu se modlit, ať není white power rasistka.
    Jee, těším se!
    CDR
    CDR --- ---
    6.den

    tahle zpráva asi nebyla šťastná

    tyvole, jseš živá? nebo ses ufetovala perníkem?
    Je to takový divný, když nenapíšeš 5 dnů jak se daří synovi

    reakce byla okamžitá :)
    CDR
    CDR --- ---
    5. den

    ta manda za 5 dnů ani jednou nezavolala jestli jsme v pořádku
    CDR
    CDR --- ---
    jsem pozvaný na liberecký festival poezie.
    A to jsem pět let nic nenapsal.
    Opráším pár starých věcí.
    A pak udělám dvě nové.

    Black star, tribute to David Bowie. Hvězda bolesti hroutící se svou vahou do sebe.

    A Aylan. Aylan/Alan Kurdi.

    Je to narafičené.
    Utopit je jak koťata.
    O jednoho míň, naštěstí pro nás, stejně se množí jak krysy.
    O čem snil, než naplnil si plíce slanou vodou?

    To bude těžký... A snad se to povede.
    CDR
    CDR --- ---
    4.den
    Je to namáhavý.
    Dana beru ven jen na zahrádku do Azylu, je tam spokojený, zná lidi a jsou tam děti.
    Bude mít velký víkend v kempu u mé sestry, i já, budu dělat fireshow pro děti.
    Dobře jsem skončil. Nebo je to začátek?
    Tlustý klaun hrající si s ohněm a pitvořící se na malý usmrkance.
    Před pár minutami jsem dana vykoupal (zas zapráskanej jak jelito, ale půlku domnělé špíny jsou modřiny od toho jak padá), zas menší plakání, jak umí jen pár slov, tak mi nebyl schopen vysvětlit, že se chce koupat - už viděl vanu, jak se napouští, koupat, ne dlabat jídlo!
    Celá ta komplexní péče je namáhavá. Oka nemůžeš spustit.
    Do toho mě dloube myšlenka, tak jedovatě nepříjemná, tak srážející mé sebevědomí.
    Péče o syna je vysilující, je to záhul. A Pája přesto dala přednost tomu mě vyhnat, než aby jsme tu péči sdíleli. Bez jakékoliv vize a představy, jak se k tomu postavím, zda jí vůbec v budoucnosti nějak vypomůžu.
    Celý ten těžký zápřah, tu řeholi si nasadila na hřbet, než aby byla se mnou.
    To žere a hlodá.
    Zatraceně hlodá a sráží k zemi.
    ***
    Dal jsem mu pusu na dobrou noc a řekl svou obřadní větu, kterou jsem nikdy v dětství neslyšel. a strašně ji potřeboval slyšet. Doufám, že i když se mi něco stane (necítíím se zdráv), že si ji bude pamatovat a že ho třeba v dospělosti, v pubertě, po své cestě životem zahřeje.

    "Táta tě má rád"

    Když se narodil, tak jsem mu šeptal "táta bude při tobě vždy stát."
    To se nepodařilo, ale s tím už nic neudělám.
    CDR
    CDR --- ---
    poprvé jsem doma vařil. Nepočítám vajíčka, čínský polívky a párky, dělal jsem DAnovi nudle s boloňskou omáčkou.
    Zjistil jsem, že mi chybí strašně moc věcí, nudle jsem vařil v pánvi :)
    Po šesti měsících, co bydlím v novém bytě.
    Poprvé jsme Dana u mě koupal.
    A dnes mu večer poprvé vyčistím zuby, zatím jsem na to kašlal.
    ***
    Strašně moc silných impulzů. Dnes mi vyhrkly slzy do očí, když jsem Danovi utíral zadek.
    Vždy zakřičí "bobo", hovínko je předpisově v nbočníku, ale nechce si nechat utřít zadek a musím ho nahánět po bytě.
    Utíral jsem mu zadek a před očima mi úplně jasně vytanulo, jak jsem utíral zadek dědovi. Úplně jsem na to zapomněl.
    Koloběh života, hmmm.
    CDR
    CDR --- ---
    druhý den s danem, ještě šest dnů.
    Moc mě dnes překvapil. Krom malýho šprajcu a breku, kdyj sem ho plácl přes ruku, ať si nestrká prst do zadku, ukázal charakter.
    Hrdě jsem řekl, to je můj kluk :)
    Zahrádk aAzylu, spousta dětí, malá holčička, tak 4 roky, evidentně se Danovi líbila, kde byla ona, tam byl on.
    Měla elektronický foukač bublin, nechtělo se jí ho půjčovat, ale na příkaz rodičů ho danovi občas půjčila.
    Ještě ho musela půjčovat sestře, což v této kombinaci se za chvíli rozbrečela a dostala menší hysťák.
    Danovi se fialový udělátor, který hrál a foukal bubliny, hrozně líbil.
    Ale když viděl holčičku, rodiči vyhnanou na hanbu do dřevěné budky, jak usedavě brečí, tak se zamyšleně podíval na fialový bublinátor, pak na ní, chvíli přemýšlel, pracně přelezl schod do budky a bublinátor jí odevzdal.
    To bylo sladký :)
    Pak holčičce i její sestře rozdal sladkosti, které měl pro sebe.
    To bude asi nebezpečný Casanova, ví jak na to :)
    CDR
    CDR --- ---
    měsíční BAN!
    CDR
    CDR --- ---
    ještě dva dny RO ban na fb.
    Je to strašně otravný.
    Lidi píšou, myslí si, že jsem zmrd, který neraguje na jejich zprávy.
    Obchodní aktivity bazaru spojené s FB nemůžu spravovat.
    Ztratil jsme telefon, nemám čísla, nemůžu lidem odpovídat.
    Hrozně otravné.
    Vzhledem k monopolu FB by messenger měl podléhat nějakým direktivám, měl by být přístupný komukoliv.
    A vůbec.
    Znárodnit tu mrdku.
    CDR
    CDR --- ---
    Oheň praskal, Dan si utíral ruce mastné od prvního buřta v životě.
    Máma probírala svůj zánět čelisti, který by už měl být odléčený, ale že tam stále něco cítí a že se bojí rakoviny, zajde si k doktorovi.
    Koukali jsme do ohně, přes BT reproduktor jsem mámě pustil její oblíbené folkové písně.
    "Ten život byl krátký a strašně rychle utekl. A já tady ještě chci zůstat."
    Otočil jsme hlavu, protože jsem cítil, že se mi do očí derou slzy.
    Dan seděl v záhonu a postavičkou šmouly vykutával díru v suché prašné hlíně, spokojeně u toho pištěl a vykřikoval.
    Chtěl jsem mámě říci, že už přes půl roku bydlím sám a že kvůli tomu nemám moc peněz ani času, abych se jí více věnoval.
    Že její pozdravy tchýni a Páje jsou zbytečný.
    Ale tohle nebyla ta pravá chvíle.
    ***
    Sobota byla hezká, syn je opravdu vztekloun, ale nic vážného.
    Ráno, když jsem ho odevzdával Páje, tak se mu nechtělo přes práh bytu, začal se vztekat a brečet.
    Trhalo mi to srdce na kusy.
    ***
    Život s sebou nese nádherné, ale i smutné věci a většinou jsou spolu nerozlučně spjaty.
    Nevím, co si mám myslet o Danově výchově...
    Příští týden si beru syna na týden, budu mít spoustu času na přemýšlení.
    CDR
    CDR --- ---
    Už jsem se vyspal z tý diskotéky (i když... ten intenzivní zážitek s moscow death brigade byl opravdu nejsilnější zážitek tohohle léta) a vracím se do nepříjemné reality.
    Dvouletý Danek, když mě vidí tak na mě nereaguje. Jsem vzduch.
    Má vzteklé hysterické záchvaty - nevím, jak je to neobvyklé, měl jsem je v dětství taky, to až do školního věku.
    Ve školním věku jsem k tomu přidal rvaní. Nic jsem si nenechal líbit, jakmile jsem cítil příkoří, jednal jsem.
    Skoro mi je těžké si připustit, že já pacifista, mám do páté třídy na svědomí několik rozbitých hlav, zlomenou ruku, natržené ucho.
    Kvůli vzteklým záchvatům nějaký "hodný" soused na mou ex zavolal sociálku.
    A ona mi to tají.
    No...
    Mračím se a mám vrásky.
    A čekám, jak si vezmu za deset dnů Dana na celý týden.
    Bude trochu jiná dovolená, rodinná dovolená - poprvé v mém životě. Budem trochu cestovat, pojedu za sestrou, která spravuje kemp, za mámou - babičkou, snad trochu ke mně syčák malý přimkne.
    Páju bych roztrhl na kusy...
    Ale s tím nic nenadělám.
    Můžu si stěžovat na lampárně.. Nebo, eh, na sociálce .)
    CDR
    CDR --- ---
    za celý léto pro mě nejvíc moc
    zpocená těla, afa vlajka vlaje, hoří světlice... brutální technopogo
    ultimate!


    Moscow Death Brigade "Brother & Sisterhood" Official Video
    https://www.youtube.com/watch?v=d4eqettF5qI


    CDR
    CDR --- ---
    koncert death moscow brigade je pro mě o nejintezvnejsi,co jsem v zivote zazil.
    Svetlice, velká afa vlajka a brutalni technopogo.
    Fakt mrda
    CDR
    CDR --- ---
    Zítra jedu na mighty sounds dělat fireshow support a po pravdě, nechce se mi.
    Před 14 dny víkend na Sázavě, minulý v Mlékojedech na Circus Culture Festu, vždy stejný scénář dojezdu po speedu, MDMDA a moři chlastu, vždy vyždímaný až do středy, serotoninový dluh nelze oblafnout.
    Circus Culture Fest byl roztomilý, výborně jsem si zaohňoval a slyšel potlesk, to vždy zahřeje.
    A je k tomu milá, ale taková ambivalentně smíšená vzpomínka.
    Je kolem třetí hodiny ranní, energicky tancuji, vyštajlovaný ve své crustpunkmetalové džínové vestičce, kterou používám na ohňování.
    Přitulí se ke mně hezká holka, tak 30. Tmavooká, tmavovlasá, zhoukaná emkem, přítulná.
    Jednou za chvíli mi přistane na ústech polibek a zavine se do mě, pohladím jí zadeček, usměju se, zemkovaná víla odtancuje dál a věnuje stejnou pozornost ještě jednomu klukovi, týpkovi, co celý CCF moderoval.
    Nejsem akční, nejdu do ní, polibky a objetí mi věnuje sama od sebe.
    Je to božsky příjemné, všichni jsme na podobné empatické vlně, Robickovi odpouštím, že hraje ty nejvíc vousatý DNB a raggajungle tracky, co jdou vytáhnout.
    Celé to začne kalit moderátor (ráno vše popírá, ale jedna z mých kamarádek mi potvrdila, že to viděla).
    Začne žárlit a nepochopitelně si hájit svůj revír.
    Jsem pasivní, ničemu nejdu naproti, ale stejně mi při tanci přistane tvrdý rameno na rameno, kdy téměř ztrácím rovnováhu.
    Po té jsme najednou sami s vílou, mluvíme spolu. Říká mi, že má tři děti, moc jí nevěřím.
    Přichází znovu moderátor, stojí přede mnou, hledí mi do obličeje asi z 5 cm. Je o něco vyšší.
    Nikdy jsem nikomu nedal hlavičku. Přemýšlím, jestli to není ta správná chvíle to vyzkoušet. Jen trochu poskočit.
    Kašlu na to.
    Tyto věci si vybavuji ostře, jednu věc ovšem nikoliv.
    Bedny řvou, není moc rozumět, mám pocit, že se na mě otočil a zakřičel "Tak si ji vem!"
    Krčím rameny.
    Blíží se ke čtvrté a zhoukaná víla mizí.
    Tancuji, cítím, že někdo tancuje za mnou a kopíruje mé pohyby. Dotýká se mých půlek. Chvíli myslím, že se víla vrátila, otáčím se.
    Za mnou stojí dvoumetrový chlap v bílé košili.
    Vykulím oči, varovně zamávám prstem a vyštěknu "NO!"
    To varování bylo důrazné a už jsem o něm do rána nevěděl.
    ***
    Krásný víkend. Plný krásných žen a přátel.
    Lehké pobláznění nad kanaďanojaponkou Kylie.
    Nadpozemsky krásná .) Nešly odtrhnout oči.
    CDR
    CDR --- ---
    Začalo to docela slibně. Šel jsem si dát cigáro na terasu, hodil po ní okem.
    Výrazná lehce oplácaná technařka s blond dredy.
    Po nějaké době, sedím sám na baru, srkám plzeň a házím do sebe prohibido. Přisedla ke mně, zapředla řeč.
    Že mě zná od svých kámošek a kamarádů.
    Trochu pomachruji s jakými soundy jsem jezdil.
    Její otázka, zda mám přítelkyni mě trochu elektrizuje.
    Obdivuje mé tetování a hladí mě po paži.
    Jsme venku na cigaretě, telefonuje a u toho mě bezmyšlenkovitě tahá za šňůrky od bermud, dostávám explozivní erekci.
    Přemýšlím co dál, ale vidina, jak jí držím za platinové dredy a u toho jí vymrdávám mozek z hlavy mi soudné přemýšlení dost ztěžuje.
    Pak přišli další kamarádi a vše vyšumělo.
    Asi na mě bylo vidět, že jsem moc hladový, sakra, půl roku jsem bez sexu...
    Hlad není přitažlivý.
    ***
    Na druhu stranu, střízlivý si jsem vědomý, že dvacetiletá lehce natuplá technařka (ten vjem může pramenit jen z jejího telecího věku) by pro mě nebyla žádná výhra, ale spíš jízdenka do pekla .)
    CDR
    CDR --- ---
    CDR: Teď kolují fotky utonulého muže se svou dcerou. Leží ve mělčině řeky Rio Grande.
    Jistě, je to především chyby onoho muže. Při cestě za lepším a důstojnějším životem zaplatil cenu nejvyšší, stejně tak jeho malinká dcera.
    Opět ale stojím jak opařený, když čtu reakce lidí na internetu.
    Část jde jednoduše odflitrovat - mladí oportunističtí blbečci, kteří se popadají za břicho smíchy, jaké budí pohoršení.
    Býval jsem podobný a nebyl jsem sám. Takový ten pozérský nihilizmus a vtipy o dětech v mixéru, haha, funny.
    Zestárnou a valná většina se z nich změní.
    Ale co ti ostatní? Ti starší?
    Kde mám sebrat empatii, abych se do nich vcítil, abych pochopil odkud se v nich bere ta zuřivá zloba, hnisavá nenávist?
    Ta mrtvá holčička ze Salvadoru nějak ohrožuje jejich posrané životy?
    Nebo v noci nespí strachy a bojí se tajné invaze Salvadorských mužů s velkými iphony?
    ***
    Nic se nemění.
    CDR
    CDR --- ---
    Nevím, jestli ti to dám někdy pečíst, ale jestli ano, tak dnes je velkej den, poprvé si spal bez plíny.
    Mám tě rád, čudliku a mrzí mě, že u těchto věcí nejsem.
    CDR
    CDR --- ---
    BOB_GALLOWS: bazar, zastavárna
    BOB_GALLOWS
    BOB_GALLOWS --- ---
    CDR: Uf. Co to je za práci, není-li to tajné?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam