Začalo to docela slibně. Šel jsem si dát cigáro na terasu, hodil po ní okem.
Výrazná lehce oplácaná technařka s blond dredy.
Po nějaké době, sedím sám na baru, srkám plzeň a házím do sebe prohibido. Přisedla ke mně, zapředla řeč.
Že mě zná od svých kámošek a kamarádů.
Trochu pomachruji s jakými soundy jsem jezdil.
Její otázka, zda mám přítelkyni mě trochu elektrizuje.
Obdivuje mé tetování a hladí mě po paži.
Jsme venku na cigaretě, telefonuje a u toho mě bezmyšlenkovitě tahá za šňůrky od bermud, dostávám explozivní erekci.
Přemýšlím co dál, ale vidina, jak jí držím za platinové dredy a u toho jí vymrdávám mozek z hlavy mi soudné přemýšlení dost ztěžuje.
Pak přišli další kamarádi a vše vyšumělo.
Asi na mě bylo vidět, že jsem moc hladový, sakra, půl roku jsem bez sexu...
Hlad není přitažlivý.
***
Na druhu stranu, střízlivý si jsem vědomý, že dvacetiletá lehce natuplá technařka (ten vjem může pramenit jen z jejího telecího věku) by pro mě nebyla žádná výhra, ale spíš jízdenka do pekla .)

CDR: Teď kolují fotky utonulého muže se svou dcerou. Leží ve mělčině řeky Rio Grande.
Jistě, je to především chyby onoho muže. Při cestě za lepším a důstojnějším životem zaplatil cenu nejvyšší, stejně tak jeho malinká dcera.
Opět ale stojím jak opařený, když čtu reakce lidí na internetu.
Část jde jednoduše odflitrovat - mladí oportunističtí blbečci, kteří se popadají za břicho smíchy, jaké budí pohoršení.
Býval jsem podobný a nebyl jsem sám. Takový ten pozérský nihilizmus a vtipy o dětech v mixéru, haha, funny.
Zestárnou a valná většina se z nich změní.
Ale co ti ostatní? Ti starší?
Kde mám sebrat empatii, abych se do nich vcítil, abych pochopil odkud se v nich bere ta zuřivá zloba, hnisavá nenávist?
Ta mrtvá holčička ze Salvadoru nějak ohrožuje jejich posrané životy?
Nebo v noci nespí strachy a bojí se tajné invaze Salvadorských mužů s velkými iphony?
***
Nic se nemění.

Nevím, jestli ti to dám někdy pečíst, ale jestli ano, tak dnes je velkej den, poprvé si spal bez plíny.
Mám tě rád, čudliku a mrzí mě, že u těchto věcí nejsem.

Nestalo se nic hroznýho, nezachoval jsem se nikterak neobvykle ani hanebně, jen došlo ke hloupé shodě náhod a vlastně nešťastné misenterpretaci celé situace.
A k mému nepochopení a chybného vyčtení rozpoložení druhé osoby.
V neděli mi přišly tři vyčítavé sms, něco kňouravého jsme odpověděl a od té doby ne.
Jistě, chci se ospravedlnit, ale nemám na to sílu.
Hrozná pachuť v puse a serotoninový dluh spojený s depresí a těžkou morální kocovinou.
Hlubokým uvědoměním si sebe samého. A jak hluboká iluze to byla.
Jsem kdo jsem a patřím kam patřím.
Koukám celý den v práci na retardované blbečky, vycukané gamblery, pětadvacetileté vysmahlé ženské zrůdy bez chrupu. Alkoholici na konci své cesty.
Patřím k vám.
Jste můj svět.

CDR: jaj

Menší genealogické okénko.
Jako.. Ten červíček vždy ve mně hlodal. Ale nepátral jsem.
Vždy jsem se chlubil, že jsem klasický Čech.
Ovšem s nadsázkou - takový ten běžný Čech - multikulti ingot vypadnuvší z tavícího tyglíku české kotliny.
Odkazoval jsem se na 1/16 německé krve, 1/16 italské, 1/8 hmmm... Z otcovy strany nemám moc jasno, babička Pelagie Hluchaničová byla Polka? Nebo Ukrajinka? Martina Jašková bude vědět.
Zbytek předků by měl být víceméně český, ovšem s přitěžujícím sudeťáckým faktorem.
Svůj původ jsem používal často, při běžné konverzaci, při flirtování, svádění, házel hloubavé pohledy a prsty mnul chomáč vousů pod spodním rtem, pak tahal šosaté vtípky o tom, že je mi vlastní německá preciznost a italská vášeň zároveň...
Při debatách chlapských jsem žertoval, že bych si za války mohl vybrat stranu Osy anebo Spojenců.
Nu. To bych opravdu nemohl :D
Jako první přišlo zjištění, že ona 1/16 německé krve, je ve skutečnosti rodová linie Německých Židů.
A dnes mi má sestra Jindriska Charvátová Romany jen tak mezi řečí potvrdila to, co jsem vlastně tušil :)
Má milovaná babička, za svobodna se pyšnící krásným exotickým jménem Alba Romany, má babička s alabastrovou pletí byla vnučkou italského cikána, který přijel okolo roku 1860 kutat sychrovský tunel.
To tušení vycházelo z jednoho románu, Romany by prý mělo být rodové jméno římských cikánů.
***
Je zvláštní, že v 90. letech, kdy jsem o svém původu věděl kulový, jsem v okruhu svých kamarádů krom své tehdy čerstvé přezdívky Cedric také častován Cikánský baron, to samozřejmě v různých variacích - Báron, Baroa, VaBaroa, Ároua...
A ještě dřívěji, v první a druhé třídě jsem byl často provokovaný "štrojsáku, cigoši smradlavej" což končilo pochopitelně zuřivými bitkami.
***
Nějaká pointa? Ani nevím.
Snad že jen chudák Daneček krom mého podílu nafasoval od Páji ještě nemalou část krve slovenské.
Ještě by mohl být zrzavý :3
Jop, a vy, gadžové, knedlíkové hlavy, dávejte si na mě pozor :D

mé myšlenky rotují v kruhu, to je samozřejmé
jak jsem u onehdá psal o dívce z prahy, jejíž myšlenky mě rajcují, tak jsem s ní měl lehké polorande.
a teď na čarodejnice bychom mohli dojít k rande plnému.
jsem štajf (oi, to je slovo) z jejího feminizmu, kerky grl pwr na jeim bicepsu.
Vzdělaná, chytřejší než já... Tu chci!!!!!!!!!!!!!!!!!

Poslouchám Bullet with butterfly Wings od Smashing Pumpkins a Daneček k tomu drnká na kytaru. Normální sobotní dopoledne .)

Vše to tak rychle letí.
Vstřícnější přístup Páji mě trochu vyléčil a vyčistil hlavu.
Ještě minulý týden jsem si myslel, že ji stále miluji.
Ale její změna chování mě přinutil se zamyslet, jak to doopravdy je.
A uvědomil jsem si, že už bych se nevracel. Nestěhoval zpět.
Neskláněl hlavu a nemlčel nad jejími chybami.
Už je to rozbité a nelze to znovu slepit.
***
Sice nemám moc důvodů se radovat, navíc mám nepříjemný pocit, že mi začíná selhávat fatálně zdraví.
Ale u srdce, v hlavě mám jasněji a lépe se dýchá.
Už nehledím zpět. Není kam se vracet.
***
Minulý víkend byl divoký, narozeniny kamarádky, piatika, opilecké exhibování v exotických končinách Vansdorfu, tento víkend bude rodinný, budu mít Danka na tři dny.
Docela se těším, navíc odpočinu a detoxikuji.

CDR: Za mě je to takhle dobrý, nic bych neměnil.