CDR: užij si to tam!;)

Ach, chvěju se jak osika. Dnes porpvé letím. Nebvojím se povstalců, ostatně mezi Prahou a Trapani (Sicílií) jich moc není, sever Itálie se ještě stále nechce vojensky trhnout.
Bojím se nějakýho vyhořelýho idiota jako byl Andreas Lubitz....
Občas nad tím přemýšlím.
Zemřít rychle je fajn.
Ale koukat na kapitána letadla, jak se snaží dostat do kabiny a seká do ní požární sekyrou...
A pak 4 minuty padat.
Přemýšlím, kolikrát bych se posral a kolikrát bych řekl slovo kurva.
***
Sicílie, s kamarády z mokré čtvrtě.
Beru si malý netbook a chtěl bych tam vytvořit věci na zářijový festival poezie.
Je dost možný, že budeme týden v takovém komnatu, že nic nevytvořím, uvidíme.
***
Jinak děkuji neznámé ženě, že mě upozornila na zájem jiné neznáme ženy :)
To pohladí ego, pomazlí, potěší... Cedric nepatří ještě do starého železa!
A pak si uvědomíš, jak vytváříš v digitálním prostředí svůj idealizovaný otisk, ne otisk sebe, ale otisk toho, kým by si chtěl být.

***

Nikdy jsem (ke své hanbě) nepřečetl ani řádek od Kundery, ale tenhle náhodně ulovený kousek mě zasáhl.
Tak pravdivé.
Obzvláště tahle věta, chvíle, kdy dojde k okorání srdce a mysli a je vám to jedno.

"Ve chvíli kdy se už nezajímáme jak nás vidí ten koho milujeme, znamená to že ho nemilujeme."

***

"Člověk není nic jiného než svůj obraz. Filosofové nám mohou říkat, že je lhostejné co si o nás myslí svět, že platí jen to co jsme - ale filosofové ničemu nerozumějí.

Pokud žijeme s lidmi, nejsme nic jiného než to, za co nás lidé považují. Myslit na to jak nás druzí vidí a snažit se o to aby náš obraz byl co nejsympatičtější, se považuje za druh přetvářky, či falešné hry, ale cožpak existuje nějaký přímý styk mezi mým a jejich já bez prostřednictví očí? Copak je láska myslitelná bez toho, že úzkostně sledujeme náš obraz v mysli milovaného? Ve chvíli kdy se už nezajímáme jak nás vidí ten koho milujeme, znamená to že ho nemilujeme.

Je to naivní iluze myslet si, že náš obraz je jen zdání, za kterým je skryto naše já jako jediná pravá podstata nezávislá na očích světa. Imagologové odhalili se vší cynickou radikálností, že je to právě naopak! Naše já je jen pouhé zdání, neuchopitelné, nepopsatelné, mlhavé, zatímco jediná skutečnost až příliš lehce uchopitelná a popsatelná je náš obraz v očích jiných!"

Milan Kundera - Nesmrtelnost

***

Pohádal jsme se skoro do krve s člověkem, kterého jsem bral jako kamaráda :(
Nedokázal pochopit, že má pouta (syn, stará matka, majetek - dům , který chátrá a bude jednou mým), že to jsou přirozená pouta, které život strojí a chystá.
Chápu, je mu třicet a mě 42. S drzým čelem razí do Norska za štěstím, své řemeslo umí a nic ho neváže.
Mě váže syn, kterému jsou 2 roky a skoro tři měsíce. Váže mě máma, které bude sedmdesát, má sice dva potomky, ale já jsme ten jediný, co občas zajede a stará se.
Sestra nechce.
Jsou to závazky, na které brblám, stěžuji si (měl jsem teď dana asi 7* za 10 dnů, a postěžoval jsem si), ale jsou to závazky, které mohou být a občas jsou i radostí.
Míra nasadil velkou bandurskou, vše postavil na tom, jak jsem si zkurvil život, že mám dítě s debilní pájou fetkou a že bych ho měl správně si ho vzít k sobě.
Na mou otázku, zda si uvědomuje, že máma je středobod malýho dítěte a otec jen doplněk, přispěchali lidi okolo Míry s nelogickým přirovnáním, že gay páry mají spokojené potomky a že máma není třeba.
Jistě.
Pája není dokonalá matka, myslím že ani nic takového jako dokonalá matka neexistuje.
Řekl bych dokonce, že je mizerná máma, co spoustu věcí fláká. Ale je milion horších matek než Pája.
Dan je čistě oblečený, nezmlácený, dosyta najedený a se spoustou, ale fakt velkou spoustou autíček.
A pak čumíš na kámoše, který ti říká, jak si ho máš vzít ty.
Na otázku proč, jestli si je vědom jak se dítěti ublíží a jak by si představoval mé fungování, kdy ještě dan nechodí do školky, jak bych pracoval hází úsměšky....
Koukáš na něj a vidíš to 30 letý vemeno. Uvědomuješ si, že bys před 12 lety možná říkal to stejný.
S pájou si normálně pokecá a usměje se, před tebou říká, že tvá chyba bylo udělat dítě s fetkou a chtěl by jí dítě odebrat.
***
Legrační, tak často pomlouváš svou ex, až příjde chvíle, kdy ji musíš hájit.
Hájil jsem, docela jsme se vyprudil, řekl jsem mírovi, že mele hovna a odešel jsem od stolu.
takhle příkrý jsme dlouho nebyl :)
***
Jestli jsem už nic nenapíšu, tak jsem narazil na statisticky téměř nemožnou nehodu.
Myslete na mě a držte mi palce, já se dnes fakt budu bát :)
A jestli dorazím v pořádku, tak mi držte palce abych na pláži v Trapani vykloval něco smysluplného.
Zrovna jsem si ukrojil větší krajíc a chci, aby to stálo za to.
BLACK STAR - tribute to David Bowie

a (toho se bojím nejvíce)

Ajlan Kurdi


Tak zítra až pozítří z Trapani!

ajaj!
Zatracenej fejsbúk a holky co si fotí jen (hezký) obličej.
Zapomněl jsem na zkušenosti.
Pomalu se chystám, jdu z domova vykoupaný se do práce navonět a na konci ulice vidím dívku s fialovými vlasy.
A monstrózním pozadím.
Tak co teď?
Zbaběle utéci?
Nic, co jsme si navařil, to si i sním.
Ale jako fakt monstrózním, cítím se se svým metrákem jak pápěrka :D

8 dnů bylo báječných a náročných
Samota mi začíná lézt na mozek.
Z legrace jsem na ovčáčkův profil vložil inzerát.

"Nějaká žena z Liberce a okolí na seznámení?
Je mi 42/182 cm, mám dvouletého syna (střídačka), mezi mé koníčky patří sci-fi filmy, sci-fi literatura, částečně jsem literárně činný, dále žongluji a provozuji ohnivé vystoupení.
Lehká nadváha, sport příliš nemusím.
Jsem důsledně proti jakýmkoliv formám rasizmu, xenofobie a nacionalizmu, jinak bych se popsal jako středový liberál.
Vášnivý diskutér.
Trochu chlastám, pravda.
Ale jako skoro každý muž, jsem vycvičitelný, ovlivnitelný a schopný přiměřené drezury."

Jakože legrace, noo, ale kousek je tam... JE tam.

Mezi mé koníčky patří na fb marketu upozorňovat lidi na předražené inzeráty.
Dnes se trhla menší hádka ohledně počítačové sestavy a jedna slečna se mě zastala, že mám pravdu.
Trochu mě to udivilo.
Podíval jsem se na profil, hele, fialovovlasá gamerka. Z Liberce.
Chvíli jsem se ošíval a pak to udělal.
Napsal jsem, jsetli nepůjdem na kafe.
Cítil jsem se jak profesionální donchuán. Tedy přesněji, cítili jsem se blbě.
Pochválil jí její i7 s 1070ti, pokecali o virtuálních měnách a zítra jdeme na kafe.
Asi bych se měl oholit.
Se zuby, pleší a pupkem nic neudělám :D
A...
Budu se modlit, ať není white power rasistka.
Jee, těším se!

4.den
Je to namáhavý.
Dana beru ven jen na zahrádku do Azylu, je tam spokojený, zná lidi a jsou tam děti.
Bude mít velký víkend v kempu u mé sestry, i já, budu dělat fireshow pro děti.
Dobře jsem skončil. Nebo je to začátek?
Tlustý klaun hrající si s ohněm a pitvořící se na malý usmrkance.
Před pár minutami jsem dana vykoupal (zas zapráskanej jak jelito, ale půlku domnělé špíny jsou modřiny od toho jak padá), zas menší plakání, jak umí jen pár slov, tak mi nebyl schopen vysvětlit, že se chce koupat - už viděl vanu, jak se napouští, koupat, ne dlabat jídlo!
Celá ta komplexní péče je namáhavá. Oka nemůžeš spustit.
Do toho mě dloube myšlenka, tak jedovatě nepříjemná, tak srážející mé sebevědomí.
Péče o syna je vysilující, je to záhul. A Pája přesto dala přednost tomu mě vyhnat, než aby jsme tu péči sdíleli. Bez jakékoliv vize a představy, jak se k tomu postavím, zda jí vůbec v budoucnosti nějak vypomůžu.
Celý ten těžký zápřah, tu řeholi si nasadila na hřbet, než aby byla se mnou.
To žere a hlodá.
Zatraceně hlodá a sráží k zemi.
***
Dal jsem mu pusu na dobrou noc a řekl svou obřadní větu, kterou jsem nikdy v dětství neslyšel. a strašně ji potřeboval slyšet. Doufám, že i když se mi něco stane (necítíím se zdráv), že si ji bude pamatovat a že ho třeba v dospělosti, v pubertě, po své cestě životem zahřeje.

"Táta tě má rád"

Když se narodil, tak jsem mu šeptal "táta bude při tobě vždy stát."
To se nepodařilo, ale s tím už nic neudělám.

poprvé jsem doma vařil. Nepočítám vajíčka, čínský polívky a párky, dělal jsem DAnovi nudle s boloňskou omáčkou.
Zjistil jsem, že mi chybí strašně moc věcí, nudle jsem vařil v pánvi :)
Po šesti měsících, co bydlím v novém bytě.
Poprvé jsme Dana u mě koupal.
A dnes mu večer poprvé vyčistím zuby, zatím jsem na to kašlal.
***
Strašně moc silných impulzů. Dnes mi vyhrkly slzy do očí, když jsem Danovi utíral zadek.
Vždy zakřičí "bobo", hovínko je předpisově v nbočníku, ale nechce si nechat utřít zadek a musím ho nahánět po bytě.
Utíral jsem mu zadek a před očima mi úplně jasně vytanulo, jak jsem utíral zadek dědovi. Úplně jsem na to zapomněl.
Koloběh života, hmmm.

druhý den s danem, ještě šest dnů.
Moc mě dnes překvapil. Krom malýho šprajcu a breku, kdyj sem ho plácl přes ruku, ať si nestrká prst do zadku, ukázal charakter.
Hrdě jsem řekl, to je můj kluk :)
Zahrádk aAzylu, spousta dětí, malá holčička, tak 4 roky, evidentně se Danovi líbila, kde byla ona, tam byl on.
Měla elektronický foukač bublin, nechtělo se jí ho půjčovat, ale na příkaz rodičů ho danovi občas půjčila.
Ještě ho musela půjčovat sestře, což v této kombinaci se za chvíli rozbrečela a dostala menší hysťák.
Danovi se fialový udělátor, který hrál a foukal bubliny, hrozně líbil.
Ale když viděl holčičku, rodiči vyhnanou na hanbu do dřevěné budky, jak usedavě brečí, tak se zamyšleně podíval na fialový bublinátor, pak na ní, chvíli přemýšlel, pracně přelezl schod do budky a bublinátor jí odevzdal.
To bylo sladký :)
Pak holčičce i její sestře rozdal sladkosti, které měl pro sebe.
To bude asi nebezpečný Casanova, ví jak na to :)

Oheň praskal, Dan si utíral ruce mastné od prvního buřta v životě.
Máma probírala svůj zánět čelisti, který by už měl být odléčený, ale že tam stále něco cítí a že se bojí rakoviny, zajde si k doktorovi.
Koukali jsme do ohně, přes BT reproduktor jsem mámě pustil její oblíbené folkové písně.
"Ten život byl krátký a strašně rychle utekl. A já tady ještě chci zůstat."
Otočil jsme hlavu, protože jsem cítil, že se mi do očí derou slzy.
Dan seděl v záhonu a postavičkou šmouly vykutával díru v suché prašné hlíně, spokojeně u toho pištěl a vykřikoval.
Chtěl jsem mámě říci, že už přes půl roku bydlím sám a že kvůli tomu nemám moc peněz ani času, abych se jí více věnoval.
Že její pozdravy tchýni a Páje jsou zbytečný.
Ale tohle nebyla ta pravá chvíle.
***
Sobota byla hezká, syn je opravdu vztekloun, ale nic vážného.
Ráno, když jsem ho odevzdával Páje, tak se mu nechtělo přes práh bytu, začal se vztekat a brečet.
Trhalo mi to srdce na kusy.
***
Život s sebou nese nádherné, ale i smutné věci a většinou jsou spolu nerozlučně spjaty.
Nevím, co si mám myslet o Danově výchově...
Příští týden si beru syna na týden, budu mít spoustu času na přemýšlení.

za celý léto pro mě nejvíc moc
zpocená těla, afa vlajka vlaje, hoří světlice... brutální technopogo
ultimate!


Moscow Death Brigade "Brother & Sisterhood" Official Video
https://www.youtube.com/watch?v=d4eqettF5qI