Poslední dobou mě píčujou lidi... Zeptají se jak se mám a nechtějí slyšet, že se necítím dobře. Šťastně.
Včera jsem byl na chvíli šťastný. Upřímně, od srdce.
Dal jsem si trochu amfetaminu, trochu lsd a nechal se vést.
Livečko, acidové, hah, to jinak nesnáším.
Po roce na stejném místě, po roce na "téňu".
A já jsem za hlavu hodil všechny své strasti, každý můj nerv, každý můj sval reagoval na jednotlivé kicky a hajtky.
Vejškáče ke mě hovořily, středy si mě vodily, dýdžej (eh, liveman?) byl chvílemi zlý, chvílemi hodný, naděloval, bral.
A já se cítil šťastný.
Doprdele, tak šťastný a osvobozený, jak jsem se dlouho necítil.
Smířený se vším. Cítící tep vesmíru a universa.
***
Už to necítím.
Musím si vyprat ponožky a ráno jdu do práce.
Ale...
Achjo, kurva, bylo to tak krásný.

Hledím do budoucnosti a vidím, že mě můj syn asi bude chtít zabít. Ale některé věci prostě nejde nesdílet :D
***
Včerejší den se zapíše do rodinné historie zlatým písmem.
Je k večeru, tak kolem deváté, mám u sebe Danečka.
Potřebuji močit jdu na záchod, rozkročím se a...
Nezavřel jsem dveře, abych Dana slyšel.
Neslyšel jsem ale, že přiběhl a prostrčil mi zezadu hlavu mezi nohami.
Muži přitakají, že proud moči nejde okamžitě zastavit.
27.září 2019. Den, kdy jsem Danymu počůral hlavu.
Smál se tomu jak buvol.

CDR: užij si to tam!;)

Ach, chvěju se jak osika. Dnes porpvé letím. Nebvojím se povstalců, ostatně mezi Prahou a Trapani (Sicílií) jich moc není, sever Itálie se ještě stále nechce vojensky trhnout.
Bojím se nějakýho vyhořelýho idiota jako byl Andreas Lubitz....
Občas nad tím přemýšlím.
Zemřít rychle je fajn.
Ale koukat na kapitána letadla, jak se snaží dostat do kabiny a seká do ní požární sekyrou...
A pak 4 minuty padat.
Přemýšlím, kolikrát bych se posral a kolikrát bych řekl slovo kurva.
***
Sicílie, s kamarády z mokré čtvrtě.
Beru si malý netbook a chtěl bych tam vytvořit věci na zářijový festival poezie.
Je dost možný, že budeme týden v takovém komnatu, že nic nevytvořím, uvidíme.
***
Jinak děkuji neznámé ženě, že mě upozornila na zájem jiné neznáme ženy :)
To pohladí ego, pomazlí, potěší... Cedric nepatří ještě do starého železa!
A pak si uvědomíš, jak vytváříš v digitálním prostředí svůj idealizovaný otisk, ne otisk sebe, ale otisk toho, kým by si chtěl být.

***

Nikdy jsem (ke své hanbě) nepřečetl ani řádek od Kundery, ale tenhle náhodně ulovený kousek mě zasáhl.
Tak pravdivé.
Obzvláště tahle věta, chvíle, kdy dojde k okorání srdce a mysli a je vám to jedno.

"Ve chvíli kdy se už nezajímáme jak nás vidí ten koho milujeme, znamená to že ho nemilujeme."

***

"Člověk není nic jiného než svůj obraz. Filosofové nám mohou říkat, že je lhostejné co si o nás myslí svět, že platí jen to co jsme - ale filosofové ničemu nerozumějí.

Pokud žijeme s lidmi, nejsme nic jiného než to, za co nás lidé považují. Myslit na to jak nás druzí vidí a snažit se o to aby náš obraz byl co nejsympatičtější, se považuje za druh přetvářky, či falešné hry, ale cožpak existuje nějaký přímý styk mezi mým a jejich já bez prostřednictví očí? Copak je láska myslitelná bez toho, že úzkostně sledujeme náš obraz v mysli milovaného? Ve chvíli kdy se už nezajímáme jak nás vidí ten koho milujeme, znamená to že ho nemilujeme.

Je to naivní iluze myslet si, že náš obraz je jen zdání, za kterým je skryto naše já jako jediná pravá podstata nezávislá na očích světa. Imagologové odhalili se vší cynickou radikálností, že je to právě naopak! Naše já je jen pouhé zdání, neuchopitelné, nepopsatelné, mlhavé, zatímco jediná skutečnost až příliš lehce uchopitelná a popsatelná je náš obraz v očích jiných!"

Milan Kundera - Nesmrtelnost

***

Pohádal jsme se skoro do krve s člověkem, kterého jsem bral jako kamaráda :(
Nedokázal pochopit, že má pouta (syn, stará matka, majetek - dům , který chátrá a bude jednou mým), že to jsou přirozená pouta, které život strojí a chystá.
Chápu, je mu třicet a mě 42. S drzým čelem razí do Norska za štěstím, své řemeslo umí a nic ho neváže.
Mě váže syn, kterému jsou 2 roky a skoro tři měsíce. Váže mě máma, které bude sedmdesát, má sice dva potomky, ale já jsme ten jediný, co občas zajede a stará se.
Sestra nechce.
Jsou to závazky, na které brblám, stěžuji si (měl jsem teď dana asi 7* za 10 dnů, a postěžoval jsem si), ale jsou to závazky, které mohou být a občas jsou i radostí.
Míra nasadil velkou bandurskou, vše postavil na tom, jak jsem si zkurvil život, že mám dítě s debilní pájou fetkou a že bych ho měl správně si ho vzít k sobě.
Na mou otázku, zda si uvědomuje, že máma je středobod malýho dítěte a otec jen doplněk, přispěchali lidi okolo Míry s nelogickým přirovnáním, že gay páry mají spokojené potomky a že máma není třeba.
Jistě.
Pája není dokonalá matka, myslím že ani nic takového jako dokonalá matka neexistuje.
Řekl bych dokonce, že je mizerná máma, co spoustu věcí fláká. Ale je milion horších matek než Pája.
Dan je čistě oblečený, nezmlácený, dosyta najedený a se spoustou, ale fakt velkou spoustou autíček.
A pak čumíš na kámoše, který ti říká, jak si ho máš vzít ty.
Na otázku proč, jestli si je vědom jak se dítěti ublíží a jak by si představoval mé fungování, kdy ještě dan nechodí do školky, jak bych pracoval hází úsměšky....
Koukáš na něj a vidíš to 30 letý vemeno. Uvědomuješ si, že bys před 12 lety možná říkal to stejný.
S pájou si normálně pokecá a usměje se, před tebou říká, že tvá chyba bylo udělat dítě s fetkou a chtěl by jí dítě odebrat.
***
Legrační, tak často pomlouváš svou ex, až příjde chvíle, kdy ji musíš hájit.
Hájil jsem, docela jsme se vyprudil, řekl jsem mírovi, že mele hovna a odešel jsem od stolu.
takhle příkrý jsme dlouho nebyl :)
***
Jestli jsem už nic nenapíšu, tak jsem narazil na statisticky téměř nemožnou nehodu.
Myslete na mě a držte mi palce, já se dnes fakt budu bát :)
A jestli dorazím v pořádku, tak mi držte palce abych na pláži v Trapani vykloval něco smysluplného.
Zrovna jsem si ukrojil větší krajíc a chci, aby to stálo za to.
BLACK STAR - tribute to David Bowie

a (toho se bojím nejvíce)

Ajlan Kurdi


Tak zítra až pozítří z Trapani!

ajaj!
Zatracenej fejsbúk a holky co si fotí jen (hezký) obličej.
Zapomněl jsem na zkušenosti.
Pomalu se chystám, jdu z domova vykoupaný se do práce navonět a na konci ulice vidím dívku s fialovými vlasy.
A monstrózním pozadím.
Tak co teď?
Zbaběle utéci?
Nic, co jsme si navařil, to si i sním.
Ale jako fakt monstrózním, cítím se se svým metrákem jak pápěrka :D

8 dnů bylo báječných a náročných
Samota mi začíná lézt na mozek.
Z legrace jsem na ovčáčkův profil vložil inzerát.

"Nějaká žena z Liberce a okolí na seznámení?
Je mi 42/182 cm, mám dvouletého syna (střídačka), mezi mé koníčky patří sci-fi filmy, sci-fi literatura, částečně jsem literárně činný, dále žongluji a provozuji ohnivé vystoupení.
Lehká nadváha, sport příliš nemusím.
Jsem důsledně proti jakýmkoliv formám rasizmu, xenofobie a nacionalizmu, jinak bych se popsal jako středový liberál.
Vášnivý diskutér.
Trochu chlastám, pravda.
Ale jako skoro každý muž, jsem vycvičitelný, ovlivnitelný a schopný přiměřené drezury."

Jakože legrace, noo, ale kousek je tam... JE tam.

Mezi mé koníčky patří na fb marketu upozorňovat lidi na předražené inzeráty.
Dnes se trhla menší hádka ohledně počítačové sestavy a jedna slečna se mě zastala, že mám pravdu.
Trochu mě to udivilo.
Podíval jsem se na profil, hele, fialovovlasá gamerka. Z Liberce.
Chvíli jsem se ošíval a pak to udělal.
Napsal jsem, jsetli nepůjdem na kafe.
Cítil jsem se jak profesionální donchuán. Tedy přesněji, cítili jsem se blbě.
Pochválil jí její i7 s 1070ti, pokecali o virtuálních měnách a zítra jdeme na kafe.
Asi bych se měl oholit.
Se zuby, pleší a pupkem nic neudělám :D
A...
Budu se modlit, ať není white power rasistka.
Jee, těším se!