• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CDROdkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky... zahleděn pohledem k sobě nevidíš ostatní...
    Střípky mého života... Snaha o vytvoření memetického viru... Setřelé otisky okolní zřejmě reality...Válka pohlaví (prohráváme), reversně-inženýrský rozbor trendů 21.století a něco tragické lyriky... More then CS mirror


    rozbalit záhlaví
    SCHWALBE
    SCHWALBE --- ---
    CDR: ani tady nikdo nechce tvoji ledvinu! :D
    CDR
    CDR --- ---
    léčebný plán mého nového zubaře
    59.850,-
    (nezahrnuje cenu plastiky dásně, neboť ji nedělá on, ale jeho kolega)
    mwah :)
    nezahrnuje cenu implantátů, pokud jsou kořeny poškozeny
    Nechcete někdo koupit ledvinu?
    CDR
    CDR --- ---
    S logikou výročí bych se umlátil, utýral a zbláznil.
    Vše se váže ke všemu.
    Co se stalo nejde odestát a musím na proběhlé věci koukat víceméně jako na únavu materiálu a přirozený proces rozkladu/entropie.
    Vlastně se blíží svatý martin a s ním čtyři roky, co jsem po několikaměsíčním usilovném nahánění uondal Páju k rande.
    Bylo svatého Martina, vypili čtyři láhve mladého vína a pak ve Stereu ještě do sebe nalámali několik panáků rumu.
    Bylo svatého Martina a Pája se poprvé ocitla v mé posteli.
    Ještě v malinkém bytě v kamenném domě.
    Dalších vzpomínek je málo.
    Ráno se probouzím a vidím vedle sebe ležet nahou holku bez kalhotek. Nechávám ji dospat a chvátám do práce.
    To potom už tak zůstalo, Páju jsem budil, když jsem přicházel z práce na obědovou pauzu.
    ***
    Jedna vzpomínka tam je. Měla slanou kůži a lehce byla cítit potem, ale nic hrozného .)
    ***
    Čas jít dál. Když pohlédnu pravdě do očí, tak si uvědomím, že ji nechci zpět. Ztratil jsem po roce a půl lhaní v Páju důvěru.
    A důvěra je asi nejzákladnější věc, bez které vztah nemůže existovat.
    Nenávidět ji nedokážu, darovala mi syna a této vyčerpávající věci jsem byl od začátku až do konce.
    Snad se nezblázní a nezačne mě skrze syna terorizovat.
    Třeba se naše cesty ještě někdy zkříží, byť je to hluboce nepravděpodobné, v politickém ptydepe bych mohl napsat, že je to šance limitně se blížící nule.
    ***
    Bolestivý výlev na FB o výročích jsme smazal, ale stačilo si ho přečíst pár žen a stal se zvláštní jev.
    Jenda nepříliš blízká kamarádka, spíše známa, mi domluvila rande.
    Tmavooká umělkyně. A učitelka :D S malou dcerou.
    Jsem zvědavý.
    CDR
    CDR --- ---
    Potkal jsem kamarády z dětství, skoro po třiceti letech.
    Taky bych je mohl potkat při jiný příležitosti :(
    Vzpomínka na to, že když se mnou Dáša mluvila naposled, tak jsem byl na ni protivný. Chjo.
    Už tě nic netrápí.
    ***
    A z listu TO DO můžu odškrtnout jednu položku, sestra mě práskla a mámě už nemusím nic říkat. Done.
    CDR
    CDR --- ---
    Ufff... To byla třeskutá depka.
    Odznačen, smazán, skoro by člověk nevěřil, že se to stalo, že jsme někdy měli něco společného, že jsme byli někdy šťastní.
    Za chvíli jdu na pohřeb, který mi na náladě nepřidá, uvidím kamarády z dětství. A "strejdy a tety" v různém stádiu stárnutí a rozkladu.
    Uvidím kus své nepočetné rodiny.
    Asi bych dnes mohl mámě už říci, že její syn je lúzr, co si nikdy neumí správně vybrat. Že už 8 měsíců bydlím sám.
    ***
    Ale my jsme byli občas šťastní.
    Pozvednout hlavu a věřit, že zas vyjde slunce. Samota je ubíjející.

    CDR
    CDR --- ---
    Teď se mi budou den po dnu kupit krásná roční výročí.
    Rok, co si změnila zámek na telefonu.
    Rok, co se mi kamarádky smály, že změna kódu na telefonu a to že si začala lakovat nehty na nohou nic neznamená a že jsem paranoidní pako.
    Rok, co mě odznačila ze všech společných fotek.
    Rok, co napsala tomu neznámýmu kriplovi (prej je to sympaťák), že má výbornou zprávu, že se nemůže dočkat až si seberu pár svých švestek a vypadnu.
    Byla k tomu hezká svůdná fotka, takovou jsem nikdy nedostal.
    Bude se to krásně stupňovat přes silvestr, kdy jsem si zaťatý pustil asi dvěstěkrát Hurt od Johny Cashe, krásně to přejde do lednové agonie.
    Vidím všechny své chyby (to mi samozřejmě nebrání vidět i chyby její), víří mi před očima.
    Hryžou. Jak masožraví motýli. Huňaté můry všech pochybení, lišajové mých selhání.
    Když se neopiju do bezvědomí, mám odporné sny, vstávám ztrápený a ubitý.
    Asi je mám i opilý, ale to si je aspoň nepamatuji.
    Už by to mohlo být pryč, ne? Už je to sakra skoro rok.
    Není to pryč a stávám se malověrným, už skoro nevěřím, že s tím někdy smířím.

    I hurt myself today
    To see if I still feel
    I focus on the pain
    The only thing that's real
    CDR
    CDR --- ---
    Poslední dobou mě píčujou lidi... Zeptají se jak se mám a nechtějí slyšet, že se necítím dobře. Šťastně.
    Včera jsem byl na chvíli šťastný. Upřímně, od srdce.
    Dal jsem si trochu amfetaminu, trochu lsd a nechal se vést.
    Livečko, acidové, hah, to jinak nesnáším.
    Po roce na stejném místě, po roce na "téňu".
    A já jsem za hlavu hodil všechny své strasti, každý můj nerv, každý můj sval reagoval na jednotlivé kicky a hajtky.
    Vejškáče ke mě hovořily, středy si mě vodily, dýdžej (eh, liveman?) byl chvílemi zlý, chvílemi hodný, naděloval, bral.
    A já se cítil šťastný.
    Doprdele, tak šťastný a osvobozený, jak jsem se dlouho necítil.
    Smířený se vším. Cítící tep vesmíru a universa.
    ***
    Už to necítím.
    Musím si vyprat ponožky a ráno jdu do práce.
    Ale...
    Achjo, kurva, bylo to tak krásný.
    CDR
    CDR --- ---
    Ty debilní ponižující sny mě ubíjejí, zas se vrátily. Zas dva dny po sobě, jen v pondělí jsem byl tak opilý, že Sandman neměl šanci.
    Vstávám a cítím se jak kus hadru.
    Vždy mě to trvá tak hodinu, než se z toho otřepu a stabilizuji se.
    Jděte pryč. Jdi pryč.
    To se mi kurva nemůže zdát něco hezkého, do prdele kurva drát?
    CDR
    CDR --- ---
    Včerejší večer stál 1500. Hezky ho odstartovala barmanka Lůca, která mě u prvního panáku řekla, jak Pája (zřejmě je to stále jediný, zatraceně normální chlap) s tím chlapem vypadá spokojeně.
    Místo toho, abych byl rád, že Pája nechodí s tou debilní padesátikilovovou smažkou, jak to původně vypadalo, to ve mně vzbudilo záchvat zuřivosti.
    Myšlenky, kde se s ním kurvadrát seznámila a jak to že ho neznám.
    Odpověď je jednoduchá,asi badoo, nebo jiný instrument instatního seznamování.
    Ta zuřivost mě nesla celý večer a dlí ve mně stále.
    Pocit deprivace, frustrace, osamělosti a hněvu.
    Učiněný emoční molotovův koktejl.
    Nejradši bych rozbil svět, ať se rozpadne v střepech.
    A stále nechápu, kde se to bere.
    K Pavlíně necítím krom záště vlastně nic. Jistě, nějakou sexuální přitažlivost, ale takových je.
    Co to je?
    Závist? Že se užírám v osamění a ona spokojeně proplouvá životem?
    Že žiju v celibátu a ona si užívá?
    Je to tak prosté?
    Nejsem schopný to uchopit a to mě zneklidňuje.
    Možná je to obyčejná krize středního věku.
    Planul jsem. A zhasl.
    CDR
    CDR --- ---
    Synchronicita (z řec. synchronos, současný) je pojem, který zavedl švýcarský psycholog C. G. Jung jako označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam.

    ***

    CDR:
    ten týden před Libereckým festivalem poezie byl zvláštní.
    Do mého života sáhly lehce mysteriozní záležitosti, které jsou sice jednoduše a racionálně vysvětlitelné. Ale takovýhle souběh synchronicitních událostí mě zarazil. Podivná rezonující vlákna reality.
    Nepříjemné, lepivé a tíživé sny.
    Jdeme s Pájou a s typem, kterého znám jako zákazníka, chodí jednou měsíčně do bazaru zastavit telefon. Má zvláštní jméno, Adam D., tak si ho pamatuji.
    Mimo práci jsme ho nikdy nepotkal.
    Jdeme prazvláštní snovou krajinou. Po cestě jsou bazénky, takové zanořené yakuzzi na úroveň terénu.
    Pája se svlékne a vleze do vířivky, Adam neváhá a udělá totéž.
    Váhám. Je mi to nepříjemné. Hledím na dvě svlečené postavy.
    "Vy spolu mrdáte?"
    Adam na mě bezelstně pohlédne, má modré oči a takový jednoduchý přituplý pohled.
    "Zatím ne" a začne se smát.
    Ráno jsem vstal se stísněnou náladou, která mě provázela celý den.
    Večer se mi nechtělo domů do prázdného neútulného bytu. Prošel jsem třemi hospodami. V té poslední, v Legendě, je plný stůl, ne vyloženě přátel, ale známých.
    Vyzvou mě, abych usedl.
    Sednu a pohlédnu na člověka, co sedí vedle mě.
    Směju se. Asi trochu psychopaticky.
    "Hele, tys byl dnes v mém snu."
    Adam D. slaví 30. narozeniny a kupuje mi panáky a nutí mě kouřit nějakou venkovku.
    Další den a další sen. Ponižující.
    Večer se opiju v Azylu, vycházím ven, sedí tam Pája s divnými typy.
    Koukají na ni dost povýšeně, pohrdavě a zároveň majetnicky, jako na kus masa. Kus masa okolo vagíny.
    Ihned mi to evokuje divoký sex ve třech.
    Pája se tváří jak dylyna, oči ji svítí, žhnou divným žárem.
    Očekávání dobrého sexu? Nebo už jen dozvuk.
    Pozdravím a prchám.
    Hlavou mě blesknou myšlenky na lehkou slovní prudu a agresi, ale chlapy vůbec neznám, nejsou to žádní věchýtci a cítím jistý respekt.
    Prchám.
    ***
    Rezonující vlákno reality 2 - na festival poezie chci napsat báseň Black Star, tribute to Dave Bowie.
    Začnu si psát a flirtovat s dívkou, která má na ikonce černou díru.
    ***
    Rezonující vlákno 3 - už ho nejsem schopen přesně uchopit, o snychronicitě jsme chtěl psát už před třemi týdny, postřehy se rozměnily.
    INK_FLO popisuje narkonautský zážitek velmi blízký mému zážitku, na scénu vstupuje kokršpaněl zdrogovaný konopným jídlem.
    Po týdnu podivných soubežností se mi vybavuje Brett, kokřík, je mu 14 let a já, značně neprozřetelně mu dávám zelený bramborák. Vzpomínky vykutané z hloubi 20. století.
    ***
    Rezonující vlákna reality.
    Když uhodíte na strunu, zvuk struny rozechvěje ostatní struny, pokud jsou stejně naladěné.
    ***
    Ten víkend, kdy byl festival poezie, byl krásný. Nové přátelství se zajímavou a krásnou ženou. Potlesk.
    Zpětná vazba s publikem.
    Pochlebování od mladistvých začínajících autorů, vyjádření obdivu od slovenského matadora poezie.
    Legrační, všichni se snažili svá slova a myšlenky co nejvíce šmodrchat a motat, přikrývat nánosy metafor, vytvářet mnohovrstevné opisy světa.
    A můj primitivní styl, čistý úder na srdce, fungoval.
    Už to nejde. Koneckonců jsme 6 let nic nenapsal.
    Ten víkend a ten večer.
    Cítil jsem se jak král salonů. Cítil jsem pozornost žen. Cítil jsem se živý.
    ***
    Dnes ráno jsem předal Danečka. Byl jsem celý víkend se synem a stydím se.
    Byl jsem se synem a přesto se cítil zoufale sám. V sobotu jsem ho hladil po vlasech, když usínal.
    Po tváři se mi kutálely velké horké slzy.
    ***
    Ráno jsem předal Danečka Páje. V předsíni jsem tupě čuměl na cizí boty. Na tchýni moc velké.
    Takový ten laciný outdoor. Asi i vím, komu patří. Na to jak je vysoký má docela malé nohy.
    Pája ho několikrát chtěla, dokonce jsem ho podezříval z otcovství Dana.
    Možná se ale mýlím a je to jakýkoliv random guy z hospody.
    Ono je to vlastně koneckonců jedno.
    ***
    Cítím samotu a smutek. Obrovský knedlík v krku a na prsou jak by mi ležel kámen.
    Ajvaj, dnes se bude pít. A zítra taky.
    Mám chuť se utopit v chlastu.
    Potřebuji zas nějaké znamení. Ať vysvitne slunce.
    CDR
    CDR --- ---
    Hledím do budoucnosti a vidím, že mě můj syn asi bude chtít zabít. Ale některé věci prostě nejde nesdílet :D
    ***
    Včerejší den se zapíše do rodinné historie zlatým písmem.
    Je k večeru, tak kolem deváté, mám u sebe Danečka.
    Potřebuji močit jdu na záchod, rozkročím se a...
    Nezavřel jsem dveře, abych Dana slyšel.
    Neslyšel jsem ale, že přiběhl a prostrčil mi zezadu hlavu mezi nohami.
    Muži přitakají, že proud moči nejde okamžitě zastavit.
    27.září 2019. Den, kdy jsem Danymu počůral hlavu.
    Smál se tomu jak buvol.
    CDR
    CDR --- ---
    SLUNISHKO: to by musel být jeho bratr :D
    Vždyť mě den předtím vytáhl na pódium.
    Samozřejmě nejsem neomylný, ale musel by to být někdo jemu hodně podobný.
    SLUNISHKO
    SLUNISHKO --- ---
    CDR: a fakt sis ho nespletl? ...ja mu prala dobrou noc, kdyz sel spat a to bylo celkem brzo a pak mu prala dobre rano, kolem osme vstaval a byl uplne fresh... kdyz jsem se na vas sla kouknout kolem treti/ctvrte, tak jsem ho nikde nevidela...moc si ho neumim predstavit, ze by hrotil jakoukoliv situaci...
    CDR
    CDR --- ---
    SLUNISHKO: říkalo to víc lidí, že to na něj nesedí, ale je to tak. Jestli jel brzo, tak toho moc nenaspal, v neděli šel spát asi kolem šesté sedmé až osmé hodiny, už bylo světlo a hudba nějakou dobu nehrála.
    Na celou situaci, která pro mě byla nepříjemná, mám svědky, kteří se přímo ptali "co to bylo, jak ti ten kluk tiskl obličej na obličej"
    Choval se jak idiot. Sice se ráno zapřísahal, že v sobě nic neměl, ostatní ale tvrdili, že byl sjetý emkem. Asi mu to nedělá dobře.
    Ovšem za to já nemůžu.
    SLUNISHKO
    SLUNISHKO --- ---
    CDR: nejak mi to porad nesedi...nejen proto, ze to vubec neni agresivni kluk, ani kdyz je nejvic v nalade, ale zvlast proto, ze sel spat celkem brzo a v 9h rano z Mlekojed odjizdel...

    MASOO: ma jedno dite a manzelku :-)
    CDR
    CDR --- ---
    Myslel jsem, že to mám uzavřený.
    Ale mé podvědomí si evidentně myslí něco jiného.
    Za poslední tři dny dvakrát podobný sen.
    Nasáklý extraktem trapnosti a hlubokého ponížení. Lehce infuzovaný smutkem.
    Otázka Pájiný nevěry a mého odchodu.
    Asi by mi pomohlo, kdyby skoro po roce byla schopná říci, co se stalo.
    Neřekla nic a to co řekla kamarádce Pétě "je tlustej, chlastá a nestará se o Dana" mi nestačí.
    Tvl... Ono to pořád bolí.
    FIDA
    FIDA --- ---
    CDR: užij si to tam!;)
    CDR
    CDR --- ---
    Život je ... Život je :)
    CDR
    CDR --- ---
    Ach, chvěju se jak osika. Dnes porpvé letím. Nebvojím se povstalců, ostatně mezi Prahou a Trapani (Sicílií) jich moc není, sever Itálie se ještě stále nechce vojensky trhnout.
    Bojím se nějakýho vyhořelýho idiota jako byl Andreas Lubitz....
    Občas nad tím přemýšlím.
    Zemřít rychle je fajn.
    Ale koukat na kapitána letadla, jak se snaží dostat do kabiny a seká do ní požární sekyrou...
    A pak 4 minuty padat.
    Přemýšlím, kolikrát bych se posral a kolikrát bych řekl slovo kurva.
    ***
    Sicílie, s kamarády z mokré čtvrtě.
    Beru si malý netbook a chtěl bych tam vytvořit věci na zářijový festival poezie.
    Je dost možný, že budeme týden v takovém komnatu, že nic nevytvořím, uvidíme.
    ***
    Jinak děkuji neznámé ženě, že mě upozornila na zájem jiné neznáme ženy :)
    To pohladí ego, pomazlí, potěší... Cedric nepatří ještě do starého železa!
    A pak si uvědomíš, jak vytváříš v digitálním prostředí svůj idealizovaný otisk, ne otisk sebe, ale otisk toho, kým by si chtěl být.

    ***

    Nikdy jsem (ke své hanbě) nepřečetl ani řádek od Kundery, ale tenhle náhodně ulovený kousek mě zasáhl.
    Tak pravdivé.
    Obzvláště tahle věta, chvíle, kdy dojde k okorání srdce a mysli a je vám to jedno.

    "Ve chvíli kdy se už nezajímáme jak nás vidí ten koho milujeme, znamená to že ho nemilujeme."

    ***

    "Člověk není nic jiného než svůj obraz. Filosofové nám mohou říkat, že je lhostejné co si o nás myslí svět, že platí jen to co jsme - ale filosofové ničemu nerozumějí.

    Pokud žijeme s lidmi, nejsme nic jiného než to, za co nás lidé považují. Myslit na to jak nás druzí vidí a snažit se o to aby náš obraz byl co nejsympatičtější, se považuje za druh přetvářky, či falešné hry, ale cožpak existuje nějaký přímý styk mezi mým a jejich já bez prostřednictví očí? Copak je láska myslitelná bez toho, že úzkostně sledujeme náš obraz v mysli milovaného? Ve chvíli kdy se už nezajímáme jak nás vidí ten koho milujeme, znamená to že ho nemilujeme.

    Je to naivní iluze myslet si, že náš obraz je jen zdání, za kterým je skryto naše já jako jediná pravá podstata nezávislá na očích světa. Imagologové odhalili se vší cynickou radikálností, že je to právě naopak! Naše já je jen pouhé zdání, neuchopitelné, nepopsatelné, mlhavé, zatímco jediná skutečnost až příliš lehce uchopitelná a popsatelná je náš obraz v očích jiných!"

    Milan Kundera - Nesmrtelnost

    ***

    Pohádal jsme se skoro do krve s člověkem, kterého jsem bral jako kamaráda :(
    Nedokázal pochopit, že má pouta (syn, stará matka, majetek - dům , který chátrá a bude jednou mým), že to jsou přirozená pouta, které život strojí a chystá.
    Chápu, je mu třicet a mě 42. S drzým čelem razí do Norska za štěstím, své řemeslo umí a nic ho neváže.
    Mě váže syn, kterému jsou 2 roky a skoro tři měsíce. Váže mě máma, které bude sedmdesát, má sice dva potomky, ale já jsme ten jediný, co občas zajede a stará se.
    Sestra nechce.
    Jsou to závazky, na které brblám, stěžuji si (měl jsem teď dana asi 7* za 10 dnů, a postěžoval jsem si), ale jsou to závazky, které mohou být a občas jsou i radostí.
    Míra nasadil velkou bandurskou, vše postavil na tom, jak jsem si zkurvil život, že mám dítě s debilní pájou fetkou a že bych ho měl správně si ho vzít k sobě.
    Na mou otázku, zda si uvědomuje, že máma je středobod malýho dítěte a otec jen doplněk, přispěchali lidi okolo Míry s nelogickým přirovnáním, že gay páry mají spokojené potomky a že máma není třeba.
    Jistě.
    Pája není dokonalá matka, myslím že ani nic takového jako dokonalá matka neexistuje.
    Řekl bych dokonce, že je mizerná máma, co spoustu věcí fláká. Ale je milion horších matek než Pája.
    Dan je čistě oblečený, nezmlácený, dosyta najedený a se spoustou, ale fakt velkou spoustou autíček.
    A pak čumíš na kámoše, který ti říká, jak si ho máš vzít ty.
    Na otázku proč, jestli si je vědom jak se dítěti ublíží a jak by si představoval mé fungování, kdy ještě dan nechodí do školky, jak bych pracoval hází úsměšky....
    Koukáš na něj a vidíš to 30 letý vemeno. Uvědomuješ si, že bys před 12 lety možná říkal to stejný.
    S pájou si normálně pokecá a usměje se, před tebou říká, že tvá chyba bylo udělat dítě s fetkou a chtěl by jí dítě odebrat.
    ***
    Legrační, tak často pomlouváš svou ex, až příjde chvíle, kdy ji musíš hájit.
    Hájil jsem, docela jsme se vyprudil, řekl jsem mírovi, že mele hovna a odešel jsem od stolu.
    takhle příkrý jsme dlouho nebyl :)
    ***
    Jestli jsem už nic nenapíšu, tak jsem narazil na statisticky téměř nemožnou nehodu.
    Myslete na mě a držte mi palce, já se dnes fakt budu bát :)
    A jestli dorazím v pořádku, tak mi držte palce abych na pláži v Trapani vykloval něco smysluplného.
    Zrovna jsem si ukrojil větší krajíc a chci, aby to stálo za to.
    BLACK STAR - tribute to David Bowie

    a (toho se bojím nejvíce)

    Ajlan Kurdi


    Tak zítra až pozítří z Trapani!
    CDR
    CDR --- ---
    MASOO: naštval mě dost. Úplně zbytečná agrese. Fakt jsem tu hlávku asi měl dát, když mě mačkal čelo na čelo, ať se probudí z tý diskotéky.
    A ta buchta i s odstupem, byla fakt roztomilá .)
    MASOO
    MASOO --- ---
    CDR: nejvíc vousatý DNB:D

    A co vim, tak má min. jedno dítě;)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam