VYHULENY_UFO: myslím, že bys dokázal získat pozornost i jinak než jako profesionální debil. Zase ale dokážeš dobře kanalizovat hněv. Jestli je to záměr, klobouk dolů. Ale spíš o tom pochybuju.

CDR: kdybys potřeboval nějaké kontakty na profi pomoc (odlehčení, skupiny pro onko pacienty apod), dej vědět do pošty, léta tě ráda čtu, tak se ráda podělím s tim, co vím. Jinak pro nemocnou mamu tvýho dečka bych moc doporučovala i nějakou psychoterapeutickou nebo aspoň podpůrnou pomoc (např tu skupinu), tělo a duše dost propojeny .. A ty si kdyžtak taky neváhej ulevit - přeju, aby to bylo dobrý, ale může to být dost narocny

CDR: Jestli muzu doporucit, zkus najit pomoc tam, kde s tim maji zkusenost. Jsou ruzne organizace, ktere se snazi podporit jak onkologicke pacienty tak jejich blizke. Treba ti pomuzou zpracovat to mnozstvi emoci a myslenek, ktere se na tebe v tuhle chvili vali. Jinymi slovy, nemusis na to byt sam. V rychlosti jsem nasla pobocku organizace Amelie v Liberci.

Centrum Liberec - Amelie
https://www.amelie-zs.cz/liberecko/centrum-liberec/

Myslim na vas

Danielovi jsou dnes 4 roky.
Asi cítí, že se něco děje, samozřejmě ví, že je máma nemocná, babička jí dává injekce na ředění krve do břicha, vžd yto musí vidět.
Ale ještě nemůže rozumět, že je to vážné.
Včera byl nějaký vyměněný, samozřejmě zlobil jako vždy, ne nepůjdu spát, ne, neuklidím to. Ale zároveň byl nějaký tulivý, to je nezvyklé, většinou mě jen řeže a pošťuchuje.
Když jsem ho dával spát, chytil mě okolo krku a držel se jak klíště, tvář na tváři.
Provedl jsem svůj rituál: "Dobrou noc, táta tě má rád. A ty máš rád tátu?" a dal mu mlaskavou pusu.
Přikryl ho, zhasl, zavřel dveře.
Zapálil jsem si v obytné kuchyni krátkou camelku a tupě čuměl na vypnutou televizi.
Snažil jsem se na nic nemyslet, ale nešlo to.
***
Ráno jsem se smál. Zas ten obvyklý boj.
Dannyho jsem sice probudil celkem lehce, ale neotevřel oči, byl vzhůru a jen opakoval "nejde to, nejde to" a poslepu se snažil nahmatat deku, aby se přikryl.

SCHWALBE: eee... Dnes jsem se domlouval s Pájou. Od příštího týdne 1 x týdně chemo a od pondělí do pátku ozařování.
Nejsem odborník, ale zdá se mi to brutální.
Nevím, jestli to vydrží.
To může být strašně rychlý. Ne za rok, dva, tři...
Budu mít dannyho teď každý večer, Pája bude chodit na ozařování v šest ráno. Budu se o něj střídat s dědečkem (Pájiným tátou).

No... Snad to nebude tak hrozný, ten hrozný černý mrak, co jsem měl včera nad hlavou se trochu rozplynul.
Pája k tomu přistupuje pragmaticky.
Těšil jsem se letos na dovolenou, minulej rok jsem byl jenom týden s Dannym a nic víc.
A letos se to bude opakovat, za 5 týdnů půjde Pája na 14 dnů do Motola, tak budu hlídat.
Tak jsem koneckonců táta.
V práci se poserou.
Aťsi.

Člověk si může hrát na dusledneho antirasistu. Ale ono to tam stejně je, kousek pod povrchem.
Dnes jsem kvůli školce pro Dannyho koukal na profil ex a narazil na mazlivou fotku s jejím novým nabíječem.
Automaticky ze mě vypadlo: "zatracená dredata Maďarska opice."
Slovo pricmoudla tam chybělo jen proto, že by těch adjektiv bylo moc.

Krajina pokrytá EDGE


Lidi tu nosí kroksy
Vystříhaný z holínek
Děti běhají za bugynou
Motor že sekačky řve
Ten nejmenší smrad brečí
Nepustí ho za volant.
Krajina pokrytá EDGE
Nemcouri odešli
Ale jizvy zůstaly
Zubaté a nescelene.
Na návsi traktor nechal
Hnojový pár stop.
Zavřená hospoda chátrá
Ani není kde nadávat.
U piva na stojáka u Vietnamce,
to není ono.
Krajina pokrytá EDGE
Ten nejmenší smrad se už dočkal
a radostně turuje motor Briggs&Stratton.

Pošmourná sobota. Mám trochu depku a sjíždím Nirvanu a Bowieho.
Tvl, Kurt, vidím to jak dnes, bylo mu 27, tvl, takový mládě.
Večer jsem měl sociální absťák, přemýšlel jsem o ilegal party ve Spotu, nebo návštěvě "uměleckého nezávislého centra Argonaut" (fskutečnosti se tam sedí v obrazy a plastikami vyzdobené místnosti a chlastaj Argusy), ten červíček hlodal. Třeba někoho potkám?
Jenže mi do toho v mysli ležel kámen zodpovědnosti, že pojedu v sobotu na chalupu za mámou a promořovačka se třiceti lidmi den předtím není to pravý ořechový.
Party ve Spotu rozprášila policie ve 21:00.
A do Argonauta jsem nešel.
Seděl jsem u počítače, hrál, po půlnoci se přiopil několika desperady, pak četl o magnetické odchylce mionů, pak se podíval na definici kvarků a pochopil, že na některé věci prostě nemám, přestože jsme dané texty četl několikrát.
Spánek byl neklidný.
Zjevila se Jana, má dětská láska. Chodil jsem s ní do školky, do třídy na ZŠ a aby to nebylo málo, tak i do třídy na gymplu.
A beznadějně ji miloval od druhé třídy do prváku. Neúspěšně.
Útěchou pro můj tehdejší neúspěch bylo, že na základce ji milovala třetina kluků ve třídě a na gymplu se opakovalo totéž.
Pláčící opilý spolužák snažící se marně utopit ve vodách Branžeže za zpěvu písně o Janě, kterou složil, je tomu důkazem.
Zjevila se Jana, kulisy si nepamatuji, nějaké hrady, mělo to rysy hry AOE III, kterou jsem hrál před spaním.
Stvořili jsme pár. Smál jsem se, že jsem čekal tolik let a nakonec se to stalo realitou.
Vstal jsem s bolavou hlavou, ale plný rozněžnělé lásky. Šedý den a výhledem oknem na spalovnu to vše šmahem smazal.
A pocítil jsem ihned prázdnotu.
Tři roky bez lásky.
Na jednu stranu nevídaná psychická stabilita, ale na stranu druhou osamělost a zahořklost. Osamělost, která se snoubí s brutálním lockodownovým seříznutím sociálních kontaktů.
Ah. Tvl, to tíží.
***
Vdaná mamina, co mě tři roky balí, se dočkala.
"Přijedu, ale ve vší počestnosti!"
Jasně. Některý věci jsou strašně průhledný.
Stálo to za hovno, je prostě malá a tlusťoučká.
A strašně mě všude pokousala, ale ne nic laškovnýho, fakt modřiny.
Jdeme dál.
Nic jiného nezbývá.

CDR: to jsem zazil dvakrat. pred barakem na zizkove to zkouseli na me a pak jsem toho byl svedkem jak to zkouseli na typku na flore. byl to ridic se spolujezdcem kterej vobkladal. na ty Flore jsem je serval a dostali tafku do auta (byl jsem na kole tak to vim ze ujedu :) )

Před pár dny jsem o něm četl a ejhle, včera na parkovišti dražší model bmw s řízením vpravo, solidně vypadající cizinec ve finanční nouzi.
Ten masivní prsten vypadal dobře, nebyl to žádnej mosaznej "muklák" z Rýnovic.
Čuměl jak puk, když jsem se rozesmál tak, až mi málem spadl respirátor.
Pak mě trochu ale vytočilo, že měl na místě spolujezdce nepřipoutanou asi desetiletou holčičku. Bez dětské sedačky.
Přestal jsem se smát a ukázal mu fakáče, tak se dekoval.
Pak mě vrtalo, co z tý holky asi vyroste, když je otec (?) takovejhle zmrd.
Občas jsou karty rozdaný špatně hned ze začátku.

Dnes jsme s mámou odjeli na chalupu. Zas je doma.
Vzali jsme i kocoura zpět.
A já se krásně vyspím ve své posteli.
A přesto je mi smutno.
Zas jsem sám.
A zas resim, jestli jsem extrovert nebo introvert.
Odpoved je nasnadě... Mixed