Danielovi jsou dnes 4 roky.
Asi cítí, že se něco děje, samozřejmě ví, že je máma nemocná, babička jí dává injekce na ředění krve do břicha, vžd yto musí vidět.
Ale ještě nemůže rozumět, že je to vážné.
Včera byl nějaký vyměněný, samozřejmě zlobil jako vždy, ne nepůjdu spát, ne, neuklidím to. Ale zároveň byl nějaký tulivý, to je nezvyklé, většinou mě jen řeže a pošťuchuje.
Když jsem ho dával spát, chytil mě okolo krku a držel se jak klíště, tvář na tváři.
Provedl jsem svůj rituál: "Dobrou noc, táta tě má rád. A ty máš rád tátu?" a dal mu mlaskavou pusu.
Přikryl ho, zhasl, zavřel dveře.
Zapálil jsem si v obytné kuchyni krátkou camelku a tupě čuměl na vypnutou televizi.
Snažil jsem se na nic nemyslet, ale nešlo to.
***
Ráno jsem se smál. Zas ten obvyklý boj.
Dannyho jsem sice probudil celkem lehce, ale neotevřel oči, byl vzhůru a jen opakoval "nejde to, nejde to" a poslepu se snažil nahmatat deku, aby se přikryl.