• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CDROdkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky... zahleděn pohledem k sobě nevidíš ostatní...
    CDR
    CDR --- ---
    syn me dnes trochu rozebral
    Byl čtyři dny u babicky.
    Ptam se, jak bylo ve skolce?
    Jo, dobry.
    A pak se zeptal: "a jak se mas ty, tati?"
    Poprve.
    Trochu me to zaskocilo.
    CDR
    CDR --- ---
    Ten sen. Takový sen ze sbírky snů nepříjemných.
    Potkal jsem Páju. Neměla růžové vlasy, i ten účes byl jiný. Ale poznal jsem jí zezadu, podle uší, výšky a tetování na krku.
    Vyhrkl jsem "ty jsi živá!"
    Ve své oblíbené nevraživé póze mi prudivě sdělila, že je v programu na na ochranu svědků a že jí agenti řekli, že bude nejlepší, když jako umře.
    Zbytek je v mlze, nějaký spád běžných snových nelogičností.
    Danny byl ráno zas na ránu, dávali jsme si ranní obřad, kdy jsem nejdřív hodný, odnesu ho z postele do obýváku, zapnu televizi a dám mu donut.
    Obřad pokračuje tím, že křičím a nadávám, že přijdeme pozdě do školky.
    Po cestě ze mě Danny páčil, jak je možné, že se telefonem dá volat z Liberce do Polska, proč telefony nemaj šňůry a jestli je Amerika blíž než Polsko.
    Chabě jsem kontroval, že se vše dozví ve škole, tekly mi u toho slzy a přemýšlel jsem, jestli jde o ryzí smutek nebo jen o upachtěnou usmolenou sebelítost.
    4 měsíce a 4 dny, co odešla do nicoty.
    Tempus fugit.
    CDR
    CDR --- ---
    Žádný happy end se zřejmě nekoná, dochází k chladnutí a mé obranné štíty naštěstí fungují, lehké obluzení bylo příjemné, ale mé vypěstované mechanizmy stále držely v patrnosti skutečnost, že bezhlavě se zbláznit není to, co bych chtěl a obzvláště ne to, co bych potřeboval.
    Cítím jen rozmrzení z toho, jak jsem emocionálně okoralý a díky tomu poměrně chladně racionální.
    Jde se dál, jaro se zatím odkládá.
    Ale třeba se sluncem přijde zas něco nového. A hezkého.
    CDR
    CDR --- ---
    Do života mi nečekaně vplula kamarádka.
    Se kterou jsem chodil eh... Před 21 lety.
    Nasadila mi parohy na 25. narozeniny :3
    Spousta hezkých vzpomínek, ale taky vzpomínky bolavý.
    Jak jsem asi dva tři roky opouštěl hospodu/klub, když přišla... Dav roky zmaru.
    Vplula a dělá zmatek!
    Danny se na ní ihned zafixoval, ráda si s ním hraje, tak, jak to já, pašík líný, neumím a nedokážu.
    Vplula a dělá zmatek.
    Zatím se jen mazlíme, několik frontálních útoků na její kalhotky bylo již odraženo.
    Když ji políbím, mám okamžitou erekci, která mi v těsných kalhotech téměř znemožňuje normální chůzi.
    Líbání. Tak strašně dlouho jsem se nelíbal. Už jsme zapomněl, jak to může být krásný.
    Posledních pár dnů jsem roztržitý a mám brutálně sníženou mentální kapacitu, protože vlastně ať dělám co dělám, tak stále souběžně myslím na to, jak bych ji někde ohnul...
    Což je tedy lehce problém i logisticky, vzhledem ke stálé přítomnosti syna :3
    A... Asi se lehce zamilovávám.
    To jsem strašně dlouho necítil.
    A mám z toho strach.
    Už jsem si za 5 let zvykl bejt sám a nadávat na to, že jsem sám.
    Ten obluzený pocit a vlny oxytocinu, jistě, je to příjemné.
    Jenže z mého života to mám spojené dohromady s bolestí.
    Nojo... Jenže teď to píšu a před očima mám její zadeček a na prstech cítím vjem její jemné kůže.
    To je hell.
    To jaro mě asi asi zabije.
    CDR
    CDR --- ---
    Dnes to jsou dva měsíce. Tak od rána trochu pobuluji.
    Aby mi teď zavolala Danova babička.
    Ať se stavím v bytě a dodělám Monte. A brambory. A cibuli. Ať vytřu chodbu.
    Pak se odmlčí.
    "Máte doma fotku Páji?"
    "Máme. Vedle televize"."
    "Daneček byl posledně nějak ticho. Tak jsem se šla podívat. Mlčel a objímal fotku mámy."
    Rozloučil jsem se, chtěl jsem to ovládnout, ale stejně se mi zlomil hlas.
    A slzy tečou.
    CDR
    CDR --- ---
    Dnes je tomu měsíc.
    Ničeho jsem se nedobral.
    Brečím jak želva, slzy schovávám před malým.
    A stále nic nechápu.
    Tvl, Pájo...
    Ta nevratnost mě ničí.
    Holka...
    Ach holka
    CDR
    CDR --- ---
    HAR4NT: jo, dej vědět, rád se potkám. Není to úplně jednoduchý. Kdyby Pája nebyla "jen" mám, ale i partnerka, tak bych se hroutil asi úplně.
    HAR4NT
    HAR4NT --- ---
    nodopíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí*i
    a to sem si rikal, jak ja to mam letos nahovno
    nenapadaj me zadny klise, ale nak pres svatky bych se rad objevil v Libu za moji malou, tak se zkusim ozvat aspon na naky kafe, co ty na to..?:/
    CDR
    CDR --- ---
    Jsou chvíle, kdy si myslím, že je to už pryč.
    Stalo se, odfajfkujem. Odhlásíme popelnice a cajk.
    A pak se stačí zamyslet.
    Dnes jsem myslel na to, jak přijela tchýně a Pája jí půl hodiny v nemocnici objímala, nic neříkala a jen plakala.
    Ta máma, kterou většinu času nesnesla. Ale byla to máma.
    Tak se mi to vybavilo. A ochutnal její strach a bezvýchodnost.
    Do toho řval na Dannyho ať se neloudá tím sněhem. A že má hnáty mokrý skrz naskrz.
    A utíral si slzy ze tváří.
    Jaká kosmická náhoda nás spojila dohromady.
    A nakonec jsem ani nejel do nemocnice se rozloučit, protože jsem na to neměl odvahu.
    Tohle bude bolet dlouho, vlastně napořád.
    Skupenství Páji se z tuhého před pár dny změnilo na sypké.
    Daneček už ten prst na telefon neotiskne (jeho pragmatický nápad jhak zkopírovat fotky z mamky zamčeného telefonu).
    Aaah, to bude trvat.
    CDR
    CDR --- ---
    Celý den pobuluji, když přemýšlím, jak udělám Vánoce.
    Chodil jsem k ex.
    I když byla zadana, tak prostě štědrý den byl náš společný.
    Asi koupím poprvé v životě stromek.
    Celý den nad tím přemýšlím, slzim.
    Vyzvednu kluka od tchyne, dojdeme domu, po cestě zas lehce pobrekavam při myšlenkách na Štědrý večer.
    Doma zapínám kotel, mazu klukovi rohlík a on, hrozně pragmaticky prohlásí "škoda, že máma nevydržela do Vánoc, zejo, tetou"
    Furt mi říká tetou místo tati.
    A ano, škoda.
    Škoda, Danny.
    ITCHYHEAD
    ITCHYHEAD --- ---
    CDR: Neboj se toho, každá změna bolí, protože něco přináší.
    CDR
    CDR --- ---
    Na město padla mlha
    A mně je úzko
    Když padne mlha
    Prý se potkávají vesmíry
    Co když se potkají ty špatný
    A mně bude superúzko
    CHEVALIER
    CHEVALIER --- ---
    CDR: Duše bude bílá a bude létat.
    CDR
    CDR --- ---
    A máma bude černá až ji spálí?
    CDR
    CDR --- ---
    Tvl mě z něho jebne

    Ne, nemůžeme se podívat na mrtvolu...
    ***
    Až budu starej a umřu, půjdu do nebe a s mámou se potkáme.
    Ale máma mě nepozná, protože budu starej.
    Budu muset jí říct, že jsem Daniel Lejdar
    ***
    Mrtví nemůžou jíst? To se maj dobře, ze musí jíst. A nemůžou ani pít, protože jim sklenička propadne z rukou
    CDR
    CDR --- ---
    Musíme to řeknout kamarádům.
    Oni by se stavovali a divili se, že jim máma neotvírá a zlobili by se.
    CDR
    CDR --- ---
    Utopil jsem se v moři chlastu.
    Doprovodila mě Renča domu a vyspala se na gauči.
    Probudil mě sen.
    Libali jsme se.
    Dlouze.
    Líbal jsem se s mladou pájou, štíhlou, ne vychrtlou.
    Veselou. Živoucí. Ohnivou. Vášnivou.
    Nebylo v tom nic erotického.
    Zvláštní. Dlouhý polibek bez vzrušení.
    CDR
    CDR --- ---
    Holka ach holka, tys to vymňoukla.
    Měl jsem tě rád. A dlouho jsem tě miloval.
    Už tě nic není a odpocivas v nicotě.
    A protože jsem zbabělec, tak jsem se s tebou nerozloučil. A neřekl ti, že se o našeho syna postarám. Ale myslím, žes to věděla.
    Paja Kaminska *1991 21.8. +2023 26.11.
    Holka ach holka.
    Je to...
    Takový nereálný.
    Jakoby se nestalo.
    Daneček odjel s babičkou ve tři hodiny do nemocnice.
    Před chvílí mě volal. Vyčítave.
    Babička mu to rekla.
    Máma není nemocná, máma je mrtva.
    Ten jeho brek mi lámal srdce.
    CDR
    CDR --- ---
    Dopici
    CDR
    CDR --- ---
    Něco js napsal
    Ale není to tak
    Bude se umírat doma
    Víš co doma
    Smell of concrete panel
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam