Strašně nepříjemné flashbacky.
Před pěti a půl lety jsem nerad chodil domů, nebožka a tchýně byly nepříjemné, chodil jsem až kolem jedné druhé, kdy už spaly.
Teď je to stejné.
Cokoliv udělám, vše je špatné.
Co neudělám, to je ještě horší.
Debilní pindy, že jsme se měli přestěhovat později. To že by kluk dál bydlel v plesnivém bytě...
Ani jedno jediné (JEDINÉ!!!) slovo uznání, že jsem ten rok a půl (10 měsíců, kdy byla Pája už mrtvá a třeba okolo 8 předtím, kdy to už moc nezvládala a byla na Dannyho hnusná a mlátila ho - ne do krve, ale fackovala atd).
Ani jedno jediné slovo.
Přijdu s úsměvem, že dlužím o 400.000 méně, než jsem myslel.
Tchýně Mája k tomu jen praví "a tos ušetřil 50.000,- že bydlíš zadarmo u mě, máš je někde uložené?"
Výborná řečnická otázka, můj úsměv mizí.
Mája sice miluje svého vnuka, ale asi jsme měli dál bydlet v plesnivé díře.
Nic neřekne. Jen naznačuje.
Taková, chmmm, pasivní agrese.
Na konci dubna bych měl snad dokončit řidičák (začátek v únoru) a budu se okamžitě stěhovat.
Po dokončení dědického řízení si chci vzít nebankovní úvěr a nacpat 300.000 do rychlé drobné rekonstrukce, bojler, sprcháč a hlavně dětský pokoj.
Danny bude mít to, po čem jsme vždy toužil a nikdy neměl.
U tchýně je to malé... A extrémně přeplněné.
Přeplněné mrdkami z Wishe, Temu a dalších platform.
Tchýně měsíc uklízela Danovy hračky.
Uklidila je dokonale.
Jsou v boxech. Vlastně... Jakoby nebyly.
U sebe Dannyho trochu povedu, aby si své království, svůj pokoj trochu krotil, ale hračky budou dostupné a "živé".
***
Nepříjemné flasbacky, nerad chodím domů.
A trochu legračně mě vytáčí tchýně naprosto stejnými věcmi, jako dříve nebožku Páju.
***
Před týdnem mi zkazila další úsměv.
Přijdu domů... Eh, domů... To je jedno.
Přijdu k tchýni s příjemným úlevným pocitem, že dorazilo vše, co Danny napsal do dopisu Ježíškovi (skrze mě, ještě neumí psát , jen částečně).
Ten pocit byl opravdu příjemný, halelujá, 8 položek, jsou tady, vyřízeno.
Utrousím, že na webu (eh, nějaký megahračky či co) mají blbě udělaný číslování velikostí po letech, nikoliv tak, jak je běžné, tedy po výšce.
K tomu jsem neprozřetelně řekl, že to vypadá docela chudě, osm položek a je to taková malinká hromádka.
Mája utrousila...
"Nojo, před dvěma měsíci jsem ti ukazovala mikinu minecraft, co jsem mu koupila k Vánocům."
V tom "nojo" bylo schováno asi "tos byl nalitej a tak si to nepamatuješ"
No....
Asi jsem byl nalitej, to je dost možné, ale já bych si to pravděpodobně nepamatoval ani střízlivý.
Ledová sprcha pokračovala.
"Takže má dvě mikiny. A malá hromádka... Tobě se zdá, že má málo hraček? Má tady několik krabic (dopíči kurva, zavřených, vysypej je z balkonu, vyjde to na stejno) hraček, které ho nezajímají.
Ničeho si neváží!"
***
Geniální.
Přijdete domů s příjemným a úlevným pocitem , že jste vyřídli vániční dárky... A během několika chvil jdete spát totálně nasranej.
Ale na druhou stranu, vše zlé je pro něco dobré.
Lepší motivaci pro stěhování a budování vlastního sídla bych nepohledal .)