ATLAS: Pravděpodobnost, že se normálně vypadající dítě narodilo bez dolní čelisti nebo jánevimco a má za sebou 159 plastických operací, aby vůbec jakžtakž normálně fungovalo, je obecně dost malá. Pravděpodobnost, že dítě, které chodí do normální školy, chová se normálně a je tak retardované, hluché nebo jinak postižené, že jsou rodiče rádi, že vůbec jakžtakž mluví, je nulová.
V deseti už děti mají přední zuby vyměněné a že by dotyčnému případovi chyběly, si nepamatuju, ale kdyby byl bezzubej, asi bych si všimla, neb je to nápadné.
Další důvod, proč by měl někdo nedbat, že dítě je chodící učebnice řečových vad, mě nenapadá.
Takže mi z toho vyplývá, že ať má děcko problém jakýkoli, je silně pravděpodobné, že je ten problém řešitelný, a jak píše
CORNELA, čekat až zahřmí, je pitomost.
ATLAS: jo, tohle je přesně ten přístup, proč lidi některé lékaře milujou: Já vám to vysvětlovat nebudu, tomu nebudete rozumět, nejste odborník.
Spíš bych se divila, kdyby se pokusy nedělaly - a ty se budeš divit, kolik je popularizačních textů o všem možném. Dokonce jsou i lékaři (teda, nejen lékaři), kteří to neberou tak, že pacient je blb, má držet hubu, dělat, co se mu řekne a nepokoušet se vyslovovat slova jako eliminace.