TAPINA: potřebovala bych, aby mi někdo vyrobil růžové kulaté placebo a růžový kulatý paralen, aby se našlo, jestli mi na tu hlavu zabere něco jiného než ibuprofen. Zatím teda ani náhodou nic jiného nepomáhá a placebo efekt růžového prášku je znám, bílá verze ibuprofenu prý pokusné skupině účinkovala méně.

MAR_TINA: Může a asi i tvoří. Ony na placebu staví matky odnepaměti domácí léčbu "bebíček", které nevyžadují opravdovou terapii. Léčebné pofoukání, nějaká libovolná šťávička nebo bonbon, náplast s obrázkem :o)

ATLAS: Tak to je líp napsané. Musí o tom vědět, že něco bere. On může stokrát vědět, že je to placebo, ale zároveň v podvědomí hlodá myšlenka, že i placebo někomu pomáhá, takže jsme zase tam, kde na začátku. Očekává výsledek, i když třeba ne úplně vědomě a záměrně.

ATLAS: Někdo tomu věřit musí. Když budeš pacientovi podávat placebo tajně do ranního kafe, tak fungovat nebude. Stejně jako nefunguje u hospodářských zvířat, kde chovatel nemá se zvířetem těsný kontakt, ale funguje u pejsků a kočiček.

TAPINA: to problém, jak má něco atest, že funguje, zakáže se tomu reklama.

Ale třeba povědomí o možnostech fyzioterapie a léčebných dietách by mohlo být větší. Jenže takových pracovišť je tu zoufale málo, v případě zájmu by nestačila. A paradoxně za to lidi nechtějí platit, když to schválené opravdové zdravotnictví je unás zadarmo.

Zrovna dneska muž vydal překvapený vzdech : Jak je možný, že v dnešní době potkávám TOLIK šíleně šmajdajících dětí pod 15 let? Kult dítěte sice jede na plný obrátky, ale na důležitý věci zdá se spousta rodičů zvysoka kašle.

Největší problém placeba je, že nejlépe funguje, když nevíš, že to je placebo. Takž chytřejším, studovanějším a nedůvěřivějším se těžko předepisuje.

Na děti a zvířata funguje jednoduše: zklidní se chovatel, ví, že miláčkovi něco podal, přestává symptomy shledávat tak závažnými a dá pacietovi pokoj - netahá ho po dalších doktorech a vyšetřeních.
Další věc je, že pravidelní užívači placeba na rýmu, nachlazení, větry, imunitu... pokaždé něco podpůrného zakoupí a užijí. Nemají šanci zjistit, že zcela bez pilulek (čajů, mastí a kouzelných ponožek) by se uzdravili taky.

MAR_TINA: U nás se totiž konvenční medicína a konvenční léčiva propagovat nesmějí. A prosaď v masovém měřítku něco, co si lidi mají vyhledat sami, když se jim ze všech stran vnucujou v podstatě konkurenční výrobky, které se ale propagovat smějí.

SIRIEN: tak na fyzioterapii chodím a cílené manipulace, protahování a cvičení fungují. Ale zase, proč do toho tahat něco, co opakovaně výzkum ukázal jako nefunkční. Ty jehličky jsou tam navíc nad běžné hmaty a tlaky. A na akutní bolest si ráda zdovolením vezmu chemii a ne že budu čekat na termín u kohokoli za dva týdny.

Mám pocit, že tu - a to je chyba - vůbec nejsou propagovány možnosti naší medicíny a příbuzných oborů. No a šamani, číňani a léčitelé tu propagaci tajemnem mají.


GENTIANA: a na můj vkus se příliš často setkávám s neuroložkama, které nemají rády zlé léky, ale podporují přírodní živly. Včetně jedné, co sežrala placentu a je proti očkování. Ty nemoci tu nejsou tak dlouho, že jejich hrůzu a následky neznají už ani mladí doktoři.

SIRIEN: a tím jsi narazil hlavičku na hřebíček. "kamarád, kterej má fyzioterapeutické znalosti" neprovozuje tradiční čínskou medicínu, ale prostě ví, jak tě namasírovat.

A to je od alternativců dost geniální tah, že vnutili blbečkům, že fyzioterapie, kondiční cvičení (kam lze zařadit klidně jógu, tai-či nebo prostná alá Sokol, když se odstraní ideologie), dieta a jiné úpravy životního stylu jsou něco, co medicína odmítá. Bohužel, taky se jaksi fyzioterapie, dieta apod. sypou na jednu hromadu s vonnýma svíčkama (pokud to někoho pohladí na duši, proč ne) a totálníma tmářovinama. Proč by pár bodnutí fungovat mělo? A když bodnutí, tak říznutí by bylo mocnější, ne?, nebo rána kladivem...

Jo a to, že když tě něco bolí a praštíš se kladivem, tak ta první bolest přejde. To je paradoxní reakce vysvětlitelná nějak neurologicky, ale nejsem neurolog, jenom jsem o tom četla.

To, co mi popisuješ, mi dělal s krkem fyzioterapeut. Prostě věděl, kam chytnout, něco porychtoval a voalá, za čtyři sezení mě přestalo bolet za krkem.