MAR_TINA: tak fotr má fotografickou paměť, hyperaktivitu ve formě neúnavné mysli a pohybový talenty by se v rodině taky našly, takže všecko komplet pohromadě. no a pak se v šedesátce s jednou rukou a nohou o něco snaž, žejo.

MAR_TINA: Spousta lidí celý život intenzivně pracuje svým životním stylem na zhuntování svého těla a pak jsou kupodivu překvapený když se jim to konečně povede...

BERUSKA_CA: Zmiňovanému dědovi to prostě vysvětlit nešlo. Však ho nic nebolí. A že má nějaký tentononc, tak na to mu dá doktor prášky.

PALEONTOLOG: to je ono. Šlo samo a najednou nejde.
Já se neumím moc učit, no.

TAPINA: ve 25-30 letech chápu, ale mezi dětma a mladýma lidma chce člověk spíš zapadnout než zabůčkovat. Měla jsem obdobně stavěnou spolužačku a chodily jsme spolu ze školy oklikou a přes kopec, abysme měly hezčí nohy.
(Oběma nám osvalily na ještě macatější :D)

MAR_TINA: tak on fotr byl v mládí gymnasta, na výšce jeden z těch vodáků, co splujou dunaj aniž by vyndali pádlo z vody. ale to mu šlo samo, neumí dřít, a už na to sere.

MAR_TINA: Leckdo ale z téhle startovací čáry směřuje právě k tomu křeslu a bůčku, protože o co se snažit, když to stejně nejde jako ostatním.

PALEONTOLOG: v tomhle mám výhodu, kterou oceňuju až s věkem. Od začátku musím každý sport a aktivitu vydřít. Ne, ani v 10 letech jsem nestačila vrstevníkům bez tréninku navíc. Táta mě honil po horách, na lyžích a házení míčem se mnou trénoval na dvoře do zblbnutí, když sem brečela, že mě na pionýrských schůzkách nikdo nechce do družstva.

CNV: mému dědovi to opakoval jen po dvou infarktech. Nepřežil třetí, v 60.
Trochu se bojím o tátu, je vzorný, hýbe se, jí spíš málo, pije jen víno (pivo nepil, s tvrdým přestal zcela ve 40), ale netušíme, kolik let si děda "ubral". Jestli tam nebyly i geny. Jestli si ubral 20+, ok, jestli 10, je to blbý :(

CNV: A tohle taky nechapu (jsem na mobilu, nejde mi reagovat naraz).

GEISHA: Tohle mysleni mi prijde tak abstraktni, ze pro to nemam pochopeni. Ano, i moje matka se tak chova, ale ona to nema v hlave v poradku uz mnoho desetileti, u ni je irracionalni chovani normalni.

tak někdy je problém podchytitelnej, tam chápu snahu, ale na vozíčku bez nohou už moc radostí stejně není, tak se aspoň dobře nažrat.

podobně mi fotr rezignoval na rozsáhlejší cvičení po mozkové mrtvici. pár desítek kroků někam odšontá, ale na chůzi, nebo na pohyblivost ruky už nevěří. jednak je pohodlnej, nikdy se moc nemusel o nic snažit a zarytě nesnášel organizovaný aktivity, organizovanej sport, sportovce, sportisty a zdravej životní styl. a tak skončil s mozkovou příhodou a dál rezignuje na rozsáhlejší cvičení, pár desítek kroků někam odšontá....

BERUSKA_CA: Mému dědečkovi lékař po každém infarktu opakoval, nejezte ty knedlíky a ten bůček, dejte si občas zeleninu, zkuste malinko cvičit. Po každém, až na ten čtvrtý, poslední.

MAR_TINA: Ono je jist a jist, ale chapu co myslis. Pokud je v nekom zakoreneno se chovat jako cune, je cesta ven slozitejsi. Ale jde to. Ja si fakt myslela, ze kdyz nekoho postrasi infarktem/cukrovkou/slepotou... a vysvetli mu, ze pokud ucini opatreni, da se tomu predejit, tak jen magor by si rekl, ze jeden infakrt me nezabije.
Moje radosti zahrnuji potapeni a regule pravi, ze pokud budu brat jakekoliv leky, ztracim kvalifikaci. To si das majzla a hresis opatrne.

BERUSKA_CA: "nebudu moct provozovat svoje radosti"
Pokud je něčí radost se najíst, napít, zakouřit si, kouknout na telku a nezapotit se, je to těžký.

MAR_TINA: Me se neptej, ja tenhle koncept nechapu. Kdyz se nebudu primerene starat a chovat slusne, nebudu moct provozovat svoje radosti, coz me nastve. Proste za sebe nesu zodpovednost.

BERUSKA_CA: to funguje jen na zaplašení ječného zrna, ne?

GEISHA: V tom pripade musi byt vase prace strasne frustrujici. Doufala jsem, ze cloveku staci se dobre leknout.