SALVATOR: Je to způsob kategorizace/klasifikace. Imho se tam projevuje určitě mimo jiné lidská hrůza z biologického zániku, touha po vydělení se z přírody. Vyšší řád kromě dalšího říká, že i když to fyzické zemře (jako všechno tělesné), je zde (pře)trvání a celý obraz, v němž pozemské pinožení nevypadá tak WTF.
Eliade to nazýval "nostalgií po ráji" a touhou lidských bytostí žít v přítomnosti věčnosti (božských bytostí = moci), v
onom čase, který je věčný, nikoli v čase historickém. Což taky může vycházet z toho, že přesně po tomhle toužil sám Eliade, wtz, on byl takový... roztomilý universalistní romantik.
Nicméně, já bych to fskutčnosti za až tak extra zabrušování nepovažovala, protože je docela zajímavé vzít tenhle úhel pohledu a podívat se jím na pití Sava a podobné blbnutí.
Když jsi nemocný a podstupuješ nějakou léčbu, tak to buď zabere, nebo ne, moc jiných možností není. Můžeš to pochopitelně dojebat nebo vylepšit tím, jak se během té léčby chováš (chlastat na žloutenku bude asi velký špatný), ale v zásadě před tebou stojí nemoc, která se ti stala bez toho, že bys něco špatného udělal (pomiňme teď následky životního stylu), je nesmyslná, nepochopitelná, je to trest, před kterým ale nebylo provinění. Jsi v jistém smyslu bezmocný, najednou jsi v démonii, kde přestala platit pravidla, která vnímáš instinktivně (špatné věci se dějí zlým lidem etc.), chaos tě vezme po hlavě.
Jasně, ty ne, ale očividně ne úplně malé procento lidí to může vidět i takhle. Ten čurák se Savem je schopen si z prstu vycucat nějaké odpovědi, které to zasadí do smysluplného rámce, jakkoli to nám přijde WTF (zlé farmafirmy, spiknutí iluminátů, PARAZITI!!! atd.) a nabídnout postup, který do něj zapadne a dá pacientovi do ruky možnost to ovlivnit - naprosto iluzorní, ale to je pro tenhle případ irelevantní. Pokud se to podělá a ty umřeš, tak si za to můžeš sám, dost sis neleštil karmu a Savo jsi pil za novoluní a ne za úplňku, takže chcípneš, ale to je v pořádku, protože to nebyl CHAOS, ale tvoje NEDODRŽENÍ ŘÁDU. Iluzorně se tak přesunutím viny na pacienta odstraňuje jeho pocit bezmoci vůči něčemu neovlivnitelnému; už je to selhání sebe sama, s čímž se člověk asi vyrovnává o něco lépe než s poryvem náhody.