tak jsem narazila konečně na ty Asimovy eseje o robotice, začnu tím asi nejvíc se vztahujícím k našemu tématu, ale postupně je sem asi dám všechny. takže zde je první:
Isaac Asimov
Naše inteligentní nástroje
Roboti nemusí být příliš chytří, aby byli dostatečně inteligentní.
Byli bychom navýsost spokojeni, kdyby robot dokázal plnit jednoduché příkazy a vykonávat domácí práci, nebo rutinním, neustále se opakujícím způsobem řídit primitivní stroje.
Zkonstruovat robota není snadné, protože pokud má mít alespoň přibližně lidský tvar, musíte do jeho lebky instalovat velmi kompaktní počítač. A vyrobit dostatečně složitý počítač, stejně kompaktní jako lidský mozek, je také nesmírně obtížné.
Ovšem pomineme-li roboty, nač si lámat hlavu s výrobou tak kompaktního počítače? Součástky, které tvoří počítač, jsou stále menší a menší - od elektronek přes tranzistory k nepatrným integrovaným obvodům a silikonovým čipům. Jak by to asi dopadlo, kdybychom za použití těchto miniaturních součástek vyrobili "supersložitý" umělý mozek?
Příliš velký mozek by nakonec začal ztrácet svou výkonnost, protože nervové impulzy by se nepřenášely dostatečně rychle. Dokonce i ty nejrychlejší nervové impulzy cestují rychlostí pouze okolo 3,75 mil za minutu. To znamená, že nervový impulz dokáže urazit vzdálenost z jednoho konce mozku na druhý za jednu čtyřistačtyřicetinu sekundy, ovšem v mozku devět mil dlouhém, umíme-li si takový vůbec představit, by nervovému impulzu trvalo překonat vzdálenost z jednoho konce na druhý 2,4 minuty. Veškeré přednosti tohoto enormně velkého mozku by přišly vniveč díky dlouhé době potřebné k předání a zpracování informací.
Počítače však využívají elektrické impulzy, které se pohybují rychlostí převyšující 11 milionů mil za minutu. V tomto případě by jedna čtyřistačtyřicetina sekundy byla potřebná k tomu, aby elektrické impulzy překonaly vzdálenost z jednoho konce na druhý v počítači, který by měl 400 mil na šířku. To znamená, že dokonce i počítač velikosti asteroidu by dokázal zpracovávat informace stejně rychle jako lidský mozek.
Zkusme si tedy představit počítače konstruované ze stále dokonalejších a miniaturnějších součástek, stále složitěji a důmyslněji mezi sebou propojených, a představme si také, že jsou stále větší a větší. Nedopadlo by to nakonec tak, že počítače by byly schopné zastávat veškeré funkce lidského mozku?
Existují teoretické hranice, omezující inteligenci počítače?
Nikdy jsem o žádných neslyšel. Mám dojem, že pokaždé, když se nám podaří vtěsnat do daného prostoru větší množství složitějších součástek, získáme dokonalejší počítač. A stroj, který dokáže víc, získáme i tehdy, když při zachování stejné hustoty a složitosti součástek na daný prostor vyrobíme větší počítač.
Až nakonec dokážeme zkonstruovat počítač dostatečně složitý a dostatečně velký, proč by nemohl dosáhnout lidské inteligence?
Vždy se najdou lidé, kteří nevěřícně zavrtí hlavou a namítnou: "Ale jak by počítač mohl například složit velkou symfonii, vytvořit vynikající umělecké dílo či přijít s převratnou vědeckou teorií?"
A já vždy odolávám pokušení odpovědět na jejich otázku další otázkou: "A vy to snad dokážete?" Ano, jistě, jsou lidé s inteligencí průměrnou a jsou mezi námi géniové. Jejich genialita je ovšem dána pouze jistým, velmi složitým uspořádáním atomů a molekul v mozku.
Jejich mozky v sobě skutečně neskrývají nic jiného než jen obyčejné atomy a molekuly. Pokud bychom stejně složitým způsobem dokázali uspořádat atomy a molekuly v počítači, byl by stejně inteligentní jako kterýkoliv lidský génius; a skutečnost, že jednotlivé součásti by nebyly tak drobné a jemné jako ty v lidském mozku, by bylo možné kompenzovat většími rozměry.
A zas už v duchu slyším námitky: "Počítače ale přece dokáží dělat jen to, k čemu jsou naprogramované."
Odpověď zní: "To je pravda. Lidské mozky ale také dokáží jenom to, k čemu jsou naprogramované - svými geny. Součástí naprogramování mozku je schopnost učit se, a tato schopnost by byla i součástí komplexního naprogramování počítače."
Pokud tedy dokážeme zkonstruovat počítač stejně inteligentní jako člověk, proč by vlastně nemohl být ještě inteligentnější?
Vskutku, proč ne? Možná právě toto je podstatou evoluce. Tři miliardy let trvalo, než v důsledku nahodilého vývoje atomů a molekul konečně došlo ke vzniku druhu natolik inteligentního, aby dokázal další krok ve vývoji učinit během staletí či dokonce pouhých desetiletí.
Teprve pak se věci skutečně mohou dát do pohybu.
Pokud se ale počítače stanou inteligentnějšími než lidé, nemohlo by se stát, že nás zcela nahradí? A proč by nemohly? Možná by byly stejně laskavé, jako jsou inteligentní a prostě by naši rasu nechaly v klidu vyhynout. Možná by si nás držely jako domácí mazlíčky nebo by pro nás vyhradily rezervace.
Zamyslete se také nad tím, co v současné době provádíme sami sobě - všem živým bytostem a planetě, kterou obýváme. Možná už nastal čas, abychom byli nahrazeni. Možná, že skutečné nebezpečí spočívá v tom, že nestačíme vyvinout dostatečně inteligentní náhradu dřív, než bude příliš pozdě.
Zamyslete se nad tím!
Tuto úvahu čtenáři předkládám pouze jako jedno z témat k zamyšlení. Se zcela jiným názorem přicházím v eseji "Spojené inteligence", který najdete dál v této knize.