YMLADRIS: no tak víceméně Montessori používám, ale já ho nechávám i volně projevovat emoce křikem, smíchem, myslím, že to děti potřebují, ví, že se má ztišit, když přijde muž z práce, který to nesnáší, u babičky a dědy, v tramvaji apod. Já nevymezuju Tondovi pravidla hry, jen v určitých případech, kdy mu prostě poručím, protože nemám neomezený čas čekat, až k tomu dojde sám, to je základní problém. Ale netýká se to hraní, týká se to běžného provozu. On je problém v tom, že jsou taky dva a často mají naprosto protichůdné potřeby a já nechci upřednosťňovat jen jednoho. To se týká i tý školky, Tonda je teda ten typ, který tam chodí celkem rád, žádné dramatické scény, že tam nechce neprobíhají, ale raději by tam nespal, což je pro mě i pro Alenku šílené, ona se po obědě neprospí, často se ani nenají, má cvičení, já taky musím doma uvařit, něco poklidit, takže tam dvakrát až třikrát týdně prostě spí a já pro něj jdu ve tři, což je první určená doba odpoledního vyzvedávání. Ale takhle stíhám se věnovat jen čistě Alence, má mě jen pro sebe, což taky potřebuje, Tonda má taky svůj čas se mnou, před spaním, takže je to spravedlivé.