takze to montessori laicky dle toho co mam nacteno. s monte jsem se setkala prostrednictvim centra, kde matky reportuji ze se citi prilis svazane omezene, fasismus, ze deti spoustu veci nesmi delat, ze je to buzerace. rozhodla jsem se tedy pozkoumat, jak to videla ta montessoriova.vysledky mne zaujaly. sorry za traktat, snad necemu pomuze

historicky uvod: prvni lekarka v italii, dostala praci v ustavu mentalne postizenych decek. s temi se tehdy nic nedelalo, jen se jim hazelo jidlo do kleci. vsimla si ze strasne moc to jidlo chtej, nee kvuli hladu, ale kvuli stimulaci. hraly si s nim ruzne. zacala jim delat ruzne pomucky na hrani .... zkousela a vyhodnocovala... zjistila, ze se nejlepe uci kdyz jsou ponoreny do prrimerene tezke aktivity, nerusene. ubehlo par let ... a tyto mentalove slozili tehdejsi italske skolni zkousky bez problemu. narodni zazrak, montessoriova je slavna. ona to hodnoti naopak, ze jaka skoda je konvencni skola pro zdravy decka, ktere maji mnohem vetsi potencial, kdyz ty zkousky dokazou slozit i postizeni.
ale je slavna a dostala k dispozici na svoje pokusy :) zdrava decka, konkretne smela otwvrit skolku v delnicke ctvrti, kde jinak kindosi behali po ulicich a pachali kriminalitu. pokracuje v pokusech. nema zadnou ideologii jak "by se melo" ucit; je to takova ta viktorianska prava Vedkyne, ktera zkouma jak veci jsou a vyvozuje zavery. sedi tam cele dny a pozoruje proces. po nocich sije pomucky. postupne si ude
a spoustu zaveru - ze lepe funguje pomucka na ktere je izolovana jedna vlastnost (napr. vkladani neceho do neceho) ci mene barev. dale zavery o roli ucitelky: ze deti se uci pokud jsou vedeny vlastnim impulsem s necim pracovat, nikoliv na povel (vsichni ted budete procvicovat psani pismena P). zjistuje, ze nejtgezsi je tehdejsi ucitelky odnaucit ucit (tj hlasat nejaka moudra dle vlastniho planu), takze trenuje ne-ucitelky, jak pozorovat decka a pomahat jim v jejich objevovacim procesu a pri tom ale nezadusit tu hledavou zvidavost.
hlavni co se ji vyjevilo je detska touha "pomoz mi abych to dokazal sam". ted napisu svoje uvahy, ktere od montessoriove neznam takto presne fprmulovane, ale myslim ze by spuhlasila. jak decko nabyde samostatnost (chodi...) vnima samo sebe jako ze je velky, ze je normalni kompetntni lidska bytost. puvodne na te africkre savane uz by samo ozobavalo maliny a potulovalo se po vesnici a chovalo se proste jako kompetenenti lidoop. jenomze! nase kultura je nekonecne slozitejsi. kolik jevu je treba pochopit na africke nahorni plosine? nevim, 500? pak uz je jasny co je bezpecny, co je nebezpecny, jak se chovat. deti maji svou realitu nachozenou...
ale u nas mame 500 jevu cojavim jenom v koupelne treba :-)
decka jsou permanentne ve stavu tisicu novych obrazu kolem nich a nejistoty co je kousne a co ne, jakmile neco udelaji, prileti rev Nedelej to!!!
pritom jejich hrozne silna potreba je konat, zapojuji si postupne telo, MUSI kroutit knoflikama nebo hazet vecma neco sttkat to diry nebo vriskat nebo cokoliv. strasne je to svedi zevnitr (metafora) jako vyvojovy impuls. spokojene jsou, kdyz je rralita kolem nich tak prehledna (jednoducha) ze v ni mohou zazivat sebre jako kompetentni, schopny, nezavisly. montessoriova vykoumala " pripravene prostredi" - ucinit nedostupnymi nebezpecne a drahe veci, zavest rad a neprehanet to s podnetama. z bedny hracek decko neni stastne. z policky s peti hrackama ktere se obmeni kazde pondeli je mnohem stastnejsi, protoze to mnohem lepe reaguje na jeho neurologicke potreby.
ve zkratce, montessoriova pokusama dosla k tomu, ze tim zjednodusenim sveta ve sve skolce (kdo si hraje na koberecku, ostatni mu tam bez vyzvy nelezou; veci se davaji zpet na misto; ...) detem umoznuje to tam mentalne pobrat, ovladnout a rozjet se tam. kdyz nekdy nedosla ucitelka, kindosi se vloupali oknem a hrali si normalne dle tamnicjh pravidel. deti dle jejiho nazoru jsou prirozene mirotvorne, Kdyz jsou naplnovane jejich potreby.
decka nepotrebujou totalni volnost, to mozna chtej az pubertaci, nevim. deti chteji samy sebe zazivat jako autonomni, schopne, a realizujici smysluplne cinnosti.
coz je jeji dalsi silny proud: zmensila bezne nastroje v domacnosti a nechala deti pripravovat svaciny, zalevat kvetiny, uklizet, zdobit tridu... decka to milovaly.
a toto se hodne tyka batolat: nejzasadnejsi hracka pro batole je Jeho Vlastni Rodic. opice ma silnou touhou napodobat starsi opici - zametat, varit, mluvit, podvadet... vsechno, uplne vsechno deti si nahravaji do tzv Absorbent mind, mysli ktera zatim nediscriminuje dobre/spatne, proste vsechno si uklada do postupnych rad na tema "takhle se zije". vytvari si posloupnosti treba vidim mobil - tata rekne ne- rvu - dostanu mobil. pak tuto hypotezu pouzivaji tak dlouho dokud funguje. nebo vidi utahanou matku ktere otec nepomaha. nebo vidi matku ktera uklizi s radosti. vsechno si nahravaji a pak dle toho budou zit svpje zivoty.

takze: pusobi li nejaky monte lektor jako fasista, je treba se podivat, zda deti se kteryma pracuje, jsou spokojeny, zda on je miluje a respektuje (opet zasadni pozadavek od montessoriove). nebo zda je to blbka, ktera nepochopila jadro. totiz my co jsme meli vice svazujici vychovu, mizem zas svuj trabl (nemohla jsem delat co bych chtela a potrebnovala) promitat ven a bat se, ze kdyz budu po diteti v herne chtit aby si pomucku dalo na koberecek a pak zase uklidilo do police a aby kdyz chce rvat tak slo ven, tak ze ho tim desne stresuju. cili podle mne je treba si to monte vyzkouset, muze to nesednout, ale problem imo neni v tom ideologickem zakladu, kterej je " pomoz abych to dokazal sam".
za hlavni poznatek montessoriove pokladam jeji normalizacni proces (hroznej nazev): ze ty zazitky spustredene nerusene prace dle svobodne zvoleneho aktualne pro dite duleziteho tematu, to hluboke ponoreni do cojavim vytahovani hrncu ze skrinky nebo expwerimentovani s vodou, ze to deti silne vnitrne nabiji/dobiji. a ze pak prirozene bez natlaku jsou ochotny kooperovat, byt tzv hodne. je to jako s chlapem: kdyz se mu dari v praci, prijde dom, ma tunu energie, je ochotnej vycistit komin nebo vyhovet v cem potrwebujete. rozdal by se jak je silnej. kdyz se mu v praci nedari, nemuze delat co by chtel, furt nejak bojuje proto necemu, tak svou bezmoc demonstruje i doma - sice nejeci a neodporuje jak batole, ale mozna chapete tu souvislost jak to myslim

monte neni vsespasitelny, deti proste u nas zazivaji a budou zazivat tunu bezmoci, ale do pralesniho kontinua se kvuli tomu neodstehujem zejo. ale muze to hodne pomoct, imo

markysha: pripada mi zajimav, ze kdyz jsi tondovi vymezila jasna pravidla hry tak byl spokojenejsi, ale jasna pravidla monte hry ti prijdou fasismus. prozkoumej zda nemas nejakou podvedomou ambivalenci v tomto

INUSHKA: Taky jsem se knížce od Aldort dlouho vyhýbala kvůli tomu, že na mě bude moc radikální - aka dítě může všechno, matka nesmí nic, aby náhodou chudáka dítě neomezila. Čtu ji až teď a kupodivu z toho mám úplně jiný pocit - rovina dítě neomezený bůžek ovládající celou rodinu tam v mém chápání není. Ani tam není přehršel nových informací, které bych do té doby nevěděla, spíš se ty informace jen pospojovaly do celkového obrazu tak, že u mě došlo k posunu paradigmatu, k posunu náhledu na výchovu. Základním čepem, kolem kterého se to celé pootočilo, jsou potřeby dětí a láska (jakkoliv z počátku knihy to pro mě byl dost vágní sluníčkový pojem). Pokud k dítěti přistupuju tak, že je nějakým způsobem naprogramované k vývoji (z vajíčka se bez mých zásahů taky zvládlo vyvinout do perfektního tvora), jsou předprogramované i jeho potřeby. Pokud potřebu uspokojím, dítě si jí odškrtne a může postoupit ve vývoji dál. Pokud ji neuspokojím, bude se na té potřebě točit dokola. Zpětně mi došlo, kolik bitev už jsem se starším synem probojovala a kolik času jsem strávila vnucováním mu svých představ o tom, jak mají věci být - kdybych v tu chvíli jeho "vysírání" pojala jako potřebu (např. i potřebu dokázat si lásku matky), tak a) bych to nebrala osobně (nevytáčelo by mě to) a b) po uspokojení by si ji mohl odškrtnout a posunout se.

Změna je zatím čerstvá, je to teprv pár dní, uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Zatím u čtyřleťáka zaznamenávám 1) nárůst požadavků na mě, i u věcí, které dřív automaticky dělal sám. Doufám, že to je jen ujišťování se o tom, že potřeby budou plněny a že tahle fáze přejde. 2) Nárůst požadavků na autonomii v rozhodování. 3) nárůst projevů lásky vůči mě.

ONA_MAKARONA: A pak jsou tu děti, které vyvádí, že do školky nechtějí, ale pak jsou tam ve svém živlu, zatímco doma je nedokážeš uspokojit žádnou myslitelnou aktivitou a vysírají od rána do večera. Co s nima?

Ještě co se týče té školky, tak pokud je to v silách rodičů, nechala bych rozhodnutí na dětech. Když jsem ve školce pracovala, byla tam holčička, která to tam milovala, přicházeli s tatínkem už kolem 7 ráno a ona už od dveří pištěla a smála se a hrozně se těšila, pak jsou samozřejmě zase úplné opaky, které tam vyloženě trpí a celou dobu probrečí. Podle mě by bylo nejlepší nabízet to dětem jako možnost - dneska můžeš jít za kamarády do školky nebo být doma s mamkou/taťkou/babičkou (v praxi to bohužel funguje těžko).

KEIKIN: Mnoho změnit jde, ale mnoho taky ne. Já osobně spíš zastávám názor, že se změnami by se mělo začínat u sebe (max. svého dítěte, ale ono to dítě už jenom nasává to, co cítí/vidí u rodiče), to bohatě stačí. Mám zkušenost, že štěstí je o nastavení jistého vnímání, optiky, kterou zpracováváme vjemy. Nebo by se taky dalo říct, že co vyzařujeme, to se nám vrací. Když budu vyzařovat nespokojenost, vrátí se mi to v podobě dalších podnětů k nespokojenosti. Já hledám a nacházím štěstí v tom, že žiju spokojeně v daných podmínkách, které mi nepřijdou nikterak extrémně omezující (a to i když většinovou společností bych zřejmě byla označena za alternativní osobu, přesto si myslím, že je to ok, když je možné být "alternativní"). Štěstí mi přináší taky práce na sobě a možnost překračovat své vlastní hranice.
Koncept kontinua znám, ale ani bych to nemusela číst, myšlenka, že stát dítěti za zadkem mu nějak "pomůže", je mi cizí. Moje dcera je možná díky tomu velmi šikovná a umí mnoho, co ani o několik let starší děti nesvedou (co se týká motorických dovedností). A chování dítěte, to je sice hezké, ale každé dítě na to má svůj vlastní osobní názor :-)

KEIKIN: Ze jsme naprogramovani na neco jineho, je velka pravda. Me by osobne vyhovovalo zit ve velkem dome s sirokou rodinou, bylo by desne fajn nebyt tak casto s detma sama. V lete na chalupe s tchanovcema jsem spokojena a detem dela dobre mit kolem sebe hodne ruznych lidi.
Na druhou stranu - tohle si umim predstavit prave s rodici meho muze, protoze tam je vyvazeny pomer zajmu a respektu k soukromi na obou stranach. S nasima by to naopak brzy skoncilo zminovanou vrazdou.

KEIKIN: Muj syn mel tak dva roky, kdy bych ti ho prala "zabavovat" v kancelari. Obcas si hral jako andilek, obcas vysiral hodiny v kuse a to vse zcela nepredvidatelne. U pohadek by ti nevydrzel sedet ani svazanej. Dcerka je o dost klidnejsi, ale zas se na me furt sape, vetsinu dne ji mam v naruci, na kline apod. To nejsou zrivna podminky pro praci.
A kdyz jsou pak deti o neco starsi, uz jim nestacis. Nemuzes suplovat kolektiv vrstevniku, nemuzes dite naucit vse, co se nauci prirozene mezi detmi. Takze ani ta skolka neni jen odkladiste. Ma svuj smysl.

ONA_MAKARONA: jj šak mi to bylo vysvětleno a vymluveno:-) Já jen, že mně bolel každý držkopád malého za něj :-)

KEIKIN: Helmička je podle mě blbost, to už by jsi rovnou mohl dítě obalit do bublinkové fólie a kutálet ho před sebou, aby se mu náááhodou něco nestalo :-) V našich silách a naším cílem přece není uchránit ho před vším špatným, co ho v životě čeká, ale připravit ho na to a naučit se s tím správně vypořádat, to je můj názor.

YMLADRIS: kdybys to mohla nejak vysvetlit, tak bych byla rada. Mam pocit, ze mi nejaka ze zakladnich myslenek montessori unika.

KEIKIN: je tezky s tebou diskutovat. napises ze vyzkum ukazuje ze dite nepadne do diry, pak napises ze je to normalni a helmicku. a ze nebrat te doslova. irituje me ze nerozumim oc ti jde. je to pro mne zmateny. ok, asi si chces pokecat bez hlubsiho namahani